poster

Sils Maria

  • Francie

    Sils Maria

  • Německo

    Die Wolken von Sils Maria

  • anglický

    Clouds of Sils Marie

  • Slovensko

    Sils Maria

Drama

Francie / Švýcarsko / Německo, 2014, 123 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lord.Jim
    *****

    Binoche a Stewart byly boží, ne: jsou boží. Stejně tak malojský had. A nakonec taková malá zlomyslná hádanka.(21.1.2015)

  • PP66
    ***

    Pro mě průměrný film o nových životních rolí v čase, setkání se svým mládím a nahlédnutí do světa movies. Konverzačka v krásných Alpách. Viděno v rámci Challenge Tour 2015.(4.4.2015)

  • O.Peta
    ***

    Slušná konverzačka ze zákulisí filmového a divadelního průmyslu. Bez nějakých rušivých momentů jsem proplul dvěma hodinama, ale zároveň nezaznamenal nic, co bych si dlouhodobě zapamatoval. Neurazí, nenadchne. 65%(16.1.2015)

  • Eodeon
    ****

    Oblaka nad Sils Maria... nemělo by mě překvapovat, že distributoři v mnoha zemích světa (typicky) zvolili tak doslovný název. ovšem, oblaka zde mají svou úlohu, ale ještě spíše než doslovnou plní funkci obraznou. jsou (nahlíženo "zevnitř" filmu) v sémiotickém smyslu slova ikonou, (z pohledu zvnějšku) synekdochou a částečně i předmětem volného výkladu. forma oblaku je zde neopomenutelná, ale jedině proto, že dává vzniknout smyslu; že jeho vznik podněcuje, je-li vnímána subjektem. není to oblak. je to had. a není to had. je to smysl jako takový. /// Assayas ve svém poslednímu snímku tematizuje 'smysl' a s ním způsoby jeho vyjadřování i způsoby, kterými ho do textu promítají jednotliví participanti (ať už tedy diváci, nebo herci). Assayas omezuje narativní informaci tak, abychom si jako diváci nemohli být jisti významem filmu, který sledujeme, přestože jej zřetelně vnímáme, a o to intenzívněji a zároveň úzkostlivěji onen důmyslný a zároveň delikátní narativ mapovali, tj. abychom zakreslovali vysledované souvislosti do pomyslného celkového obrazu. a přeci, nehledě na všechny snahy, nebo snad díky všemu tomu úsilí, zde budou jisté dráhy vždy citelně scházet. Assayas hledá a pokud mohu říci, tak i úspěšně nachází, dokonalý bod rovnováhy mezi relativizací umožňující bezbřehé moře výkladů a specifickým útvarem zároveň vymezeným několika hranicemi a zároveň na specifických místech otevřeným, nebo lépe řečeno - nedotaženým. smysl mu tedy neuniká a jak by také mohl, je-li v tomto případě sám smysl smyslem. /// "Ona nakonci zmizí. Je to dvojznačné." říká postava Valentine (Kirsten Steward) a Marie (Juliette Binoche) oponuje "Odejde na procházku a nevrátí se. Mně se to zdá dost jasné." a přesně tak je to s celým filmem. jednomu stačí náznak a je to dostatečně jasné, jiný vnímá jen ambivalenci a tedy více možností, mezi které se smysl drobí. /// mohu si být já vůbec jist vlastním výkladem, když si tvůrci dali tolik práce, aby diváka v jeho snaze o výklad znejistili? nemohu. ale mohu se pohybovat v tomto nejasně vymezeném prostoru úvah nad textem a jeho čtením a mít z toho přinejmenším intelektuální potěchu i poučení. ale ačkoliv jde o film, který by se bez obvyklých hanlivých konotací dal pojmenovat jako "intelektuální", neschází mu ani nepostradatelný cit. jako hlavní prostředy vyjádření smyslu v tomto filmu-úvaze totiž neslouží metaforická oblaka, ale především herci. /// jakkoliv bývá herec a jeho úloha často marginalizován coby pouhá jedna z mnoha součástek komplexu mizanscény, Assayas oproti tomu líčí herectví jako klíčový prostředek k převodu smyslu a rozjímá i nad úskalími přenosu významu touto specifickou formou. /// "fiktivní" postavy z fiktivního narativu divadelní hry Maloja Snake se mohou na první pohled zdát jen jako zprostředkovatelé, či spíše záminky, jak divákům přiblížit prožitky "reálných" hrdinek filmu a především hlavní hrdinky Marie. na druhý pohled nelze přehlédnout paralely mezi "fiktivními" a "reálnými" postavami. je jich celá řada. třetí pohled mě vede k závěru, že nikoliv jen jedna, ale rovnou obě (navzájem velmi kontrastní) Mariiny role se vztahují k ní samé, obě jsou komunikačním kanálem umožňujícím vyjádřit jinou část jejího nitra. jedná se o velmi vynalézavý postup, jak překonat limity ztvárnění postav v rámci psychologického realismu, v jehož podmínkách tvůrci nejčastěji dospívají k daleko triviálnějším výsledkům. postavy Sils Maria mají k triviálnosti daleko, ale přesto jsou stále přístupné a hmatatelné. lze s nimi navazovat vztah, sympatizovat a vyloučená není ani divácká identifikace. /// Marie jako herečka vyznává přesvědčení niterného spojení herce s postavou. stejně tak i Mariina představitelka Juliette Binoche podává vynikající výkon, neboť do něj vkládá krom hereckého umu i cosi opravdového ze sebe. její výkon představuje v duchu všeobecného hledání oduševnělosti vlastní "neživému" textu (či snad vdechování smyslu do textu?) přemostění "strojeného" falše (tj. herecké metody) a opravdovosti. a kde je pravda, jsou i emoce.(24.2.2015)

  • Flakotaso
    ***

    Alpy, Binoche a hudba paráda (začátek druhé kapitoly je krásný a překvapující), zbytek by se dal označit jako poloesejistický film který sice poskytuje materiál k zajímavým úvahám a je klasicky assayasovsky uhlazený, uměřený a rytmicky po celou dobu zcela vyrovnaný, ale právě skrze svou esejistickou podstatu nakonec působí poněkud povrchně a opatrně. Ale možná to tak má být, možná se podobná témata nedají pojednat jinak než naznačením, aby z výsledného tvaru nevznikl pouhý bulvární výkřik. Tematicky příbuzné Odnikud někam od Coppoly ale bylo o něco lepší.(23.1.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace