Hoteliér

Ano, myšlenka povzbudit Lanďáka, přivést mu kámoše, nazkoušet jeho hru ať už dopadne jakkoliv, hlavně, že ho na chvíli vytáhne z rezignované trenýrkové letargie, je pecka, ovšem realizace lehce vázne. Kačer se ukazuje jako bezcitný arogantní sobec, kterému jde vlastně hlavně o to, být znovu aspoň trochu režisér, ať už to zastírá jakkoliv, vystrašená Libuška, která v něčem přecejen pravdu bude mít, Josef Abrhám stojící mezi nimi a zlatíčko Pucholt, který se prostě přizpůsobí. A samotný dokumet? Kýčovití koně jsou až absurdním amaterismem, režisér zapomíná na hranice trapnosti (viz otravní kameramani u Pucholta) a celkově spíš s kamerou stojí u pár scének, které bez větší výpovědní hodnoty řadí za sebe. Dvě hvězdičky za dobrý zvuk, schopnost sehnat tak velký tým kameramanů a pár hlubších momentů, které se filmu odepřít nedají... (04.11.2013)

Jeden z nejlepších dokumentů o přátelství a stáří, co jsem za poslední dobu viděla.... Možná, že k tomu, aby ho tohle zasáhlo, fakt musíte mít "odžito" a mít pár kamarádů, které Vám stáří mění před očima a kterým byste hrozně rádi nějak pomohli a nevíte, jestli ta Vaše pomoc je ta pravá... Osobně rozumím i postoji Kačera i postoji Šafránkové, ale až to budu já mít "za pár", moc bych si přála mít kamarády, kterým bych stála za takovýhle "štrapáce"!!! (12.10.2014)

Námět na dokument o muži, který asi trpí stařeckou demencí, ale protože je umělec, tak to všichni kromě Libuše Šafránkové přehlíží, je tak trochu neetický, už proto, že mu přítomnost kamery možná docela vadila.... Asi by bylo lepší, aby si lidi umělce pamatovali jako zdravého a plného sil než takto. Ale i tak mi to přišlo tak nějak citlivé a podnětné. (25.11.2017)

Kačer se ve své ctnosti snaží zkrotit Lanďáka, jenž však zůstává klející, odsekávající, rezistentní, ale v každém okamžiku svůj, čímž nakonec cvičí Kačera, znejistí ho až do morku kosti a donutí k několika přirozeným, a zcela nectnostným reakcím. I proto je moc dobře, že Kačer něco takového inicioval, díky tomu totiž vznikl pozoruhodný dokument o svérázné krásné (nejen) Lanďákově duši. (19.09.2015)

"Přátelé, je potřeba lid vyzkoušet. Natočíme dokument s otřesnou kamerou, ale skvělými herci. Bude to dokument o tom, jak se Landovský k životu přivede. Sice ve skutečnosti se to nepodaří, ale o tom to je. Pokud to bude mít na ČSFD alespoň šedesát procent, je jasné, že lidé kašlou na kvalitní kameru a zvuk. Hodnotit budou protagonisty, které znají z klasik Československé filmové éry. A to bude naše vítězství." Takhle určitě neprobíhala preprodukční debata před natáčením tohoto velice zajímavého dokumentu. Nicméně pravdou je, že kamera a střih je velice podprůměrný a zvuk též nedosahuje obrátek, na který jsme u profi filmu zvyklí. Celé to působí dosti chaoticky, neuceleně. Ovšem neberte to jako výtku kvůli které se na tento film nepodíváte. Celek není dokonalý, ale je to krásný pohled do závěrečné éry života jednoho slavného zahořklého herce a jeho přátel, co se mu snaží pomoci. Film pak nastoluje otázku, zda je dobré pomáhat někomu, kdo o pomoc ani nestojí, a že ve výsledku všechna světská sláva je jen ta polní tráva, která nakonec usychá. Je to smutné, ale pravdivé. A za tento pohled a zajímavá moudra z konfrontace pana Kačera a Libuše Šafránkové, uděluji: 65% (12.04.2016)