Springsteen & I
VOD (1)
Obsahy(1)
Hudební dokument SPRINGSTEEN & I o pověstném performerovi a vynikajícím hudebníkovi Bruci Springsteenovi byl natočen pod režijní taktovkou Baillieho Walshe a ve výkonné produkci Ridleyho Scotta. Tým Bruce Springsteena byl neobyčejně velkorysý při poskytování dosud nepublikovaných archivních záznamů a koncertního materiálu. SPRINGSTEEN & I je skutečná filmová událost, vytvořená speciálně pro fanoušky a s jejich pomocí. Součástí dokumentu jsou nejoblíbenější hity Bruce Springsteena i dosud nezveřejněná legendární vystoupení z průběhu celé jeho kariéry. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Samotný dokument je docela velký mainstream a taky trochu snaha kultizovat Springsteena. Ale nemyslím si, že by to zrovna jeho fanouškům vadilo. Otázkou však zůstává smysl, proč tohle natočit? Sám o sobě (bez promítané části Londýnského koncertu a epilogu, který tomu dává smysl) by totiž tenhle "youtube dokument" rozhodně neuspěl. Ale čert to vem. Ať žije Boss a rock n' roll. ()
Tento fanouškovský dokument je stejný jako Bruce. Je zkrátka fajn. ()
Zajímavý nápad, ale chyběla mi tam alespoň nějaká maličká sebereflexe velkého "Bosse" - Springsteen o fanoušcích. Tak to bohužel zůstalo jen na poli fanoušci o Springsteenovi. Aby se stopáž polo-amatérsky natočeného dokumentu ještě natáhla, tak tvůrci nakonec zařadili koncert z Hyde Parku. Ten byl úžasný, ostatně jako každý koncert Bruce, navíc když se na pódiu sešel spolu s Paulem McCartneym a určitě si tak splnil svůj dávný sen. Ale proč osekat takový skvělý zážitek na ubohých 45 minut? ()
Na tomto dokumentu se mi líbí, že je poskládaný z pocitů fanoušků Bruce Springsteena. Ty lidi v něm nic nepředstírají, ale naopak se chovají tak, jak to právě cítí, když se jich zeptají co pro mě znamená jejich oblíbený zpěvák Bruce Springsteen. Všechny ty střípky pocitů a vzpomínek jsou originální a mají své kouzlo, protože zatancovat si s Brucem přímo pódiu, potkat ho náhodně na ulici a společně si s ním zazpívat a zahrát na kytaru, být na chvilku v jeho objetí, nebo si jen tak potřást rukou, to vše je pro jeho obdivovatele zážitkem na celý život. Krásné jsou tu například pocity jedné dívky, která pro Bruce napsala dopis: "Drahý Bruci, napsat že jsem fanoušek, by bylo slabé slovo. Tvá hudba je spjata s mou existencí ,stala se součástí mého příběhu, stala se hudebním doprovodem posledních několika let mého života. Slyšela jsem v rádiu Glory Days a myslím, že mě to oslovilo v ten moment, ve kterém se můj život nacházel. Začala jsem hledat více tvých písniček a mé rodiče docela pobavilo, že jsem najednou začala poslouchat hudbu z jejich mládí. Ale to je právě ono, Bruci, tvá hudba nemá svůj čas a místo. Tvá hudba je příběh, který se klikatí a zasahuje do dalších příběhů kohokoliv, kdo ji poslouchá. Zdá se, že kdykoliv se v mém životě objeví problém, obrátím se na tebe a tvé písničky. Pomohou mi a pozvednou mě. Všichni v životě procházíme temnými místy a někdy se věci nelepší a lepší už nebudou. V takových okamžicích dovede být hudba nejlepším společníkem. Protože připomíná, že na světě stále dokáže být krásně. A že nakonec vše není ztraceno. Bez tebe bych byla ztracená. Děkuji ti." ()
Je mi jasné, že lidem, kteří Springsteena neposlouchají, to moc neřekne. Pro mě to byl ale nejsilnější hudebně-kulturní zážitek od té doby, kdy jsem Bosse viděl naživo v Edenu. A několikrát jsem se i od srdce zasmál. ()
Těm, co Bruce neposlouchají, nebo ho dokonce vůbec naznají, dokument pochopitelně moc neřekne. Pro fanouška je to naopak velmi silný zážitek, znásobený tím, že část dokumentu tvoří záznam z koncertu, při němž většina diváků v sále má co dělat, aby zkrotili nutkání divoce házet hlavou do rytmu, nebo si zpívat. Doufám, že se Boss zas jednou uráčí navštívit naše končiny, protože po shlédnutí filmu bych si hned šla stoupnout pod pódium. Utracených peněz za lístek rozhodně nelituji, je mi líto spíš lidí, co mají Bruce rádi a do kina nešli :) ()
Bruce Springsteena mám moc rád, znám velkou většinu všeho co natočil, pražský koncert v Edenu byl velký zážitek. Ale tohle mne nebavilo. Vyprávění fanoušků a fanynek jak se na něj Boss podíval, jak udělali to a ono atd., mi přišlo asi jako když někdo vypráví, jak si stiskl ruku s politikem XY. Je to takové psaní deníku s cílem aby si ho konečně už kurva někdo přečetl a pochopil, obdivoval se, soucítil. ()