Penny Dreadful

Ještě se mi snad nestalo, že bych měl takto rozporuplné pocity z něčeho, co tak perfektně dostává svému jménu. Penny Dreadful je totiž na mě až příliš dokonalým zfilmováním premisy stejnojmenného literárního žánru: prvním a posledním je tu efekt na diváka, a aby ho autoři dosáhli, nebojí se využívat těch nejprovařenějších a nejlevnějších strategií. Základem je akce, horor, romantika a rodinné drama, vše okořeněné nadpřirozenem, mystikou a krví, a celé to zdobí nevídaný all-star tým nejzajímavějších literárních postav viktoriánské Anglie. Na papíře prostě až neuvěřitelně skvostně vypadající recept. Jenže jak už pes s kočičkou vědí, méně je někdy více, a ve výsledku je celá velkolepá série přes dokonalou dobovou a temnou atmosféru i postavy z dvou mých nejoblíbenějších dobových knih (do příští série bych uvítal ještě pány Jekylla a Hyda) nemastná, neslaná a ani těch pouhých osm dílů mě nedokázala udržet na špičkách. Chvílemi přirozeně dokáže pobavit, ale to mi u tak slibného projektu nestačí. V druhé sérii pak premisa trochu povoluje, využití krve i nahoty se zdá být střízlivější a hororové prvky skoro vymizely. To, i fakt, že se příběh konečně přesunul k Vanessině vzdoru vůči osudu by dalo tušit, že pokračování konečně dostává příslibům lákavého tématu, ale opak je pravdou. Celá sezóna se vleče, příběh přešlapuje na místě, a nijaký výsledek jakž takž zachraňuje jen povedená atmosféra. O jedinou zábavu se tak nakonec stará jen Frankensteinovo obludárium a stále výtečný Dorian Gray, zbytek už bohužel nezdravě nudí. Času u seriálu však rozhodně nelituju a každopádně se vyplatí sledovat, s čím přijde dál. Těžko mu přece lze mít za zlé, že naplňuje obsah svého názvu. (18.07.2014)