OXV: The Manual

Tedy, takhle pár dní po zkoušce z metodologie a pár dní před zkouškou z filosofie si pustím zrovna tenhle film, to musí být osud :-) vskutku ideální načasování. Frequencies je žánrově těžko zařaditelný film, dalo by se říct snad sci-phi (vědecko-filosofická) romance s temně mysteriózními prvky. Druhý Věčný svit neposkvrněné mysli ale nečekejte - tohle je mnohem víc vědecké, mnohem víc filosofické a současně mnohem míň romantické, občas jsem si připadal skoro jako na přednášce. Což, abych nebyl špatně pochopen, nemyslím vůbec jako výtku. Příběh se odehrává pravděpodobně v blízké budoucnosti, v níž se lidem dá změřit jejich frekvence. Lidé s nízkou frekvencí jsou méně synchronizovaní s okolním světem (prostě mají smůlu) a současně jsou nadáni schopností empatie (emoční cítění). Lidem s vysokou frekvencí naopak příroda vychází vstříc (mají štěstí), ale zároveň "je jim to jedno" (nemají emoce). Na jedné vědecké škole pro geniální děti se setká chlapec s extrémně nízkou frekvencí s dívkou s extrémně vysokou frekvencí. Pokud se takoví dva lidé setkají a vytrvají ve své blízkosti déle než chvilku, jejich odlišné frekvence pravděpodobně způsobí nějakou katastrofu (šťastně nabitá dívka od sebe odpuzuje smolně nabitého chlapce, "nejsou si souzeni"). Chlapec se do dívky zamiluje ... a v průběhu let vymyslí způsob, jak vyrovnat své frekvence, nastolit harmonii, takže dívka získá city a zároveň bude bezpečné, aby si případně byli nablízko déle než minutu. Jenže jak je možné, že by měl chlapec s nízkou frekvencí takové štěstí, že by se mu podařilo vzepřít osudu? Nebude v tom nějaký zádrhel v podobě nebezpečných vedlejších účinků? ... No a to je v podstatě jen začátek. Ten systém, nebo dá se říct mytologie, kterou zde tvůrci vymysleli, jde ještě mnohem hlouběji a je mnohem komplikovanější. U tohoto filmu, pokud si jej budete chtít užít, mozek fakt nevypnete. Super je, jak se ten svět s každým dalším zvratem komplikuje, ale zároveň pořád tak nějak dává smysl. Navíc ani ten příběh, jenž se v rámci daného světa odehrává, není odvyprávěn vůbec tuctově, spíše naopak. Veliké překvapení, jen těch emocí tam mohlo být trochu více. Ale jak řeknou zdejší postavy: - "Does it matter?" - "Not to me." (23.05.2014)

No vida, tak tu máme po delší době kousek, který bez diskuze patří do kategorie zvláštních (rozuměj "divných" jako kompliment) filmů a rozhodně nejde vstřebat na první shlédnutí. Téma mi přišlo naprosto fascinující a týkalo se mezilidských vztahů, osudu a hlavně frekvencí. Ano, v tomto příběhu má každý člověk svoji frekvenci, která má vliv na sled událostí v jeho životě. A co teprve, když jde o lásku k ženě, která má úplně jinou frekvenci a střet s ní znamená risk, který může být po uplynutí jedné minuty i životu nebezpečný. Zvláštní jsou veškeré postavy, jejich chování a gradace příběhu. Originalita se snímku vůbec upřít nedá, kouká se na něj s radostí a krásně drží pozornost. Nejlíp se mi ale koukalo na překrásnou Eleanor Wyld (postava starší Marie), ale i na její mladistvou podobu Marie v podání Georginy Minter-Brown. Hodně zajímavě zvolené protagonistky, které "vysokofrekvenční" Marie vykreslovali uhrančivě. Nicméně kdo chce, tak může ve Frequencies spatřit životní alegorie, ale i duchovní aspekty, které jsou součástí života jako takového a různé myšlenky vhodné k přemítání nad nimi. Příjemné překvapení ke kterému se s jistotou ještě vrátím! (03.12.2015)

„TENTO VESMÍR POCHÁZÍ Z JEDNODUCHÉHO KÓDU, KTERÝ SE NEKONEČNĚ OPAKUJE, A DĚLÁ VESMÍR NEKONEČNĚ KOMPLEXNÍ, ALE ZCELA PŘEDVÍDATELNÝ…“ /// Frekvence člověka jako určující faktor štěstí (veškerýho!). Nadaný Zak, fungující na ultra malý frekvenci a geniální Marie zase na ultra velký. (Frekvenci vole!) Čekejte lásku. Jestli teda Zak dokáže, že psychika mění fyzično. Vlastně musí obelstít osud… Romantika z normální střední už nudí. Proto jsou tady nákladný Divergence, nebo nenákladný Frekvence, provádějící výzkum netradiční síly slova. Hmm, celkem nuda. Navíc mě na prdel neposadila ani ta myšlenková pointa. Bojím se bojím, že kecy vo rovnici, která dokáže, že svobodná vůle není iluze, a že kreativita a improvizace existují, udolají i větší fyziky, než su já. Ale možná su jen starej na tyhle moderní metody, vedoucí k …(no dyť víš). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Věnuju se výzkumu částic ironie. 2.) Miluju ty kusy, ve kterých si to láska vyšlapuje proti přírodě. 3.) Thx za titule ,,Pepza“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (06.04.2015)

Na konci rozhodně nemohu konstatovat to samé, co se říká v závěru. Jen tiše doufám, že jsem naladěná na správnou frekvenci, kde mně přece nerozhodí fakt, že jsem občas byla zcela mimo. Ale na tu romantickou linii se dívalo přece tak krásně............ A ta chvilka s Issacem a klavírem byla kouzelná, tam jsem měla nutkání uvěřit tomu pánovi s rozhozenými notami po celém pokoji. Netuctové, příjemné sci-fíčko. (14.08.2015)

Určite musím pochváliť zaujímavý a originálny námet, čo je v hlavne v posledných rokoch úplne nezvyklé. Nápad s ľuďmi s rôznou frekvenciou, ktorá určuje celý ich spôsob života, ale zároveň ich aj rozdeľuje, keďže spolu môžu tráviť čas iba ľudia na podobnej úrovni, inak sa tomu bráni celá príroda, no s tým sa zamilovaný mladík nehodlá zmieriť sa mi páčil, ale s celkovým prevedením už až tak spokojný nie som. Zase nie, že by bolo zlé, len mi jednoducho prišlo, že všetko skutočne zaujímavé sa odohrá v úvodnej dvadsaťminútovke, kedy sa predstaví celé toto zaujímavé univerzum a potom si už film po celý čas drží len tú úroveň lepšieho priemeru, pričom finále je ešte z celého filmu najslabšie. Ale aj tu musím pochváliť, že na rozdiel od väčšiny filmov s aspoň čiastočne podobným námetom sa z toho nestane štandardný boj hlavného hrdinu so systémom, ale tu na to musí ísť inak, inteligentnejšie za pomoci vedy a tak som mal z toho po celý čas dobré pocity. No chcelo by to iné režijné prevedenie, vizuálna stránka je bez problémov, aj keď aj toto si viem predstaviť o niečo lepšie, ale moc mi nesedela atmosféra, ktorá bola úplne chladná, nepociťoval som tu ani minimálnu snahu o nejaké emócie, čo sa prenieslo aj na mňa a tak mi bolo úplne jedno, či im to nakoniec vyjde. A moc tomu nenapomáha ani obsadenie, väčšina postáv a to aj hlavní hrdinovia mi neprišla moc sympatická a ani herecky to nie je to pravé. Možno by bolo lepšie, keby sa po pár úpravách celý film venoval len ich detstvu, keďže paradoxne práve detskí herci z úvodu mi prišli podstatne lepší, než ich dospelé verzie zo zvyšku filmu. Takže som určite rád, že som si Frequencies pozrel, originality nemôže byť nikdy dosť a tu sa mi námet dosť pozdával, len by to jednoducho chcelo lepšie obsadenie, réžiu, ale aj ten scenár, takto mi to príde len ako lepší priemer na jedno, možno dve pozretia. 62% (16.07.2016)