Epizody(10)
-
Petr Pithart - limity vládnutí (E01)
-
Václav Klaus - Z Borotína až na Sněžku (E02)
-
Josef Tošovský - pilíř stability (E03)
-
Miloš Zeman - Kronos český (E04)
-
Vladimír Špidla - politický politik (E05)
-
Stanislav Gross - upřímně (E06)
-
Jiří Paroubek - 40 tváří (E07)
-
Mirek Topolánek - topoltropa (E08)
-
Jan Fischer - hlavně slušně (E09)
-
Petr Nečas - pan Čistý (E10)
Obsahy(1)
Zpráva o české politické elitě od studentů FAMU. Cyklus Expremiéři nabízí portréty deseti premiérů České republiky natočený studenty FAMU. Dokumenty nabízejí ucelený obrázek vývoje české demokracie od roku 1990 až po rok 2013. Své premiérské kariéry bilancovalo sedm z deseti bývalých premiérů. Portréty těch, kteří natáčení odmítli, režiséři vytvořili s novináři, tehdejšími aktivními politiky a s využitím dobových archivů. Cyklus poodhaluje osobnosti deseti bývalých mocných mužů, jejich schopnost otevřené reflexe, jejich charaktery i hodnotová měřítka. Je zprávou o české politické elitě. Autory projektu jsou Apolena Rychlíková a Jakub Mahler.
Jednotlivé díly:
1. Petr Pithart - Limity vládnutí
2. Václav Klaus – Z Borotína až na Sněžku
3. Josef Tošovský – Pilíř stability
4. Miloš Zeman – Kronos český
5. Vladimír Špidla – Politický politik
6. Stanislav Gross – Upřímně
7. Jiří Paroubek – 40 tváří
8. Mirek Topolánek – Topoltropa
9. Jan Fischer – Hlavně slušně
10. Petr Nečas – Pan Čistý
(Česká televize)
Recenze (30)
Dal jsem si to v jednom zátahu komplet. Pekelně nevyrovnaný cyklus, na němž prostě je cítit, že ho nedělaly nějaké vyzrálé filmařské osobnosti. Občas marnost a skoro až trapné snahy vystoupit po vzoru jiných před kameru, jindy zoufalé bloudění v konceptu, u Nesvačilové pak dokonce totální fiasko, kdy je víc vidět pohledná mladá herečka než objekt jejího zájmu. Téma je ale nosné, poznámky leckdy neotřelé, osobnosti typu Bělohradského nebo Sedláčka zvládnou říct i v pár slovech něco podnětného a v globálu se zhmotňuje palčivá otázka: Lze být premiérem, a přesto neskončit jako vysmívaná figurka, jejíž osobnost přebíjí mediální obraz a s ním spojené nálepky? Nejlepší díly Paroubek a Gross, nejslabší suverénně Klaus. ()
Cyklus Expremiéři lze jen stěží hodnotit jako celek. První díl o Petru Pithartovi je zcela nekonfliktní a nepublicistický, zkrátka takové PR video, na jehož konci expremiér sdělí, že nemá výčitky svědomí, a za předchozích dvacet minut nevidíme nic, co by to mělo potvrdit nebo vyvrátit, tak můžeme leda pokrčit rameny. Ten následující o Václavu Klausovi je o poznání konfliktnější, tedy lepší, asi i proto, že Klaus je přece jen atraktivnější téma. Ostatní díly budou nejspíš kdesi mezi. Pokud na materiál přistoupíme jako na cvičení studentů FAMU, nejspíš na něm neshledáme mnoho ke kritizování. Cvičení ostatně existují sama pro sebe, aby se jejich autor naučil udělat to tehdy, až už o něco půjde, pořádně. Že můžeme být svědky tohoto cvičení, jistě není na škodu, a když nebudeme očekávat stoprocentně profesionální práci, asi se ani nebudeme divit tomu, co dostaneme. Pro nás diváky by bylo nejspíš lepší, kdyby bylo zadání tohoto cvičení trochu užší než jméno politika a stopáž, protože tu chybí nějaká kontinuita, ale já nevím... fakt je to celé na první pohled tak „studentské“ a (v neutrálním slova smyslu) neprofesionální, že je vůbec těžké zapínat nějaká klasická hodnotící kritéria. Kdybych chtěl být přehnaně náročný, řeknu, že takovou věc si mají mezi sebou pouštět na FAMU, ukazovat si na tom chyby a třeba vybrat tři povedenější díly pro televizi, ale pochybuju, že by to na ČT2 zaplácli něčím lepším. Takže no harm done. EDIT Po všech dílech: Pozdější díly poněkud mdlý dojem zvedají. ()
Dokument nejde k jádru věci a jen se tak motá okolo pár významnějších okamžiků Pithartovi vlády. Jsem zvědavý na další politiky, kteří jsou charakterově výraznější (lépe řečeno ješitnější) a u kterých to bude více bulvárně zajímavé. První díl fakt slabota, jak po stránce obsahu, tak po stránce formy. ()
Kvalita dílů silně nevyrovnaná. Celkově hodnotím přípravu faktických informací a z toho plynoucí dotazy / výklady jako nedostačující. (Výjimku snad tvořil díl o Pithartovi.) Výsledkem je velké množství vaty. Slyšet poněkolikáté "soudy z lidu" nad jednotlivými politiky je poněkud únavné. Na druhou stranu vlastní reflexe politické kariéry je někdy zajímavá. Přiznávám, že na díl se Zemanem jsem neměl žaludek se dívat. ()
Exčůráci. ()
Rozhodně nemá smysl hodnotit jen skrze prizma studentských cvičení, jak se o to vehementně na aktuálně.cz i zde pokouší kolega Svoboda, a to už jen proto, že mnoho autorů jsou již vystudovaní i zavedení dokumentaristé. Mnohem spíše si cyklus zaslouží srovnání s běžnou produkcí toho co se točí v České televizi. Co je měřítkem toho, že již nejde o studentské cvičení, ale o plnohodnotný a po všech směřech zvládnutý pořad pro ČT? Obávám se, že ČT takovéto měřítko vlastně ani nemá - pokud tedy nechceme za nějaké "hodnoty" brát zkostnatělost, mluvící hlavy či nulovou invenci v práci s filmovou řečí. ()
Velmi nevyrovnané. Některé díly jsou informačně hodnotné, mají v sobě jistou nadčasovost a přitom nejsou nudné. Ale zbytek? Poměřovat expremiéry podle dojmů lidí na ulici? Ojojoj. Režisér Látal řekl v bonusech, že se na jednotlivé kauzy zapomene a po premiérech zůstane jen pachuť. Možná jo. Ale s tímhle cyklem to bude stejné. Právě proto, že se tolik zaměřoval(i) na tu pachuť. ________________________ Nejlepší díly (****): Zeman, Tošovský, případně i Špidla. // Nejhorší díly (*): Paroubek, případně i Gross a Klaus. ()
První díl o Petru Pithartovi mě navnadil - ale spíš než dokument to byla výpověď Petra Pitharta a jeho kolegů z vlády. Zazněly tam zajímavé myšlenky, ale obávám se, že o tom by dokumentární portrét být neměl. Další dva portréty o expremiérech bez expremiérů, a pak karikování Zemana a pro změnu poměrně zajímavá sonda do duše Vladimíra Špidly... zatím dávám 40% a kvituji s povděkem, že studenty FAMU zajímá česká politika. Měli by se ale víc soustředit na formu. ()
Petr Pithart - slušné, věcné...smysluplný retrospektivní náhled. 73%. Václav Klaus - jako dokument celkem slabota (nudné nesouvisející obrazy, jimž se nepodařil záměr absurdizovat či demonstrovat osobnost V.K.). Kdo stojí za zmínku je Tomáš Ježek. Vždy má přesné, analytické postřehy bez předsudků (člověk o němž by stálo natočit dokument). 44%. Vladimír Špidla - je zajímavé zpětně poslouchat jeho postřehy k chování Zemana. 10 let Miloš intrikoval a čekal na svou šanci...a dává si opravdu záležet. 70%. Stanislav Gross - nejhorší premiér samostatné ČR po roce 1993, který byl loutkou organizovaného zločinu. Člověk, který by měl sedět ve vězení (ne za tu luxusní finanční malou domu, co si přihrál), ale za spolupráci s Krejčířem a spol. je v roce 2014 troska. O jeho vážných zdravotních problémech se tam nemluvilo, podstatné věci se neřešili...slabý dokument o slabochovi, jemuž jeho omluvu/pokání/pokoru nelze věřit. 44%. ()
Velmi nevyrovnané. První díl o panu Pithartovi je zajímavý a slušný odraz, ačkoliv mu chybí výraznější publicistická práce. Druhý díl o panu Klausovi je sice rýpavější a má jasnější koncepci, ale chybí mu výsledek, pointa. Zatím nejzajímavějším dílem z hlediska publicistiky je díl o panu Tošovském, který byl nejzajímavěji zpracován s co možná nejvíce informacemi. Oproti tomu díl o panu Zemanovi byla opravdu tragická podívaná. Styděl jsem se za vystupování obou studentů, kteří si opravdu jen hráli na dokumentaristy. Díl neměl hlavu ani patu, vůbec nic jsem se nedověděl a na tak malé ploše zde bylo až příliš karikaturních prostřihů, které jenom zhoršovaly celkový dojem. Díl se Špidlou je zajímavý a poučný, takhle jsem si to představoval. Nezaujatě a na malé ploše jsem si dokázal udělat představu o vládě tohoto expremiéra. ()
Pana Ježka znám osobně. Jakkoli je to člověk morálně vyzrálý, sympatický a důvěryhodný, má dvě vady komplementárně spojené, nedokáže myšlenku udržet ani myšlenku opustit. Připustím-li, že takový člověk spoluutvářel transformaci české ekonomiky, no ... Bylo nanejvýš pravděpodobné, že se najdou zmrdi, kteří zneužijí jeho dobrosrdečnosti a zároveň naivitě, a kupónovou privatizaci pojmou jako snadnou cestu k osobnímu obohacení ... Díly jako takové jsou nevýrazné, nicneřešící, amatérské. Pokud mi vyjde čas, někdy natočím lepší verzi. UPDATE: Po pár dílech musím prohlásit: šílenost! Urážlivé díly, prázdné. Vypatlat tak zajímavé téma, propůjčit ho do rukou studentů, kteří jej neuvěřitelně zbabrají, no to je zločin, to je zločin!!! ()
Dokumentární cyklus tak nevyrovnaný, že jsem si při sledování hned vzpomněl na jeho mladšího bratránka jménem „Kmeny“. Přesto si myslím, že více ambivalence (či rovnou berserkismu) ve zdejším osazenstvu vzbuzují spíše samotní ministerští expředsedové než způsob, jakým jsou jednotlivé díly natočeny. TOP TROJKA: Václav Klaus, Jiří Paroubek, Petr Nečas. ()
Kvalitný dokumentárny seriál o českých expremiéroch, kde vynikajú epizódy Jana Látala, ktorý sa zameral na konkrétnu časť expremiérov a ňou začínal rozhovory s ľuďmi o vnímaní týchto politikov. Hodnotil som prevažne 80% s výnimkou epizódy Jana Látala o Jiřím Paroubkovi (100%), ktorá je podľa mňa najlepšia z celej série. ()
1) Petr Pithart: Limity vládnutí (režie Jaroslav Kratochvíl) **, 2) Václav Klaus: Z Borotína až na Sněžku (režie Petra Nesvačilová) ***, 3) Josef Tošovský: Pilíř stability (režie Viktor Portel) **, 4) Miloš Zeman: Kronos český (režie Robin Kvapil, Jan Strejcovský) **, 5) Vladimír Špidla: Politický politik (režie Martin Kohout) **, 6) Stanislav Gross: Upřímně (režie Jan Látal) **, 7) Jiří Paroubek: 40 tváří (režie Jan Látal) ***, 8) Mirek Topolánek: Topoltropa (režie Apolena Rychlíková) **, 9) Jan Fischer: Hlavně slušně (režie Ivo Bystřičan) **, 10) Petr Nečas: Pan Čistý (režie Lukáš Senft) **. ()
1. díl: **** Petr Pithart 2. díl: * Václav Klaus ()
Nedokoukal jsem jenom Pitharta, to bych se unudil k smrti, a celkově je to samozřejmě hodně nevyrovnaná série. Našel jsem ale minimálně dva díly, které mě nějakým způsobem potěšily. Petr Nečas mě baví pestrostí dokumentárního přístupu, režií, odstupem, jeden z mála ne-tendenčních dílů. No a pak samozřejmě Standa Gross. Celé to funguje hlavně jako dokument o rozpadu osobnosti. Mockrát jsem si při sledování říkal, že je Gross zralý na psychiatra; přišlo mi úplně bolestné se na něj dívat. Člověk, který podivným způsobem nabyl a následně za 110 milionů korun prodal akcie, sedí v kanceláři neučesaný, roztěkaný, v pomačkané staré košili, omlouvá se občanům, mluví o Bohu a má uražené zuby (nemá na zubaře?!) a snad i sraženou krev v koutku úst. Nebo zas jindy bezradně postává poblíž svého legendárního billboardu či před výlohou obchodu. Samozřejmě je to trochu manipulativní — nepoložit žádnou otázku a natáčet Grosse, jak bloumá očima po místnosti, nebo si ho nevšímat a nechat ho někde stát jako péro. Ale i tak se dá dělat film. Pak ještě asi stojí za zmínku Paroubek, konfrontovaný se svým mediálním obrazem. Ostatně mediální obraz jednotlivých osobností se v sérii řeší docela často (Nečas, Fischer). ()
Nejsilnější je díl s Grossem, který po jeho smrti získal další rozměr. Člověk tomu, co tam Gross říká, najednou snadněji uvěří. Minimálně uvěří, že tomu věřil sám Gross. Díl s Klausem vzbuzuje přístupem jeho nejbližších spolupracovníků i jeho samotného k "jakémusi bezvýznamnému dokumentu jakýchsi bezvýznamných studentíků" až žaludeční nevolnost. Pokud by arogance měla fyzikální jednotku, byl by to 1 Klaus. Ostentativně křupanské a nevhodné bylo chování filmařů k Zemanovi, ať už si o něm člověk myslí cokoli. Kývl jim na natáčení a udělal chybu. Divím se, že je v polovině rozhovoru nevyhodil. ()
Portrét každýho z politiků je úplně jiný, záleží na osobnosti režiséra i samotnýho expremiéra a to mě na tom hodně baví. A hlavně oceňuju samotnej nápad posadit před kameru chlapce, kteří tvořili dějiny a u kterých jsme si říkali, že už hůř být nemůže. A ono mohlo. ()
Zajímavý nápad bilancovat deset našich tehdejších premiérů právě touto formou. Tedy, že Česká televize poskytne mladým studentům FAMU finance a snad i relativně volnou ruku, jak s každým daným profilem naložit, což samozřejmě mimo jiné velkým způsobem vcelku pochopitelně způsobilo jakousi nesoudržnost, nevyrovnanost a nedotaženost, která však byla dána spíše relativně krátkou minutáží. Za nejpovedenější díly považuji Zemana a Grosse. Celkově jsou to 4*, povedený cyklus. ()
Zatím jsem viděl jen Klause a Grosse, proto nehodnotím. Pokud uvidím i ten zbytek, tak možná přidám i hvězdičky. Momentálně se chci pouze vyblít ze svého dojmu z Grossova medailónku. Moc se mi to líbilo, byly tam zajímavé nápady, bylo to správně studentsky hravé, pro mě osobně bohužel i moc studentsky naivní. Osobně bych uvítal, kdyby do toho režisér zapracoval celou analogii Grossova zázračného zbohatnutí, aby si do budoucna co nejméně lidí chybně myslelo, že si to zasloužil svou chytrostí. O té to opravdu nebylo, a Gross tady byl v rozpoložení, že by to snad i všechno povyprávěl, kdyby mu někdo položil tu správnou otázku/ty správné otázky. A povyprávěl by tehdy nejspíš i o tom, že politika ničí lidem charaktery a třeba by tehdy i uvedl nějaké další zářné příklady. Z tohoto pohledu beru tento díl jako ne zcela využitou příležitost. Ale je to jen můj pocit, můžu se mýlit, a víc už se z Grosse tehdy vymáčknout zkrátka nedalo..? Kdož ví? I tak už to byla síla - vidět ho pod tím plakátem - a sledovat ty projevy lumpenproletariátu. Grossovo selhání lidi štve mnohem víc, než selhání kohokoliv jiného. On byl vážně moc hodnej kluk, a lidi si podle mě uvědomili, že pokud neobstál on, neobstojí z těch vlčáků nikdo. Jeho prohřešek představoval definitivu, definitivní zmar, věčně otevřenou ránu, která se už nezahojí. Představoval pád do rezignace a apatie, která má za následek, že jsme politice přestali věnovat pozornost. Národ byl hlídacím psem do Grosse. Od té doby jím může být maximálně politická opozice. Je-li tedy jaká? Já jsem se stal pesimistou do té míry, že už nevěřím ani v existenci něčeho tak zdánlivě neodmyslitelného.///Topolánek: tohle mi přišlo zatím nejvíc novinářské, Gross byl ztvárněn hodně umělecky- stylizovaně, Klause beru spíš jako takovou rozpustilou legrácku. Topolánek spolupracoval, od autorky mi proto nepřišlo fér, že se na place jistě nechovala nějak klackovsky, na plakátě ho pak přitom různě zesměšňovala. To je slabost, jistá forma zbabělosti. Tady byl jasný záměr Topolánka zesměšnit/ zostudit, ty nástroje, které k tomu Apolena Rychlíková použila, se mi ale pranic nelíbily. /// Paroubek: po čtvrtém portrétu začínám vnímat největší slabinu tohoto cyklu, a tou je obsahová roztříštěnost. Grosse grilujeme, kolem Klause našlapujeme po špičkách, s Topolánkem analyzujeme období jeho vládnutí, u Paroubka se zamýšlíme nad příčinami jeho pádu. Co z toho ale má mít ve výsledku divák, když si odmyslíme dojmy z jednotlivých solitérů? Chybí mi tam jednotící prvek - myslím z hlediska přístupu. No a teď už se konečně dostávám k Paroubkovi. On to asi nikdy nebyl úplně jedlej chlapec. A ve vysoké politice se z něj postupně stalo fakt monstrum. Zažil jsem v Brně tiskovku, na kterou přišel bez omluvy o hodinu později. Čekalo na něj třicet lidí, absolutní nezájem. Z pohledu jeho mediálního obrazu nutno poukázat na jeho nikoliv mediální, ale skutečné přátele - Ďurička, který na Paroubkových narozeninách odpráskl Kočku jako psa. Tohle se sympatickým, fakt hodným klukům nestává. Tuhle epizodu ze života JP tam měl Látal zmínit, a rázem nebylo o čem točit. Jeho dokument tím pádem o ničem, totální šlápnutí vedle (mlácení prázdné slámy).///Tošovský:...a tohle mohl být mustr pro ostatní, takhle by to podle mě mělo vypadat. Analogie kauzy Tošovský, byť bez zmínky o největší špíně, která na něj nakonec vyplavala, a sice jeho čilá spolupráce s STB. Ale to u pana Barnese až tolik nepřekvapí, i tak jsme se toho už o něm dozvěděli dost. /// Zeman: ...a zatímco Viktor Portel pojal Tošovského analogicky a objektivně - vyzdvihl jak jeho klady, tak jeho zjevné zápory, Robin Kvapil chtěl Zemanovi za každou cenu škodit. Podle toho si vybíral respondenty, jedinou výjimku v osobě režiséra Sedláčka už v té době nikdo soudný v souvislosti se Zemanem nebral vážně. Zeman má určitě nejméně 4 žaludky, já bych s klukama v masce, která mě má zesměšňovat, rozhodně seriózní rozhovor nevedl. Konkrétně tohle mu ale nepřičítám k dobru, naopak se tím u mě zase pro jednou shodil. Beru to jako důkaz, že v zájmu své popularity zapomněl, kde že jsou mantinely přijatelného. Na druhou stranu je to starej mazák a ví, že kdyby ty nezdvořilý kluky v masce vyhodil, přisype jim jen střelnýho prachu do bambitek. To ale ještě nevěděl, že ho přišli zlikvidovat stůj co stůj. A tohle východisko má k dobrému dokumentu po čertech daleko. Tohle je totiž úplně jiný žánr. Něco jako cirkus./// Pithart: tady to bylo o setkání Davida s Goliášem, byť už tedy notně sešlým, slyšitelně šišlajícím a od narození lehce připrclým. Redaktor je chlapeček, je to na něm vidět, a on snad dokonce i chtěl, aby to na něm bylo vidět, takže si ho Pithart povodil po místech, kde ho pochválili, na natáčení si pozval lidi, kteří by o něm neřekli křivýho slova, a chlapeček ochotně točil a pokládal bezzubé a zbytečné dotazy. Chtěl jsem původně napsat, že byl servilní, ale to by nebylo přesné. On na to jen neměl, aby to bylo aspoň maličko kritické. Ale mohlo to být aspoň zajímavý, což tedy taky nebylo. Myslím si, že třeba v redakci Vlaštovky by ho za to poplácali po ramenou. Ale zvlášť po tom Tošovském na mě to jeho dílko působilo skutečně dětinsky.///Nečas: co mě tady tedy opravdu zaujalo, byly vymyté mozky studentů CEVRO institutu. To bude asi dobrá nalejvárna myšlenek modrého ptáka... Kdyby tady věci fungovaly, jak mají, tak tam nasměruju kontrolu z ministerstva školství, ale UJAK, Plzeň nebo donedávna Sládkovičovo byly a jsou jistě taky zajímavé vzdělávací (??) instituce. Dál už mě to ale tolik nebavilo (CEVRO se odehrálo úplně na začátku). Ten chlapec se přitom hrozně snažil, ale zacyklil se v Nečasových domnělých chybách a nechal si v tom přitakávat od jejich skutečných obětí (invalida). Na tyhle věci ale existují i oponentní názory a ty tady prostor nedostaly. Podstata je, že Nečas nebyl na rozdíl od svých předchůdců nikdy spojen s žádnou korupční kauzou. A aféra, která mu politicky zlomila vaz, je k pousmání. Za šukání už tady nikdo nikdy pranýřovanej nebude. Ale když chceš psa bít... Líbilo by se mi, kdyby dokumentarista došel k podobnému poznání. Nebo kdyby se o něj v tom dokumentu alespoň otřel. To se ale nestalo. Říkat mu i nadále Pan Čistý by byl úlet hodný někoho, kdo Nagyovágate prospal, to ale neznamená, že s ním nebylo ošklivě zameteno. /// Fischer: Toto pojetí se mi celkem líbilo, byť to byla spíš publicistika, než dokument. Ale reportér/redaktor/režisér se na to v rámci svých možností připravil, a to zejména tak, že si našel (kontroverzní) témata, o kterých se s Fischerem bude bavit. Problém byl, že už většinou nebyl schopen dál adekvátně reagovat na tu mlhu, do které Fischer zahalí jakýkoliv problém, jakoukoliv kontroverzi. Odpovídal na věci, na které už předtím odpovídal tisíckrát, jenom zopakoval naučené formulace, měl to jednoduché. Ze slaboučkého rozhovoru se to mohlo proměnit ve skutečný dokument v případě, že by se režisér byť jen jedenkrát vytasil s nějakým skutečně překvapivým, objevným zjištěním - ty milióny ti tehdy přitekly od tam a od tam - například... Ale chápu... Studentský film...zodpovědnost nula plus, přece se kvůli tomu nepřipravím o klidný spaní. Přidaná hodnota nad rámec možného nula. Bohužel.///Špidla: Z filmařského hlediska to nejlepší na konec. Jednoznačně! Tohle byl ukázkový profil bývalého premiéra České republiky. Do značné míry k tomu ale přispěl i sám Vladimír Špidla, který snad díky skutečně poctivému přístupu ke své práci (kterou v dokumentu nazval řemeslem), nemusí dštít síru na Českou televizi coby na bulvár jako vystíhovaný Petr Nečas, nemusí hledat viníky svého neúspěchu jako Jiří Paroubek, nemusí se omlouvat jako Stanislav Gross, nemusí se vymlouvat jako Petr Pithart, nemusí se zamykat ve svém zámku postaveném z vlastní dokonalosti jako Václav Klaus, nemusí se chovat jako hovado Mirek Topolánek, který už teď jako "prostý člověk" může plivat na koho se mu zachce, od dělníků, přes gaye až po židy, nemusí lhát jako Fischer, nemusí se zapírat jako Tošovský a nemusí ze sebe nechat dělat fackovacího panáka jako Zeman. Zapomněl jsem na někoho? Pane Kohout, myslím, že jste to se Špidlou zase tak těžký neměl. On s váma ale asi taky ne, jinak by se tak nerozpovídal. Dobrá práce! () (méně) (více)