Choone Chali Aasman
Kamera:
Anne MisawaHrají:
Kalki Koechlin, Sayani Gupta, Revathi, Hussain Dalal, William Moseley, Tenzing Dalha, Carlotta Summers, Jacob Berger, Doug PlautObsahy(1)
Leila má stejné touhy jako každý teeneger, ale jelikož utrpěla dětskou mozkovou obrnou, je připoutaná na invalidní vozík a trpí řečovou vadou. I přesto se snaží žít naplno. Při jakýchkoli snahách začlenit se do společnosti se ovšem setkává buď s ignorací, nebo s nechtěnou lítostí. Velká změna přijde se stipendiem na školu v New Yorku. V momentě, kdy ona sama zažívá nejkrásnější období svého života, ji zasáhne ztráta nejbližšího člověka. Film velmi otevřeně, intimně a svěže odhaluje život postižené Leily. (petrusqa)
(více)Recenze (13)
Už v samom úvode na mňa dopadla neuveriteľná ťažoba. Akí že to vedieme život, my "dokonalí". Nevieme, ani len netušíme, čo je to byť v koži človeka so skutočným trápením, ktorý túži po pre nás obyčajných, bežných veciach. Kým ich my vnímame ako samozrejmosť, pre neho sú nedosiahnuteľnou métou. Som naozaj rád, že sa v tak ťaživom snímku objavili aj relatívne odľahčené pasáže, lebo neviem neviem, či je zrovna tento snímok ideálnou voľbou pred spaním. ()
Téma silné, zpracování nevěrohodné a herecky křečovité a nepřesvědčivé. ()
Velmi jemně a přitom otevřeně vypráví snímek o stále někdy tabuizovaných tématech: sexualitě a citovém životě postižených. Dívka na vozíčku začíná objevovat svět a začíná experimentovat. Od prvního zkusmého polibku, přes citové vyznání, až k sexu. Podle mě v jejím případě nehraje roli, jaké je orientace. Spíš na ni zapůsobilo, že po ní někdo fyzicky touží, což se jí stalo skoro poprvé. Jak potom odolat? Zvlášť, když je ten člověk i jinak milý a dívka nechce přijít ani o to přátelství. Zkouší a hledá se a vlastně neví, co ve skutečnosti je a co chce. Vždyť i vztah s matkou, jakkoliv si byly blízké a měly se rády, ji někam šponoval, někam směřoval. Jako invalidní vozík, na kterém musí sedět, ji i matčina láska někam tlačila a dívka si není jistá, jestli je to tam, kam by se rozhodla jet i sama od sebe. Proto ten konec, který mi vůbec nepřipadá otevřený. Dívka po všech nových zkušenostech a experimentech konečně vyrazila vlastní cestou a jako první (protože nejdůležitější) se na ní odhodlá objevit – samu sebe. ____ Kalki v roli postižené dívky, která má dobré i špatné vlastnosti, přímo září. ()
"Celou tu dobu lžeš, a pak žiješ s pocitem viny." Jedna Indka, druhá pakistánská muslimka. Jedna v USA žije, druhá tam přijede studovat. Jedna je slepá, druhá po obrně na vozíku. Jedna je lesba, druhá bisexuálka a milují se. Sakra, tohle pustit na festivalu Slušných Čechů, tak se snad osypou. A i přesto mají obě holky ne žádné výjimečné starosti, ale úplně normální, jako my všichni. Stačil jen jeden krátký pohled a úsměv Kalki Koechlin a tvůrci mohli být spokojeni. Protože mě měli. Člověk by se až zamiloval. Koechlin je ve své roli naprosto úžasná, strhující a pohlcující. Krásou, pohledem, úsměvem, herectvím, její role (stejně jako takřka všechny ostatní a vlastně i celý film) je výborně napsaná. A ona v ní sedí naprosto přesně. Protože s ní cítíte, naprosto ji chápete, smějete, milujete a smutníte s ní. A to se nepovede každé postavě. Úplně jsem jí tu postavu věřil. Okamžitě jdu po jejích dalších filmech. Krásný, nádherný a lidský film. ()
Je pravda, že v tom filme je fakt veľa tém. Od fyzicky hendikepovaných, cez smrteľne chorých až po sexuálnu orientáciu nevyjasnených. Čo je na indickú produkciu prekvapivé. Práve od nich by som niečo také nečakal. Naviac sa film napriek všetkým týmto ťažkým a potenciálne dojímavým témam ani na chvíľu nesnaží diváka citovo vydierať. A ku všetkým problémom, ktoré hlavná hrdinka prekonáva pristupuje čisto fakticky. Proste taký je život a s takým alebo onakým problémom sa ľudia s mozgovou obrnou potýkajú. Zaujímavý film so skvelým výkonom krásky Kalki Koechlin. 6/10. ()
SPOILER! Nadržaná bisexuálna vozíčkarka, ktorej mama má rakovinu, to je príliš veľa naraz. Ten film ma desil. ()
Príbehy s tematikou rôznych krutých nemocí dokážu zaujať takmer vždy. A potom už je to len na deji, či sa film vyšvihne nad priemer, alebo sa nebodaj prepadne smerom dole. Tento indický film bol vďaka svojej "hrdinke" tým prvým prípadom, avšak dejovo to nebolo až tak prevratné, ale ten charakterový vývoj Leily to spoľahlivo vynahradil. Moje pocity z Laily sú dosť bipolárne - na jednej strane mi jej bolo pochopiteľne ľúto a vybojovala si môj obdiv svojou nezlomnosťou a snahou žiť relatívne normálny život, no na druhej strane sa v mnohých ohľadoch zachovala ako egoistická špina, akoby ju vôbec netrápilo, že niekomu ublíži. Ale práve tento kontrast tomuto filmu dodal to pravé čaro. Nebola to teda taká typická poľutovaniahodná jednotvárna atmosféra, ale rôznorodé situácie a dilemy. Kalki Koechlin fantastický herecký výkon. Takže celkovo veľmi dobré, ale až na 5* to nebolo. ()
Tento film so pozerala len kvôli Kalki, bola skvelá a za výkon jej patrí určite poklona. Celkovo ma inak film zaujal, ale nie zase nejako extrémne. Nie je to nič nové, ani svetoborné, áno je to smutné a zároveň plné nádeje a tiež to dokazuje, že aj postihnutí ľudia dokážu byť taký istí bezohľadní ako všetci ostatní a ublížiť tomu druhému bez ohľadu na pohlavie. Celkovo je film prvoplánový a stavia na určitej "atraktivite" danej témy aj s prihliadnutím na realistickosť spracovania motívu filmármi. Zobrazenie reality sexuálneho života postihnutých a ešte v Indickom filme, je určite zaujímavý počin. V podstate je to smutný príbeh bez konca.... ()
Perfektní výkon hlavní hrdinky, film se mi moc líbil. ()
Velmi netradiční snímek a mohl bych podotknout i to, že pro jisté kruhy aktivistů za cokoliv, by to mohl být až kult. Nepamatuji se, že bych něco s podobným tématem z Indie viděl. Docela odvážné na tamní poměry. No považte..., jemně hodně nadržená bisexuální dívka po mozkové obrně naváže vztah se slepou muslimskou lesbičkou, kterou pozná na demonstraci proti zabití zcela jasně nevinného černošského chlapce, brutální a zcela jasně jen bělošskou rasistickou policií, které vládne nelítostnou rukou KKK. Tak to si asi myslí všichni ti uřvaní..., ehm...oni. Číst jen pár slov z obsahu, tak bych už sám zvracel a nechtěl bych tento snímek vůbec vidět. Ono to má ale jeden velmi pozitivní problém, kterým je vskutku výborné zpracovávní tématu a konečně výborně hrající Kalki Koechlin. Stále ji nemohu přijít na chuť, ale postavu postižené dívky zahrála skvěle. Moc se mi líbila jedna momentka, kterak ten americký mladík říká, že by rád jel do Váránasí, protože odtamtud je guru jeho otčíma, který vyzařoval velkým mírem. A hlavní hrdinka z Indie mu odpověděla, že tam je všechno, jen ne mír. To jsem se opravdu od srdce zasmál. Jasné poukázání na ten směšný pseudo-duchovní názor, že jen v Indii, Tibetu a bůhví kde ještě, lze dosáhnout klidu a míru. Krásně naivní lidská představa, která si vnitřní spojuje s vnějším, bez kterého to prostě dle nich asi nejde. Konec je velmi zajímavé drama, které chytí za srdce. Takovéto filmy moc nemusím a jdou totálně mimo mě, ale nemůžu dát méně než čtyři hvězdy, protože prostě a jednoduše to do sebe něco mělo. Kvalitní a dobrá filmařina, to prostě musím uznat a odměnit. ()
Ehm, jedna holka na vozíku, jak řekla máma, je to problém motoriky, ne rozumu... No tak ta byla natvrdlá jak víčko od ramy. To že je postižená ještě neznamená, že se musí chovat jak sobecká mrcha a vychrápat se s prvním, co se na ní hezky podívá. Ach jo... ale bez nějaký tý zápletky by to asi byla nuda, že jo :) ()
Presvedcivy vykon hlavni hrdinky. Klobouk dolu. ()
Normálně indické filmy nevyhledávám, ale tento film mě zaujal svým tématem a musím říct, že mě nezklamal. Zejména se mi líbil herecký výkon hlavní představitelky která představovala dívku po mozkové obrně a zahrála to velmi přesvědčivě. I když musím říct, že konec byl docela zklamání a i přesto se mi zdá, že to je velmi zdařilý film, který si zaslouží uznání. ()