Antarktida: Rok na ledu

Záběry na krajinu se pořád točí ve zrychleném sledu, jako by statický záběr byl moc fajnový. Do toho lidé povídají, jak bojují s ponorkovou nemocí a co všechno museli obětovat, aby mohli pracovat na nehostinném kontinentu. Čekala jsem, že se dozvím víc informací, ale tento dokument je výhradně zaměřen na zpovědi pár zaměstnanců a jejich pocity. Takže mám z dokumentu pocit, že na Antarktidě žije pár stovek ufňukaných lidiček, kteří nemají nic jiného na práci, než občas odhrnout sníh ze dveří. Což určitě není pravda. (08.09.2015)

Z tohohle filmu na vás především padá příjemná nostalgie z toho, jaký je život na Antarktidě, jak je to jedinečné a naprosto jiné od toho, co máme třeba zrovna mi v Evropě. V tomhle ohledu je to emotivně silné. Hlavně scéna s tichem je prostě dech beroucí, a to se v ní vůbec nic neděje. Jinak ale dokument zase tolik nepřináší, jen nahlédnutí do života, který má svá specifika, ať už dobrá, nebo špatná. (24.04.2015)

Rozhodně zajímavé, i když nijak hloubkové přiblížení jednoho celého roku života obyčejných zaměstnanců v "odlehlém zapadákově" McMurdo, největší výzkumné stanici v Antarktidě (jež se menšímu městečku podobá). Ani trochu neočekávejte dokument o přírodě nebo technice, zde se nahlíží "normální" společenské (a psychologické) fungování = bydlení odřízlé komunity v extrémních podmínkách mrazu a noci trvající 4 měsíce. Ponejvíce prostřednictvím lyrických časosběrných záběrů, čarokrásných, třebaže při celovečerní délce trošku uspávajících. (20.06.2017)

Nečakajte dokumentárny film o Antarktíde. Je to o ľuďoch žijúcich na Antarktíde a o tom, ako im to zmenilo profesný a najmä emocionálny život. O kráse jednoduchých vecí, aj o návrate do civilizácie a mnohých iných veciach. Tento dokument prinúti zamyslieť sa nad zmyslom konvenčného života v dostatku materialistickej spoločnosti. Pohľad na oblohu počas niekoľko mesiacov trvajúcej zimy a nekonečný čas na introspektívno. (29.01.2017)

Film trvá hodinu půl a já ho sledoval hodně přes dvě. Proč? No protože jsem měl palec na stopce a furt si něco zastavoval a vracel a opakoval... antarktické scenérie jsou dechberoucí! Mount Erebus, Dry Valleys, skály, ledovce, kry, obloha... Původně bych býval dal přednost meditativnějšímu, mlčenlivějšímu a přírodně-obrazovějšímu pojetí filmu, na můj vkus v něm bylo až příliš "lidského faktoru", ale k něčemu mi to taky bylo dobré - už totiž vím, co chci dělat v příštím životě. Vlastně ne ani tak CO, jako KDE. Chci strávit aspoň jeden celý rok v nějaké základně na Antarktidě, chci zažít nejen tamní léto, ale i temnou a mrazivou a větrnou zimu, což je asi jeden z nejzemitějších existenciálních zážitků, který tahle planeta může nabídnout. Mít fůru času na čtení, nikam nespěchat, nic neřešit... Představuju si, jak při odletu posledního letadla nebo odplutí poslední lodi před zimou bych si blaženě oddechl se slovy: "Tak, a je konečně klid..." No ale jak se znám, nedělám si iluze. Po pár zimních týdnech bych nespíš strašně moc chtěl vypadnout pryč, ale protože by to nešlo, tak bych v záchvatu ponorkové nemoci vyčistil celé McMurdo od lidí plamenometem a šel bych skočit do Erebu jako Empedoklés do Etny (abych potupně zmrznul v naprosté tmě někde na jeho úpatí). (02.05.2015)