Reklama

Reklama

Memphis

(festivalový název)
  • USA Memphis
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Muzikant od pánaboha a tulák od přírody má před sebou natáčení desky, ale postrádá motivaci. Raději se bezcílně poflakuje tajuplným Memphisem, ve snovém pohroužení jako by byl jen pár kroků od jiné dimenze. Vidí město jako bohem zapomenutý kout, zastíněný bujícími korunami dubů, v jehož zástavbě je dobře jen smečkám dětí. V duchu mýty prodchnuté jižanské spirituality máme před sebou moderní verzi lidové pověsti, inspirované memphiskou legendou o požehnaném a prokletém zpěvákovi jménem O. V. Wright, který upadl v nemilost a byl pohřben v neoznačeném hrobě. Do fragmentů roztříštěná nadreálná pouť v blouznivě podmanivém vizuálním podání přibližuje hledání duše hudebníka, jehož podobu si na sebe vzal Willis Earl Beal, nevyzpytatelný autor a interpret surových balad. „Pro Willise to byla neuvěřitelně těžká role, protože to je on, ale absolutně sebe nehraje, ale je to on," poznamenal tajemně režisér Tim Sutton. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (10)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

(49th KVIFF) Kdybych zůstal na debatu a měl na to dost velký koule, řekl bych hereckému delegátovi, že lidi ze sálu neodcházeli proto, že by se snad jednalo o "náročný, ale krásný lyrický film, který se odmění jen pozornému a soustředěnému divákovi", nýbrž o do sebe a do Ježíše zahleděnou, nesnesitelně nudnou sračku o ničem. První, a doufám že i poslední film, který mě na festivalu vyloženě štval. Jedna hvězda za fór se šukáním hlíny. Ámen. ()

LaRhette 

všechny recenze uživatele

Baladická cesta jednoho hudebníka, vykládajícího o existenci a Bohu. "Willis, we need to make a record." W: "We need to be trees." Film, kde se od začátku do konce nic neděje, děje se to jen a pouze v myšlenkách hlavního hrdiny. Hlavní představitel nehraje sám sebe, on totiž vůbec nehraje. A mně to nevadí. Relaxuju, upadám do drobných mikrospánků. Ne, protože by mě film nebavil, ale protože ve mě jeho vlivem cosi harmonizuje. Taková meditace na plátně. Musím říct, že když bych film chtěla analyzovat, musela bych dodat, že film může působit tak trochu samoúčelně. Sám herec přiznává, že film pro něj fungoval jako zrcadlo, což pro diváka nenese velký význam, vzhledem k tomu, že nemá úplně volný přístup do nitra postavy. Ale já si myslím, že analyzovat film postavený na náladě a atmosféře zkrátka tak nějak postrádá smysl. ()

Reklama

tidwell 

všechny recenze uživatele

Nikdy se do Memphisu nepodívám, ale po shlédnutí tohoto filmu můžu říct, že jsem TAM byl. Fascinující polodokument o (ne)natáčení alba, který postrádá jasnou dějovou linku (ona tam je, ale o tom je zbytečné tady psát), zato vypráví jednotlivými obrazy. W. E. Beal se jen prochází Memphisem, sem tam s někým promluví, kamera snímá hrající si děti, baptistické kázání, všudypřítomné náboženské nápisy, zevlující mladíky, ulicemi brázdí bílý lincoln s jednonohým černošským filozofem (když si na ulici tenhle osudem poznamenaný jedinec zapíná bavlněnou košili, je v tom - pro mě - neokázalá symbolika, s níž pracuje celý film)... Film je taky napěchovaný uhrančivou hudbou (nejen dřevní blues). Aniž bych si toho v jiných filmech nějak extra všímal, tady je skutečně celých 79 minut naprosto dokonale ozvučeno (zvukař Micah Bloomberg), zvuky a obrazy vypráví samy - šumění listů na stromě, praskání ohně, vrzání koženkového sedadla, noční cvrčci, jízda kaluží na kole, projíždějící vlak - tohle všechno dělá z Memphisu výjimečný "atmosferický" snímek, který by mohl být jen trochu delší... P.S. To občasné "plácání" rád odpustím. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

(Mustsee) Každý z nás má přístup ke zpomalení. Každý z nás má vlastní vnímání, svůj rytmus skládání vjemů a myšlenek, spřádání porozumění. Každý z nás k němu může sestoupit, pohroužit se do sebe a začít vnímat okolí skrze vlastní svébytnost. Když se kolem vás nahromadí tlaky, svět se žene za chimérami cílů a úspěchů a strhává vás s sebou, všichni dotírají a vy nevíte, kde vám stojí hlava a co jste to vlastně chtěli, blíží se termíny, uzávěrky, doléhají sliby a závazky, vnucuje se falešná, nevlastní potřeba obstát... buďto se ztratíte v tom mumraji, ztratíte sebe, svůj vlastní, třeba i ještě neobjevený vztah k podivuhodnému světu a záhadě vlastní existence v něm... a nebo se to dá přerušit, ustřihnout, vypnout ten kanál sociálního naléhání a nekompromisně zpomalit na vlastní rychlost... Otevřít uši a oči a začít vnímat, jak se to celé utváří, co to znamená posouvat se po prostoru, časem, mezi lidmi, kteří potřebují něčemu věřit, někam přináležet, po něčem, někom (i po vás) chňapají, aby našli ukotvení, dali si spolehlivý tvar... Proplouváte jako hlubinná ryba, nepolapitelní, a vnímáte existenci toho plynutí, jaké to je být, daleko před chtěním být něčím, konkrétně vytyčeným (třeba slavným hudebníkem, autorem alba, které vaše kvality světu doloží), a tedy malým - vnímáte velikost vlastní existence, která se napojuje na tok a znění světa a je veliká, protože ještě (nebo už znovu) neohraničená... Tehdy se vašim uším otevře hudba prostoru, ryzí ozvučenost tvarů a pohybů, které v jejich mihotavosti a ladnosti nově vnímáte probuzenýma, naladěnýma očima... Snad ano, dá se říci, že je to jedinečná atmosféra, kterou vytváříte/vnímáte... Nálada, čili naladěnost. Vaše vlastní, ústrojné vpojování do toku bytí, bez potřeby ho narušovat v jeho spění a mnoholičném utváření (ani odsuzováním, ani plánovitým zasahováním s tzv. snahou pomáhat a vylepšovat). Ozdravná, sestupná cesta k tempu a rytmu vlastního nitra a skrze ně s ryzí pokorou zpátky do aktuality světa, který se vám začne dávat v ryzích obrazech, zvucích, strukturách, a v tom souznění je zkonejšenost, klid, síla, vědomí prapůvodní existence nezkalené hamižením, postrkováním a tlacháním nevnímavých, zahlušených postav společenského panoptika. Memphis je jako všechno na světě kus prostoru, součást přírody, ulice i auta i domy i ideje, obavy a naděje jeho obyvatel - to celé je součástí přirozenosti, kterou lze vnímat i zde. Není nutně potřeba odcházet z města, chceme-li se napojit na jednotu bytí, souznít. Nebo není třeba odcházet radikálně, jen občas, vnímat soubytí, potýkat se se stromy stejně jako s budovami, pochopit jejich sbratření... atd. *** Čili: Memphis je vzácný film, svébytný počin, který sleduje právě to shora naznačené zpomalení na případu "hudebníka od boha", jehož touha po ryzosti (třeba původně i po ryzosti zvuku, tvaru balady, pak logicky po tvaru celého dějícího se sebe, a tedy světa, jak se dává právě jemu...) ho neúprosně přiměje k tomu, aby ze sebe setřásl všechny ty falešně vytvářené tlaky a souzvuky okolí, snahy být úspěšným v očích společnosti atd., a Willis zpomalí, zbystří a začne vnímat, a město a svět se mu otevírají v ryzích zvucích a obrazech... scěny nemají pointy, jsou v sebe ponořené, začínají a končí bez potřeby předat myšlenku, sdělení, bez potřeby vyprávět příběh... teprve tudy, teprve o tomhle se vypráví, až tohle je oním příběhem... Snímek je tak cele rozpoložený ve vlastní svébytné utvářenosti, naplňuje jen vlastní nutkání k harmonii, klidu, sebenalézavosti - jen tomu potřizuje kameru, střih, zarámovanost výjevů... Neuprosíte ho, aby vám dal něco známého k porovnání, k zachycení se - a buďto se necháte okouzlit jeho původním klidem, jaký v sobě můžete najít i vy, a nebo budete rozčarovaní, stejně jako hudební producenti a přátelé s úkoly a vizemi, kteří kolem každého vyčnívajícího jedince roztahují sítě ekonomických procesů a teorií společenských nauk a chtějíce je polapit, nervózní, pokud se to nedaří... Patříte-li k nim, pak si film zošklivíte, nasadíte mu psí hlavu něčeho, čemu nedostál, byť se o to vůbec nepokoušel. (Ne, opravdu, není to film o velebení Ježíše ani o cestě k bohu nebo stejně strastiplné cestě za slávou ap. :)) *** Memphis je film, jehož účinek nelze stejným způsobem už nikdy zopakovat, je to film o svojskosti, dosvědčuje a předvádí úlevnou možnost přitakání vlastní porozumivosti. Je to film oáza pro každého, kdo hledá či už nachází cestu k sobě a nechává se po ní odvádět od světa omezených představ o cílech našeho bytí ke světu mnohem otevřenějšímu, nejasnějšímu, prostrannějšímu a mnohem méně tvarujícímu, kde je snad možné se i nekonečně rozplynout, rozprostřít v souznění a kde možná i hrozí ztratit se v tichu... Ryzí fim, který nerušeně předvádí ryzost, aniž by na ni zvlášť upozorňoval. *** Jsem hluboce vděčná navzdory všem existujícímu opěvnému komentáři pana Tidwella, který především svou konkrétní poznámkou o čistotě a plnosti zvuku zřejmě způsobil, že jsem se šla se na snímek podívat. () (méně) (více)

Filmmaniak 

všechny recenze uživatele

Nezávislý snímek, odrážející duši představitele hlavní role, lidskou existenci, víru v Boha a ospalou atmosféru Memphisu. Moc se tam nezpívá, nic moc se tam neděje, tempo je uspávací/hypnotické, kamera nevynalézavá a jediné, co opravdu oceníte, jsou autentičtí neherci, kteří jsou místy vyloženě cool (hlavně tím, jak se vyjadřují). Nejlepší jsou asi dvě až tři historky s filozofickou myšlenkou, které ve filmu zaznějí, mimo jiné na téma "udělal jsem se do hlíny" a "našel jsem kudlu zabodnutou ve svý hrudi" (což není nadsázka, ve skutečnosti v nich vážně vězí hluboké poselství a ještě k tomu jsou zábavné). O zbytku filmu se to samé ale bohužel říct nedá. Štěstí, že má jenom 80 minut. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama