poster

Memphis (festivalový název)

  • USA

    Memphis

Drama

USA, 2013, 79 min

Režie:

Tim Sutton

Scénář:

Tim Sutton

Scénografie:

Bart Mangrum

Kostýmy:

Jami Villers
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Elyssea
    *

    Rádoby intelektuální videoklip. Willise Earl Beala jsem den před projekcí viděla jamovat v parku u Thermálu a stálo to za to. Nicméně Memphis není ničím jiným než dementní exhibicí bez náznaku děje ve které stojí za zmínku jenom ta hudba. Jednotlivé epizodky nemají žádnou návaznost ani smysl. Dialogy jsou buď vulgární nebo o Bohu a když jich ke konci začne ubývat, ani to nevadí. Pak můžete zavřít oči a předstírat, že tu hrůzu nevidíte. Nikdy jsem nezažila, aby tolik lidí opustilo sál a můj doprovod usnul. (KVIFF 49)(11.7.2014)

  • Flakotaso
    *

    Největší pseudoumění letošních Varů. Jedna hvězda za monstrózní beat uprostřed filmu a hlášku o souloži s hlínou.(9.7.2014)

  • Jeremy.jk
    **

    Film o muzikantovi s absencí hudby... 1* za lokace Memphisu, druhá za náznaky oblíbených melodií - 30%. [49. MFF Karlovy Vary](8.7.2014)

  • J*A*S*M
    *

    (49th KVIFF) Kdybych zůstal na debatu a měl na to dost velký koule, řekl bych hereckému delegátovi, že lidi ze sálu neodcházeli proto, že by se snad jednalo o "náročný, ale krásný lyrický film, který se odmění jen pozornému a soustředěnému divákovi", nýbrž o do sebe a do Ježíše zahleděnou, nesnesitelně nudnou sračku o ničem. První, a doufám že i poslední film, který mě na festivalu vyloženě štval. Jedna hvězda za fór se šukáním hlíny. Ámen.(9.7.2014)

  • JitkaCardova
    *****

    (Mustsee) Každý z nás má přístup ke zpomalení. Každý z nás má vlastní vnímání, svůj rytmus skládání vjemů a myšlenek, spřádání porozumění. Každý z nás k němu může sestoupit, pohroužit se do sebe a začít vnímat okolí skrze vlastní svébytnost. Když se kolem vás nahromadí tlaky, svět se žene za chimérami cílů a úspěchů a strhává vás s sebou, všichni dotírají a vy nevíte, kde vám stojí hlava a co jste to vlastně chtěli, blíží se termíny, uzávěrky, doléhají sliby a závazky, vnucuje se falešná, nevlastní potřeba obstát... buďto se ztratíte v tom mumraji, ztratíte sebe, svůj vlastní, třeba i ještě neobjevený vztah k podivuhodnému světu a záhadě vlastní existence v něm... a nebo se to dá přerušit, ustřihnout, vypnout ten kanál sociálního naléhání a nekompromisně zpomalit na vlastní rychlost... Otevřít uši a oči a začít vnímat, jak se to celé utváří, co to znamená posouvat se po prostoru, časem, mezi lidmi, kteří potřebují něčemu věřit, někam přináležet, po něčem, někom (i po vás) chňapají, aby našli ukotvení, dali si spolehlivý tvar... Proplouváte jako hlubinná ryba, nepolapitelní, a vnímáte existenci toho plynutí, jaké to je být, daleko před chtěním být něčím, konkrétně vytyčeným (třeba slavným hudebníkem, autorem alba, které vaše kvality světu doloží), a tedy malým - vnímáte velikost vlastní existence, která se napojuje na tok a znění světa a je veliká, protože ještě (nebo už znovu) neohraničená... Tehdy se vašim uším otevře hudba prostoru, ryzí ozvučenost tvarů a pohybů, které v jejich mihotavosti a ladnosti nově vnímáte probuzenýma, naladěnýma očima... Snad ano, dá se říci, že je to jedinečná atmosféra, kterou vytváříte/vnímáte... Nálada, čili naladěnost. Vaše vlastní, ústrojné vpojování do toku bytí, bez potřeby ho narušovat v jeho spění a mnoholičném utváření (ani odsuzováním, ani plánovitým zasahováním s tzv. snahou pomáhat a vylepšovat). Ozdravná, sestupná cesta k tempu a rytmu vlastního nitra a skrze ně s ryzí pokorou zpátky do aktuality světa, který se vám začne dávat v ryzích obrazech, zvucích, strukturách, a v tom souznění je zkonejšenost, klid, síla, vědomí prapůvodní existence nezkalené hamižením, postrkováním a tlacháním nevnímavých, zahlušených postav společenského panoptika. Memphis je jako všechno na světě kus prostoru, součást přírody, ulice i auta i domy i ideje, obavy a naděje jeho obyvatel - to celé je součástí přirozenosti, kterou lze vnímat i zde. Není nutně potřeba odcházet z města, chceme-li se napojit na jednotu bytí, souznít. Nebo není třeba odcházet radikálně, jen občas, vnímat soubytí, potýkat se se stromy stejně jako s budovami, pochopit jejich sbratření... atd. *** Čili: Memphis je vzácný film, svébytný počin, který sleduje právě to shora naznačené zpomalení na případu "hudebníka od boha", jehož touha po ryzosti (třeba původně i po ryzosti zvuku, tvaru balady, pak logicky po tvaru celého dějícího se sebe, a tedy světa, jak se dává právě jemu...) ho neúprosně přiměje k tomu, aby ze sebe setřásl všechny ty falešně vytvářené tlaky a souzvuky okolí, snahy být úspěšným v očích společnosti atd., a Willis zpomalí, zbystří a začne vnímat, a město a svět se mu otevírají v ryzích zvucích a obrazech... scěny nemají pointy, jsou v sebe ponořené, začínají a končí bez potřeby předat myšlenku, sdělení, bez potřeby vyprávět příběh... teprve tudy, teprve o tomhle se vypráví, až tohle je oním příběhem... Snímek je tak cele rozpoložený ve vlastní svébytné utvářenosti, naplňuje jen vlastní nutkání k harmonii, klidu, sebenalézavosti - jen tomu potřizuje kameru, střih, zarámovanost výjevů... Neuprosíte ho, aby vám dal něco známého k porovnání, k zachycení se - a buďto se necháte okouzlit jeho původním klidem, jaký v sobě můžete najít i vy, a nebo budete rozčarovaní, stejně jako hudební producenti a přátelé s úkoly a vizemi, kteří kolem každého vyčnívajícího jedince roztahují sítě ekonomických procesů a teorií společenských nauk a chtějíce je polapit, nervózní, pokud se to nedaří... Patříte-li k nim, pak si film zošklivíte, nasadíte mu psí hlavu něčeho, čemu nedostál, byť se o to vůbec nepokoušel. (Ne, opravdu, není to film o velebení Ježíše ani o cestě k bohu nebo stejně strastiplné cestě za slávou ap. :)) *** Memphis je film, jehož účinek nelze stejným způsobem už nikdy zopakovat, je to film o svojskosti, dosvědčuje a předvádí úlevnou možnost přitakání vlastní porozumivosti. Je to film oáza pro každého, kdo hledá či už nachází cestu k sobě a nechává se po ní odvádět od světa omezených představ o cílech našeho bytí ke světu mnohem otevřenějšímu, nejasnějšímu, prostrannějšímu a mnohem méně tvarujícímu, kde je snad možné se i nekonečně rozplynout, rozprostřít v souznění a kde možná i hrozí ztratit se v tichu... Ryzí fim, který nerušeně předvádí ryzost, aniž by na ni zvlášť upozorňoval. *** Jsem hluboce vděčná navzdory všem existujícímu opěvnému komentáři pana Tidwella, který především svou konkrétní poznámkou o čistotě a plnosti zvuku zřejmě způsobil, že jsem se šla se na snímek podívat.(20.7.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace