poster

Orfeus

  • Francie

    Orphée

  • anglický

    Orpheus

Fantasy / Drama / Romantický

Francie, 1950, 95 min

  • Adrian
    *****

    Nadherne surrealisticke dielo opierajuce sa o starodavny mytus...vyborne herecky vykony, kamera, hudba...(22.8.2004)

  • Tommy.D
    *****

    Do sálu jsem šel s tím, že nejspíš budu moc dohnat svůj spánkový deficit (ano, takový jsem barbar). Naneštěstí pro můj biorytmus, naštěstí pro mě na nic takového nezbyl čas. Film je skoro až akční, ani přes témeř dvouhodinovou délku nenudí. Herecké výkony jsou solidní, za povšimnutí zde taky stojí na svou dobu vyspělé efekty/kamera (např. vstup do zrcadla pohledem z první osoby, ruka prostupující zrcadlem..).(1.8.2011)

  • Radko
    ***

    Očakávania, ktoré som mal na základe anotácie, že ide o výborný surrealistický film, očakávania od režiséra, ktorého diela sa vraj vyznačujú svojráznou poetikou i očakávania od hereckých predstaviteľov samotný film príliš nenaplnil. Niežeby bol zlý, to vôbec nie, skôr mierne nevýrazný a pomerne ľahko po čase zapadajúci do kategórie príjemných, vcelku pozerateľných filmíkov, no bez výraznejšieho citového, či intelektového zasiahnutia. Svojrázna adaptácia známeho mýtu starého Grécka je uvedená už názvom filmu. V úvodných minútach je zrejme pre neznalých stručne vyrozprávaný nešťastný príbeh hráča na harfu a jeho ženy Euridiky. Dej sa vzápätí presúva do parížskej umeleckej kaviarne konca 40. rokov 20. storočia, kde sa stretávajú mladí básnici. A začína mierne snový, z podsvetia do živého sveta a naopak plynúci dej popretkávaný obrazovými ozvláštneniami (niektoré scény z podsvetia sú nasnímané na negatíve), dejovými surreálnymi zvratmi a zaujímavými hereckými výkonmi. Nech sa nikto na mňa nehnevá, ale vážne braný surrealizmus považujem za odumretú vetvu umenia.(13.10.2004)

  • vypravěč
    *****

    Cocteauova nebezpečně hluboká pouť do podsvětí poezie, založená na aktualizovaném řeckém mýtu, odhaluje mnohonásobnou dvojsečnost básnické inspirace, vedle její omamující krásy a zraňující bolesti (jež ostatně tvorbu podmiňuje) je to především věčnost navracení: skutečnosti, přítomnému okamžiku, neřkuli životu samému se lze přiblížit (a neztratit přitom vše, tj. sebe sama) jen jeho vnitřní sugescí nebo po zapomenutí jeho nahrazením obrazem vtělujícím jeho ideu. Odtud i věčnost mýtu a současně: naše předurčenost jím. Jsme na cestě kupředu a současně se vracíme.(15.9.2010)

  • corpsy
    ***

    Zaujímavo podaná a bravúrne natočená nuda. Obrazy pohltili príbeh, herecky sa nijako výrazne nepredstavil žiadny z hlavných hrdinov. Možná strata času.(28.8.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace