poster

Mý věci (festivalový název)

  • Finsko

    Tavarataivas

  • Slovensko

    Moje veci

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    My Stuff

Dokumentární / Komedie

Finsko, 2013, 80 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Orvokki
    ****

    Rozhodne skvelý experiment. A na moje prekvapenie, až na výnimky, dobre natočený. Jasné, pár slabších okamihov sa našlo, ale na to, že ide o viac menej amatérsky počin, klobúk dolu. Petri má skvelú rodinu i kamošov, vďaka ktorým rok ubieha predsa len o niečo jednoduchšie. Príbeh nebol zameraný len na postupné vyberanie vecí zo skladu, ale viac na samotného Petriho a ako táto novonadobudnutá skromnosť mení jeho život a jeho samého. [9. MFF Cinematik, Piešťany 2014](15.9.2014)

  • Naushika.
    **

    Jestli je tohle experiment, tak si jeho metodika zaslouží rozcupovat. Film (i celý "projekt") My Stuff totiž působí dojmem, že si předem stanovil, co chce sdělit a následně se toto snaží naplnit - a přitom dost tlačí na pilu, což je občas docela křečovité, na pár místech vyloženě trapné a především prakticky po celou dobu strašně ploché a povrchní. Problematika "závislosti na defacto zbytečných věcech" je aktuální, koncept autobiografického social experimentu stále zajímavý; jsem přesvědčená, že to, co hrdina ten celý rok ve skutečnosti řešil bylo mnohem komplexnější a to, co prožíval, mnohem hlubší. Tím spíš ale nechápu, že z toho sestříhal tak mělký a plytký film. Hlavní (a v zásadě i jediná) myšlenka je pěkná, ale upřímně, dost banální a nikterak překvapivá: na svižný kraťas by vydala, na celovečerní film to ale opravdu není. Zde některými vyzdvihovaná babička se během filmu objeví několikrát, aby pokaždé pronesla naprosto totéž moudro - onu nosnou myšlenku, která je divákovi jasná od první chvíle (z čehož mi bylo mírně trapně). Nalezení partnerského vztahu je ve filmu prezentované jako věc a) podmiňující osobní štěstí (což mě trochu nadzvedává, ale dejme tomu...) a b) komplexní asi jako spárování dvou postaviček z The Sims: potřebuju holku - hele holka, tu sbalím - opravím jí kolo - pozvu jí na výlet - tadá, hotovo, mám funkční dlouhodobý vztah (což mě strašlivě vytáčelo - zvlášť proto, že "holka" nemá ve filmu vůbec žádnou osobnost (většinu času ostatně ani tvář) a představuje vlastně jen další "věc", kterou si hrdina "rozhodne pořídit").(31.3.2015)

  • Mimesis
    *****

    Taky jsem se vydal podobnou cestou jako hlavní hrdina, ale vzal jsem to trochu z druhého konce - místo toho, abych se zbavil všech svých věcí a každý den si jednu přinášel, se spíše snažím pravidelně něčeho zbavovat. Musím říct, že to vedlo k úplně stejným situacím jako v tomto filmu - začal jsem si uvědomovat, co je důležité, že věci představují zodpovědnost, a že hromadění rozhodně nevede ke štěstí. Dostal jsem se i do velice podobné situace, jako hlavní hrdina - umřela mi tetička a já se musel rozhodnout, co si vezmu z jejího bytu. Nejenom, že jsem snad nic nechtěl, ale ještě mi došlo, že všechny ty věci tu prostě jen zanecháme a nic z toho. Co dodat? Velice moudrý film, příjemný a přátelský. Zaslouží si jednoznačně plný počet! A ne - minimalistický životní styl rozhodně není kompenzace za nedostatek partnerských vztahů, jak tu naznačuje v komentářích jeden uživatel..!!(30.1.2015)

  • neoBlast
    **

    Celkem nuda, přišla mi dost nevtipná jakákoliv (častá) snaha o humor, Petri nesympaťák a na konci jsem se rozhodně nezamyslel o nic více nad smyslem svého života než při průměrném pondělku. Prostě další takový ten těžce uměle vynucený dokument, kterému nevěřím ani nos mezi očima, ale narozdíl třeba od tohoto se nedočkáme ani uspokojivého závěru... 35 %(12.2.2016)

  • czejny
    **

    Na počátku se zrodil skvělý nápad na skvělý experiment. Zbavit se všech věcí a pak si každý den po dobu jednoho roku brát po jedné věci nazpět. Skoro to vypadalo, že bychom se hravým způsobem mohli dozvědět něco o tom, co ve skutečnosti potřebujeme k životu. Tak tomu ale není. Spíše zjišťujeme, že hlavní protagonista a zároveň režisér měl doma opravdu moc věcí, kterých se potřeboval zbavit, navíc se s ním rozešla přítelkyně, tak bylo třeba se zabavit nějak jinak. Na začátku to i funguje. Petri přespává v kabátu, z okna si dělá provizorní ledničku, navíc to tu a tam koření příjemným humorem. Ve chvíli kdy si zpět do bytu přinese dostatek věcí k životu, přestává ho tahle hra bavit a na scénu vstupuje jeho nová přítelkyně. Bohužel tato osobní rovina zastínila původní záměr a režisér se už moc nevěnuje hromadění věcí po tom, co jich má dostatek k "přežití". Spokojuje se s pouhým konstatováním, že těchto pár věcí mu stačí a další si vezme až s časovým odstupem. I přes vyprchání původního záměru je dokument vizuálně poutavý a ke konci má člověk pocit jako by sledoval osud hrdiny v hraném filmu. Ono v průběhu filmu mě kolikrát napadlo: Neni tohle už náhodou až moc inscenované? Režisér po filmu tvrdil, že nebylo. Dobrá, ale rozhodně to tak působilo.(10.3.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace