O koních a lidech

O Islanďanech, trávě a podivném koňském cvalu, který umí vyvolat smích v sále. V tomhle filmu umírají koně i lidé a nikoho to nepobuřuje. Krásná pohlednice dokazující, že Island nejsou jen gejzíry a vřídla. Ten motiv cyklisty byl ale zbytečně moc profláklý. Zvláštní humor, pěkné zobrazení přírody a možná úmyslně jen načrtnuté charakteristiky malých velkých postaviček jednoho údolí. Cinema Mundi, 2014. (02.03.2014)

Kůň jako integrovaný objekt lásky a zároveň nástroj. Často ke koninám.. Rozverná hudba hraje do kroku, klusů, cvalů a mimochodů, pokud se objeví řehtání, je zřídka od černého humoru a po dvou islandských trojkách dojde divák k zjištění, že co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Čistota islandského ponyho je zákazem chovu jiných plemen už přes tisíc let zachována, ale podle tohoto nevím, jestli stejný přístup prospívá i místním.. Erlingssonova poznávací znamení: umanutost Islanďanů, krásy místní krajiny a cizinec na bicyklu.. (26.10.2023)

Drsná krajina, trpkosmiešne príbehy, miestami ohavné zaobchádzanie s koňmi. Strhujúca Paleta pohľadov i farieb stromov zbavenej sopečnej ostrovnej krajiny. Úporná snaha po dôstojnosti, zlyhávajúca v prirodzenom pude, upieranom koňom, no povolenom ich chovateľom. Antropocentrická nadradenosť, umožňujúca kvôli záchrane človeka smrť koňa. Pamäť starostlivosti i krutosti vpečatená do očných odrazov. Koní aj ľudí. Plnokrvný islandský film. (21.11.2020)

Taková poctivá esence Islandu. Ve filmu máte ujeté situace, splynutí člověka s přírodou, důkaz, že Islanďané mají islandskou odrůdu koně možná i víc rádi, jak sebe a pak je tu série absurdit, u kterých nevíte, jestli kroutit hlavou nebo se smát. Během sledování jste ale tak v šoku, že i zapomenete se smát. No a k tomu všemu je ve filmu tuna krásně ponurých záběrů na islandskou krajinu, které na mě fungují jako balzám na duši. Ale jo...sice je to ujetý a spíš na tři hvězdy, ale pro nadšení k Islandu jednu hvězdičku klidně přidám. (16.03.2019)

Komédia? A kde? Nevšimol som si... Miesto toho som 80 minút sledoval kone premávajúce sa po malebných islandských údoliach a ľudí, ktorí sa ocitali v takpovediac nevšedných situáciach, často až tragických. Rozhodne tu však nebolo nič, čo by ma rozosmialo alebo nebodaj zaujalo. Veď čo už je zaujímavé na pobehujúcich koňoch a ich podivných majiteľoch? Skôr mi to pripomínalo nejakú grotesku, čomu by nasvedčovala aj tá hudba v pozadí. (19.10.2014)