Obsah
-
Film Andrzeje Wajdy Březový háj je filmovým přepisem stejnojmenné povídky klasika polské literatury Jaroslawa Iwaszkiewicze. Po pobytu ve švýcarském sanatoriu přijíždí Stanislaw na lesní samotu k staršímu bratrovi. Cítí, že nebude dlouho živ, v domě svého bratra však chce vzbudit dojem plného, zdravého života. Již také proto, že starší bratr je zlomen úmrtím své ženy, příliš podléhá smutku a přenáší jej na svou malou dcerku i celé okolí. Do napjaté atmosféry v domě a do dramatických střetnutí jsou postupně vtahováni i ostatní obyvatelé samoty. Film vyniká výbornou psychologickou kresbou jednotlivých postav, navozením atmosféry a v neposlední řadě i hereckým výkonem obou hlavních postav. (oficiální text distributora)
Film Andrzeje Wajdy Březový háj je filmovým přepisem stejnojmenné povídky klasika polské literatury Jaroslawa Iwaszkiewicze. Po pobytu ve švýcarském sanatoriu přijíždí Stanislaw na lesní samotu k staršímu bratrovi. Cítí, že nebude dlouho živ, v domě svého bratra však chce vzbudit dojem plného, zdravého života. Již také proto, že starší bratr je zlomen úmrtím své ženy, příliš podléhá smutku a přenáší jej na svou malou dcerku i celé okolí. Do napjaté atmosféry v domě a do dramatických střetnutí jsou postupně vtahováni i ostatní obyvatelé samoty. Film vyniká výbornou psychologickou kresbou jednotlivých postav, navozením atmosféry a v neposlední řadě i hereckým výkonem obou hlavních postav. Komentáře uživatelů k filmu (17)
-
Morien
Celý film na mě hodně působil jako divadlo a hlavně mi připomněl, proč mám tak moc ráda divadlo. Emoce zcela podle mého gusta. Už jenom poezie březového lesa a fantastického (fantaskního?) domu na jeho hranicích. Perfektní herci v perfektních rolích. Ve své podstatě svět, do kterého bych se chtěla propadnout. Srdce téma. A klavír. ♥♥♥(11.5.2012)
-
sportovec
Tato báseň v obraze a óda na krásu polských nížin a jejich lesů a vod silně připomíná české impresionisty a vitalisty ať už literární nebo filmové. Antonín Sova, Fráňa Šrámek, Václav Krška, František Vláčil jsou mágy, kteří se vybaví při pohledu na krajinu, splývající s lidskými osudy, v nichž se prolíná život, smrt i radosti a strasti počátků a konců. Přirozenost sama, smyslové opojení, ale i zvláštní, až úderně tvrdý prozaický realismus, nelítostně odhadující i odhalující nemilosrdný chod věcí, které lidská vůle a srdce může ovlivnit jen zřídka a vzdáleně. Kamera, která se kochá v tónech zeleně, zjevně symbolizujících život a jeho nepřemožitelnost, i v modři neodvratitelných konců, jejichž šifrou je březový háj s hrobem předčasně zesnulé Oliny matky, ulpívá se stejnou silou i na něžných dětských rysech Stanislawovy neteře, i smyslné a vášnivé Maliny, tolik připomínající svou pudovostí vášnivé české ženy OHNIVÉHO MÁJE, STŘÍBRNÉHO VĚTRU nebo MĚSÍCE NAD ŘEKOU či ZLATÉ RENETY. Herecký koncert Lukasziewcizův, Olbrychského i Krakowské, v němž se fyzická láska mění v další formu oslavy života, má svůj působivý protějšek v nábožné lidové písni Stanislawova umírání a smrti. Přesah jdoucí nad rámec tohoto filmu, Boleslawova jízda na koni březovým hájem, obrazy, které svou kompozicí připomínají českou secesní přírodu např. Preislerovu, krásu jednoho z vrcholných děl špičkového a dnes už poprávu zklasičtělého polského režiséra jen dále dotvářejí. Do souzvuků i souobrazí, které vyrážejí dech.(9.4.2008)
-
NinadeL
Komorní rodinné drama je vyprávěné za pomoci jemného přediva impresionismu, ve kterém všechny emoce umocňují různé odstíny přírody kolem březového háje. Živočišnost obou bratrů, jejich soužití s malou Olou a dospělou Malinou umocňují vzpomínky na zesnulou Boleslawovu manželku. Temný ráz příběhu dodává očekávání jisté smrti mladšího Stanislawa, který ač přijel domů zemřít, podporuje až do posledních sil své blízké...(5.1.2012)
-
Radko
Impresionistický film. Meniaca sa jarná príroda, s dominujúcim vodným živlom, v nádherných obrazoch rovinatých slatín, lesov a brezín. Tieto obrazy vyjadrujú pocity a nálady hrdinov, s ktorými sú kompozične vzácne vyrovnané. Klavírne znelky, raz jemné, inokedy zase jarmočne rozjarené, dokresľujú dej a vnútorné prežívanie postihnutých bratov. Jeden trpí stratou najbližšieho, druhý blížiacou sa stratou seba samého. Mystérium smrti a motív vyrovnania sa s odchodom blízkych v kolobehu obnovujúceho života prírody. Pozvoľné plynutie približujúceho sa konca v objatí posledných radostí, v dome uprostred lesov, dodáva celému dielu nádych metafyzična, tak typického pre Wajdove najsilnejšie filmy.(10.4.2006)
-
Aidan
Pastva pro smysly a bodanec do duše a především výtečně zahraná, symbolická a mnohoznačná meditace o smrti. Postavy jsou tu důležitější než příběh: V první řadě dva bratři, ani ne třicátníci, z nichž jeden umírá a plnými doušky ještě z posledních sil hltá život; druhý je zdráv, ale jako by už nežil - ke světu se obrátil zády a všechnu pozornost upírá k hrobu své ženy. Vyvzdorovaná, nepřirozená radostnost jednoho zápasí se smutkem toho druhého. Pak je tu malá Maja, nedětsky zvážnělá skrze všechno to umírání, ztrácení a odcházení; dívka s pohledem upřeným kamsi na druhý břeh - trochu jako Goethova Mignon; podobná panence s rozhlodanou tváří, již s sebou všude nosí. Potom živočišná Malina - čirá přítomnost; ta jediná se nekymácí mezi včerejšky a zítřky, mezi vzpomínkou a smrtí. Zapomíná na čas, bezstarostně prožívá své jaro a polibky dává bez zábran. A nakonec sám Březový háj - i on na pohled v rozpuku a přece v nitru skrývá hrob a kříž. Ten les je důmyslnou šifrou, kolem níž se vše ostatní točí; vystupuje jako hlavní aktér téměř nepřítomného příběhu ; Wajdova tajemná, temně lyrická báseň o smrti možná postrádá přímou mrazivost Bergmanovy Sedmé pečeti, vyrovnává ji však bohatým symbolickým jazykem, vpravdě filmovým, kde obrazy a hudba říkají víc než lidé. Není to ani snadný ani příjemný film a odpovědi žádné nedává, velkého otazníku lidského exilu ve světě se však dotýká s básnickým mistrovstvím.(1.12.2008)
-
Hedka
Možno je to dnešným ťažkým dňom, možno nie práve vhodnou atmosférou, ktorá predchádzala pozeraniu tohoto príbehu, ale očakávaná poetičnosť a hĺbka mystiky sa nekonala a empatia s mužským vnímaním sveta a života sa tentokrát nedostavila.(16.7.2009)
-
giblma
Nevím proč, několikrát mi během sledování vytanula na mysl spojitost s Jakubiskem: Díky folklóru venkova těžko definovatelné bezčasé období. Silná estetičnost čišící z každého záběru. Provázanost člověka s přírodou. Nešetření s erotičnem. A hlavně poetika a lyrika.(23.1.2010)
-
d-fens
ocenenia : MFF Moskva 1971 - Zlatá cena za réžiu (Andrzej Wajda), Najlepší herec (Daniel Olbrychski)(6.1.2012)
-
Splasher
Dobře zahrané, ale nesympatické postavy. _ Zarážející podoba Olgrieda s Davidem Tennantem. Že by na tom Timelordovi vážně něco bylo?(13.5.2011)
-
Sipora
Film jsem viděla ještě jako dítě; zapůsobil na mě tak, že pocit z něj ve mně žije dodnes; včera jsem film viděla podruhé a ten známý pocit, dojem se jenom umocnil. Ozřejmila se mi ve filmu některá fakta, která jsem jako malá nechápala nebo nevnímala, ale ta základní atmosféra filmu - k mému velkému překvapení - zůstala. Právě tím "něčím známým" je mi Wajda bližší než Tarkovskij. Krásný svěží březový háj od jara do podzimu; umírající bratr s tváří pierota, plný touhy po životě; druhý bratr, který má zdraví, ale srdce se mu utápí v smutku. Dvě životní polohy, ve kterých se může najít každý z nás. Dále malá dcerka, na kterou stíny otcovy bolesti krutě doléhají, a taktéž svůdná živočišná Malina, po které muži touží, protože je to Žena, Matka, Domov a Spočinutí. A potom jsou tu ještě důležité předměty: panenka s rozbitou tváří, kterou má malá Ola stále při sobě; fortepiano, které je smutné i bouřlivě a křečovitě veselé. Film končí smutně a nadějně - po smrti mladšího Stanislava nalézá Boleslav smíření a novou radost ze života.(2.2.2007)
-
derryl
Fascinující film o dvou bratrech, jedné mrtvé ženě, její dceři a březovém háji. Film o smrti, životě a naději v úžasném výtvarném ztvárnění. Mistrovský kousek pana Wajdy. Vše je zachyceno velmi snově a magicky, každý kousek filmového pásu je poset touhou zobrazit život v jeho nahotě a zranitelnosti.(28.5.2004)
-
bila.tecka
Film si mě získal už v prvních momentech, kdy sledujeme cestu nemocného Stanislawa za svým bratrem na samotu. Krásná kamera... Děj není důležitý, zpočátku nepříjemně usměvavý Stanislaw je postaven do protikladu k zahořklému Boleslavovi. Není tu žádné tajemství, brzy se dovídáme, kdo umřel a kdo umírá. Přístup k bolesti, samozřejmě to jediné nesvědčí o charakteru, nikdo nevidíme na své dno a zda k němu vede žebřík. Stanislawův optimismus je jeho vlastní obrana, nehraje pro druhé divadlo, ale vyrovnává se tak s nemocí. Proč jen jsou některé promluvy nablble protivné a živočišná Malina se chová jako kurva...(10.8.2008)
-
xdutchx
Na opuštěnou samotu skrytou v březovém lese přijíždí navštívit svého bratra Stanislaw, prožije v jeho společnosti pár chvil o kterých by se nedalo říci, že by byly kdovíjak hezké, ale o to více z nich člověk cítí že opisují skutečnost. Do atmosféry odevzdanosti a smutku se přilije činidlo, které přemění tíži v lehkost a posléze je stráveno. Skvělý film Andrzeje Wajdy těží hlavně z blízkosti osob k nám, většinou je používán detail, který zprvu může působit nezvykle a může nás i rušit svojí intimitou, ale toho bychom se neměli lekat, neboť dobrý film by rušit člověka měl. Celý snímek je halen do hávu poetiky, kde nad vším tkví překrásný březový les, který skrývá mnohá tajemství, které si však nechá pro sebe. Ve filmu je několik nádherných okamžiků, kdy se mi doslova zastavil dech a já si uvědomil, že podobný postup jsem ještě neviděl, nebo že v roce vzniku filmu 1970, to muselo být docela novum. Zvláště mne zaujal okamžik kdy Stanislaw vyhlíží z okna, kamera ho rámuje v celku a začne se nám měnit příroda, která je za oknem, myslím že toho Wajda docílil tak, že kamera najížděla k oknu a zároveň se měnila ohnisková vzdálenost objektivu (zoom), takže se postupně proměňuje hloubka ostrosti, což na naše smysly působí jedinečným způsobem a třeba já v tomto kratičkém záběru nejsem schopen vnímat čas, člověk ani nedutá. Film se nesnaží člověka násilně přitáhnout k předkládanému poetismu, spíše tak nějak ořezává život člověka od pentliček a nachází krásu v těch nejběžnějších věcech z kterých se raduje. Ve filmu si vychutnáme skvělé herectví všech zúčastněných, většinou s velmi civilním vystupováním. Ve filmu jsou místa hodně tmavá, kdy toho moc nevidíme, ale pak se nám z černoty vynoří něco klíčové pro snímek, je potřeba se nad onou tmou zamyslet a třeba pošpekulovat jaké by to bylo bez bytí.(3.11.2008)
-
tomtomtoma
Film o smrti a o přeživších, film o neschopnosti vést normální život po ztrátě blízkých, film o opětovném sbližování dvou bratrů. Stanislaw (Olgierd Lukaszewicz) příjiždí do rodného kraje, aby zemřel. A i když mu není nejlépe, vždy se snaží mít ve tváři úsměv a snaží si užívat života, včetně sexu s vnadnou ženou Malinou (Emilia Krakowska). Malina je sice jednoduší, ale ráda si užívá mužských dotyků. Stanislawův bratr Boleslaw (Daniel Olbrychski) se utápí ve svém zármutku ze ztráty své ženy rok předtím. Otázkou je jestli je to skutečný jeho stav, nebo určitá póza, aby ho ostatní litovali a utěšovali jeho nezměrnou bolest. On sám nebyl své ženě věrný, a zřejmě ani ona jemu, ale po její smrti jako by pro něj život skončil, což odnáší i jeho malá dcerka Ola (Elzbieta Zolek). I jeho prvotní pokusy o jákesi bavení je plné zloby. Nakonec i díky jeho bratrovi a jeho smrti a tím jak na něj před smrtí působil, se Boleslaw vrací do normálního života. S vychutnáváním těch nejpostších jeho krás. Ale nenašel jsem tam nic, co by bylo nad rámec toho, že život se má užívat dokud je člověk živ. Ani svým obsahem, ani svýmI myšlenkamI.(19.1.2010)
-
pepino
Opravdu hodně impresionisticky laděný snímek a rozdílnosti a přeci podobnosti dvou bratrů. Jeden z nich umírá a přesto si život užívá. Druhý je zdravý ale nešťastný a uzavřený od doby co mu umřela manželka. Stanislaw mi docela připomínal Hemmingse ze Zvětšeniny. Nedovedu vysvětlit proč ale prostě je to tak. Asi nějaká podvědomá asociace.(15.8.2006)
-
sihaja
Tématem je Březový háj trochu neobvyklým filmem Andrzeje Wajdy. Na rozdíl od společensky či politicky angažovaných filmů, které jsou pro Wajdu typičtější, je Březový háj psychologickou drobnokresbou. Zaměřuje se na emoce postav, snaží se o co nejjemnější vybarvení atmosféry. Děj se točí převážně kolem dvou bratrů. Jeden z nich, žijící nedaleko březového háje, je zlomený po smrti své ženy. Za Boleslawem tam přijíždí Stanislaw, který ví, že zanedlouho zemře. Boleslaw svůj zármutek přenáší na svou dceru, Stanislaw se zase snaží vzbudit dojem, že svůj život prožívá radostně. Za tím vším vystupuje téma smrti a možností, jak se s ní vyrovnávat.(21.3.2012)
-
Bazinka
Spolu s Katyní je Březový háj z Wajdových počinů pro mě jednoznačně největším zážitkem. Přírodní lyrismus připomínající plátna nejslavnějších impresionistů a skvostný herecký výkon Olgierda Lukaszewicze v roli umírajícího Stanislawa. Síla krevních pout a sourozenecké lásky tváří v tvář neúprosné nemoci, která si nekompromisně jednoho z bratrů přebírá do své moci. Kontrast dvou bratrů, kteří jsou tak různí přesto jejich esenciální podstatu tvoří stejná míra živočišné touhy. Jeden je životem unaven a zklamán, druhý prožívá každý další jeden nádech jako by byl ten poslední.(17.5.2012)
