poster

Člověk z mramoru

  • Polsko

    Czlowiek z marmuru

  • slovenský

    Človek z mramoru

  • anglický

    Man of Marble

    (festivalový název)

Drama

Polsko, 1977, 150 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Hejtmy
    *****

    {623/1001} Z formálního hlediska je film svým stylem vyprávění určitě zajímavý, ale jak řekla i jedna z postav filmu, není to první (ani poslední) film s touto strukturou. Mě proto zaujal spíše obsah, protože to, jak Wajda na obyčejném příběhu dokázal úsporně popsat celé dějinné období, je vpravdě geniální. Skvělý film, u kterého mi nevadilo ani pomalejší tempo vyprávění. Nakonec prostě musím pochválit představitele Birkuta, protože jeho výkon posouvá film ještě výš. 90 %(24.9.2016)

  • Aky
    *****

    Profesionálně filmařsky dokonalé, co do myšlenkového obsahu brilantní. Doklad toho, že jestliže myšlenek schopný člověk své schopnosti zapne, nutně a neomylně dospěje k závěru, že socialismus v žádně, ani té sebereformovanější podobě není schopný života.(20.3.2010)

  • Matty
    ****

    Hlas jednotlivce zaniká ve svorném zpěvu davu a filmaři, včetně Wajdy, který se dobrovolně doznává (jako asistent režie v Burského budovatelském dokumentu), v tom nejsou nevinně. Vskutku kaneovské šťourání se v minulosti, jež mě paradoxně nejvíce bavilo, když setrvávalo v přítomnosti. Nervozita Krystyny Jandy je neuvěřitelně sexy. 80% Zajímavé komentáře: Douglas, sportovec(3.12.2011)

  • lamps
    ****

    Pro první setkání s Wajdou jsem si těžko mohl vybrat extravagantnější a progresivnější dílo. Člověk z mramoru je do jisté míry fascinující svým vypravěčským systémem, který velmi efektivně spojuje dvě dějové linie prostřednictvím série rozhovorů, přičemž každá linie rozvíjí své ústřední charaktery a disponuje znatelně odlišným stylistickým zpracováním. Vzpomínkové pasáže připomínají chvílemi skoro až filmové týdeníky, zatímco přítomné dění ze 70. let by si jeden spletl s tehdejším formálním modernismem amerických tvůrců typu Hala Ashbyho. Stopáž je místy trochu smrtící, ale díky pyramidovému uspořádání (výslechy aktérů směřující postupně k samotnému "muži z mramoru") se příběh neustále odvíjí vstříc finálnímu bodu a nepřestává uchvacovat přesvědčivým znázorněním kontrastu dvou morálně rozdílných historických etap. 85%(9.11.2016)

  • troufalka
    *****

    Malý poloprázný sál. Před očima se odehrává příběh mladé inteligentní režisérky, která chce natočit svůj absolvenstký film. (Že by se pan režisér inspiroval svojí mladou nadějnou žačkou Agnieszkou?) Její způsoby nejsou nijak uhlazené, s mírně klacovitým způsobem se dostává kam potřebuje, filmuje mramorovou sochu zamčenou za pletivem, dostává se k archivním snímkům... Na plátně se ukazuje tvář sebevědomého úderníka. Víme na kolik procent překročil plán v 50. letech, jak ale žije teď? Kdo je Mateusz Birkut? Způsob retrospektivního vyprávění rychle vtahuje do děje. Příběh je dobře čitelný i pro ty, kdo nezažily dobu úderníků a plakátů v nadživotní velikosti. Krásný kontrast začínající režisérky, která si jde za svým a úspěšného režiséra, pána v letech, která zasedá v komisích a sklízí slávu. Wajda si jako vždy vybírá národní téma. Nekritizuje, neparoduje, předkládá fakta, přesto je cítit, jak se neskutečně baví, mazlí s tématem, vykresluje detaily. Takhle se píší dějiny! Takhto vzniká velký úderník!! Takto se plní plán na 120 %! Sláva!!(31.5.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace