Korczak

Nesmírně zajímavá a hluboce lidská postava doktora Korczaka je tím, co ten film táhne. Samozřejmě i díky Wojciechovi Pszoniakovi v hlavní roli. Je těžký si představit tu marnost, se kterou se musel potýkat. A stejně mu to dávalo všechno smysl, i když se sám nejspíš díky svým kontaktům mohl zachránit. (08.02.2020)

"The Nazis are ruthless, but surely they will spare the children." Přehlížený film, dle mého lepší než tématicky podobné snímky, včetně Schindlerova seznamu. Wojciech Pszoniak v hlavní roli je k nerozeznání od skutečného Korczaka a řekla bych, že nejen vzhledově. I když víte, jak to celé dopadne, až do samotného závěru nemáte moc příležitostí se dojmout, celé to na vás dolehne až následně. Scénář: Agnieszka Holland (18.11.2011)

,,Musíte prežiť! Musíte, je to vaša povinnosť." Väčšina divákov s aspoň základnými znalosťami okolo histórie 20.storočia bude vopred tušiť negatívny koniec, napriek tomu ma film v celom rade momentoch veľmi prekvapil. Vyzdvihnúť zaslúži určite osobnosť doktora a pedagóga Janusza Korczaka, ktorá ešte viac posilňuje tematicky silnú záležitosť zo života židov v období 2. svetovej války v Poľsku. Na prvý pohľad snílko, ktorý verí ešte uprostred rozbehnutých transportov verí, že ,,Poliak nikdy nebude prenasledovať svojho brata len preto, že je Žid", vo vnútri človeka vo vážnom ohrození, ktorý napriek vážnej situácii nestačí svoje okolie prekvapovať svojim správaním a silným sebavedomím. Až takmer rebelsky odmieta akékoľvek kompromisy a podvrhy s cieľom oklamať zákon, pošpiniť svoje svedomie vo svete, kde ,,existujú ľudské i božie zákony" a opustiť vychovávané deti. Silný dojem od začiatku vo mne vyvolal ale tiež samotný vzťah medzi dr. Korczakom a židovskými deťmi z detského domova a neskôr veľmi netradičné výchovné metódy ako napr. riešenie drobných malérov (krádež čokolády) prostredníctvom súdnych procesov v celom detskom obsadenstve. Z pôsobivých scén by som vypichol dialóg Korczaka s vyšetrovaným chlapcom: ,,Kedysi som chcel zmeniť svet. Napríklad zrušiť peniaze, takže už by neboli chudobní ľudia." / ,,Ale to nie je možné." / ,,Ty už to vieš teraz, ale ja som to ešte vtedy netušil. Neskôr som pochopil, že tak radikálne se svet nemôže zmeniť." ... a samozrejme snovo poetický záber, ktorými malinko pripomenul oscarový Obchod na korze. (95%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (19.08.2018)

Velice solidní film o Holocaustu, který skutečně neprávem zapadl. V tomto případě se spojily dvě silné osobnosti - režisérský matador Andrzej Wajda a výborná vypravěčka silných příběhů Agnieszka Holland. Toto spojení nemohlo dopadnout špatně. Nabízí se srovnání s filmem K. Kachyni Poslední motýl, jenž vznikal téměř současně a rovněž se zabýval tématem holocaust/ghetto a děti. Zatímco Kachyňa se vydal osobitější cestou sugestivního vyprávění, přičemž se nevyhnul se jisté efektnosti a emoční přímočarosti, Wajda je nenápadnější a syrovější - drží se fakt, klade důraz na každodennost a přitom pomalu graduje příběh, čímž vytváří přirozenou a silnou emoci, jež přichází až v samotném závěru. Navíc, tak jak již bylo v Polsku zvykem, se snaží problematizovat minulost, nahlížet ji morálně nejednoznačně a komplexně - v tomto je hlavní deviza snímku. I když tedy jde o pomník velikého člověka, jenž ze všech situací vychází s čistým štítem (a snad tomu tak opravdu bylo), polský národ samotný přichází trochu zkrátka - je nahlédnut se zdravou dávkou skepse a kriticky. Právě tato cesta skutečně vede k tomu, že nevznikla nová obdoba socrealistických biografií, ale snímek, v němž neochvějné hrdinství člověka nevyznívá nepřirozeně či jako umělá ideologie. Wajda historické filmy skutečně umí, jak dokázal i Katyní, jež vznikla ještě řadu let po Korczakovi - žádný chladný akademismus, žádná přehnaná pietnost, prostě dobře vyvážené filmy, nutící k přemýšlení beze strachu z možných střetů zájmů. (19.10.2012)

Uvedomujem si, že ide o film slávneho režiséra i scenáristky, o významnom človeku, humanistovi, ktorý bez ohľadu na svoj osud venuje všetku svoju energiu ochrane a záchrane detí zo židovského sirotčinca. Rovnako si uvedomujem, že Pianista, Schindlerov zoznam a niekoľko ďalších filmov bolo nakrútených s väčším ohľadom na diváka, čo samozrejme nemusí znamenať, že boli pravdivejšie a filmársky kvalitnejšie. Ja som však už z filmov z druhej svetovej vojny unavený. Nachádzam v nich máločo nové, niečo, čo by som už v tej, či onej podobe predtým nevidel, prípadne o tom nečítal. Wajdov film si zapamätám najmä preto, že bol veľmi dobre filmársky zvládnutý a hlavná postava si za svoj humanizmus a neskutočnú ľudskosť zaslúži môj obdiv. (23.09.2023)