Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Válka poznamenala jejich duše více, než si mysleli. Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události...
Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce." (Česká televize)

(více)

Recenze (30)

Vitex 

všechny recenze uživatele

Další z Wajdových filmů na téma druhé světové války tentokrát demytizuje osvobození koncentračních táborů, osvoboditele i radost osvobozených. Mimo jiné řeší otázku, jestli je po takových zážitcích člověk ještě schopen normálního života. Těkavá ruční kamera a hojné používání detailů vtahuje diváka doprostřed dění a dodává snímku na autenticitě. ()

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Andrzej Wajda sa až príliš snaží stať novodobým klasikom. Delikátne rámované zábery za sprievodu Vivaldiho hudby vyobrazujú humanistické idei ľudu povojnového Poľska v okázalo umeleckom, ale transparentnom balení. Štylizované divadlo, ktorého prítomnosť je intenzifikovaná javiskovými scénami, mení až finálna deziluzívna konfrontácia mladého intelektuála (tak typického pre neskoršie národné hnutie "kina morálneho nepokoja") s desivým precitnutím do nového zajatia. Technicky uhrančivé a prefíkane čisté natoľko, že som takmer neveril dobe vzniku, ale rovnako som nedokázal uveriť, že sledujem skutočnosť, nie fikciu. 70% ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Velmi jsem se těšil a velmi jsem byl zklamaný. Je to natolik vyhraněně polské, že našinec občas ztrácí souvislosti a nechápe motivace jednotlivých postav. Navíc je to za každou cenu umělecké, až to přestává být film. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Vězněm jsi a vězněm zůstaneš. Osvobozeni, aby mohli být uvězněni. Natočit toto na začátku normalizačních let sovětského bloku, je cosi nevídaného. Velmi by mne zajímal osud filmu a jeho veřejné distribuce. Jednu navíc za Stanisławu Celińskou. Fakt, že se jednalo o debut + její přirozený šarm, jsou kombinace, které mne uchvátily. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

O prvých dielach jedného slovenského režiséra som čítal, že prekypujú tvorivou energiou, ale na úkor zrozumiteľnosti a celistvosti diela, resp. niečo v tom zmysle. Podobný pocit mám z tohto Wajdovho filmu, ktorý už ale nakrútil ako skúsený režisér. Téma je neopozeraná, ale uchopená pomocou asi až príliš artových prostriedkov. Asi by som privítal niečo viac autentickejšie, napríklad bez tu prítomnej hudby, ktorá neustále upozorňuje na to, že pozeráme vysoko hodnotné dielo. Jedna šokujúca udalosť pôsobí ako deus ex machina, zrejme bola v predlohe a nakoniec rozhodla o tom, že mi ostala po Krajine po bitke dosť nepríjemná pachuť v mozgu. Tie sú že vraj ako surové veľmi chutné, ako konštatuje jedna z postáv. ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

70% V poslední době nemám příliš veselou náladu, ale z nějakého důvodu mě v ní dostihují samé koncentráčnické filmy. Film sice (až do momentu zastřelení) velice svižně odsýpá, ale zkrátka se mi nestrefil do vkusu. ()

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Koncentrační tábor na konci války, kdy již z místa zmizeli Nacisti, je dějištěm působivého snímku Adrzeje Wajdy vycházejícího při scénáři z povídek Tadeusze Borowského. Vězni jsou zdánlivě svobodni (v úvodu vybíhají do zasněžené „krajiny po bitvě“ v radosti za doprovodu klasického Vivaldiho Čtvera ročních dob), ve skutečnosti se však nemůžou snadno dostat domů, když zároveň nemají kam, země je zničená a trýzněná nouzí, obklopená novými sílami, Američany a Komunisty. Sníh taje, jídla je nedostatek a ve špíně a troskách se rozpadají iluze a vztahy – přežít se jeví jako nést tuto bolest dál. Hlavní postavou je básník, intelektuál Tadeusz (Daniel Olbrychski), jenž se nespokojí čekat na neznámou pomoc; poté, co jej okouzlí mladá dívka Nina, podaří se mu s ní z rozvalin tábora utéct, ale nepřijímá odchod do svobodné emigrace, protože ta by znamenala zradu vlasti, Tadeusz cítí, že musí zůstat v krajině. Nemožnost najít nový směr a pokusit se vrátit do života se stává osudnou pro znavené vězně zapomenuté v bídě. Nina je zabita ledabylým americkým vojákem, Tadeusz v závěru lituje a odchází. „Šest let nás zabíjeli Němci, teď vy, jaký je v tom rozdíl?“ říká zklamaně Tadeusz směrem k americkému důstojníkovi. Třesoucí se, autentická ruční kamera, snímající prostor v dlouhých blízkých záběrech prohlubuje mrazivou náladu bezútěšného snímku. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Trochu som sa v tom strácal i napriek tomu, že úvodné zábery sú extrémne pôsobivé ! Pravdepodobne nie každý film poľského klasika, bude mojou šálkou kávy. Občas natrafím na „PRIEMER” , čo zamrzí, keď som bol predtým v tzv. filmovej EXTÁZE ( napr. Korczak, či dávnejšie videný Danton...). V hľadáčiku mám opäť také snímky, ktoré vylepšia hodnotenie. Zoberte si, že popri tých všetkých koncentračných táboroch, kde našli smrť milióny ľudí, boli medzi nimi aj takí, ktorí prežili. A tých je v podstate oveľa menej. Počas tohto krutého obdobia, zabudli byť normálnym človekom, zvykli si na to, že sú ako zvieratá, ktoré žijú zo dňa na deň. A čo teraz, keď nás oslobodili ? Sme opäť voľní, ako vtáci. Ale ako sa znovu začleniť do pôvodného životného cyklu, pred vojnou ? TADEUSZ je veršovec a veľký inteligent, ktorý získava novú frajerku NINU, ale už dávno zabudol, čo je to láska... ! Okolo neho pobehujú aj iní, bývalí väzni, ale celková pozornosť sa vzťahuje najmä na neho. Už nenapíšem ani „mäkké f” , pretože z Andreja nie som bohvieako nadšený. ( myslím Krajinu po bitke ). ()

faana21 

všechny recenze uživatele

Po bitvě krajina - je pěkná kravina... s odpuštěním. Prostě mi vadí, pokud je film točen teatrálně (asi jako Bondarčukovy vejchvysty á lá Vojna a mír). Zfilmované divadlo nebrat. V tomto provedení Krajina po bitvě na divadelních prknech ano, ale ne na filmových plátnech. Vskutku mi nesedí takový způsob zpracování, ačkoliv jsem si jistý, že film se může líbit. Já jsem v tomto případě ovšem černá (Wajdova) ovce. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Musím se přiznat, že mně netradiční osvobozování KZ zmátlo až vyděsilo. Vidět solidně živené koncentráčníky spurtovat kolem drátů a pak je mocnými ranami ničit, leží někde mimo obraz zesláblých lidských trosek. Když se pak zvolna a postuně začíná rýsovat nějaký děj, je rázem všechno jiné. Už není kam utíkat, už není třeba být svobodný. Už stačí jen jídlo (a případně ženská), a to se nalézá uvnitř nikoli vně. Krátká láska básníka Tadeusze a židovky Niny není z tohoto světa, není to láska lidí svobodných, ale poznamenaných. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

S polskou kinematografiou mam plane skusenosti, jednak to boli hruzy Kieslowskeho ako Krotki film o Laske a krotki film o zabijaniu. No a tentokrtat sa mi dostala pod nos dalia polska filmova drama. Tematicky sa to venuje par dnom po skonceni druhej svetovej vojny, on sa zalubi do nej a dalej? No dalej hovno, slusne napisane nic. Takto by kludne mohli vzniknut 100 -ky filmov, navrhujem natocit film, ktory sa bude odohravat 3 dni po markomansko -kvadskych vojnach, spanielskej Reconquiste, dalej sa kludne moze natocit film, ktory sa bude odohravat 2 dni po Bitke na Kosovom Poli, Lzidimitriade, 30 rocnej vojne 1618 - 1648 atd atd. Jo, som rad, ze polska kinematografia je stale tam, kde je a dufam, ze marginaliou svetovej kinematografie ostane dlhodobo. 31 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Krajina po bitvě, to jsou hluboké jizvy a defekty lidských duší z prožité apokalypsy lidské existence. Andrzej Wajda použil k filmové niterné básni povídku Bitva pod Grunwaldem (tento akt vítězného střetu polského elementu s tím germánských na počátku 15. století je v příběhu rozervanou poetikou inscenován) polského básníka Tadeusze Borowskiho, jenž vycházel ze svých nejosobnějších zkušeností při osvobození z tábora v Dachau a následného nuceného pobytu pro uprchlíky (ve filmu jsou použity bývalé kasárny, a dnes hudební akademie, v Gdaňsku). Vivaldiho hudební doprovod při osvobození je výhodnou společností cynické poloze pro niterné vyrovnávání se s destrukcí lidského nitra. Polský element je svlečen do naha v té rozervanosti a nejednoznačnosti doby, nabyté svobodné nesvobody a obtížně hledaného pocitu vlastenectví, rozbitého a vystrašeného v prožitých hrůzách. Kameraman Zygmunt Samosiuk dal poezii zmaru a hledání sebe sama v rozvratech osobnosti, pocitů a nehmotné vlasti výraz a barevné noty. Hrdinou pátrání po dně vlastní duše je Tadeusz (dobrý Daniel Olbrychski), mladý, citlivý básník se závažně poznamenaným nitrem, které se dosud nezbavilo potřeby bránit se. Je snad láska lékem na šrámy duše k vlastnímu návratu do života? Hrdinkou je Nina (pozoruhodná Stanisława Celińska), mladá žena utíkající z vlasti a bloudící v prázdnotě svého vlastního a dlouho tajeného židovského původu. Je snad láska novou nadějí a vírou? Z dalších postav: osvobozený vězeň z Dachau s komunistickým vyznáním Karol (Tadeusz Janczar), na Tadeusze naléhající osvobozený kněz (Zygmunt Malanowicz), bývalý Ninin soused, profesor a houslista (Aleksander Bardini), osvobozený vězeň a hrdý vojenský praporčík (Mieczysław Stoor), osvobozený vězeň a ministrant Tolek (Leszek Drogosz), tklivěji pějící osvobozený cikán (Stefan Friedmann), snaživý americký velitel tábora pro osvobozené a také utečené (Jerzy Zelnik), nebo zuřivým davem vláčená Němka (Alina Szpak). Krajina po bitvě je pozoruhodnou poezií z rozvalin z lidských duší, trosek krajin i životních podmínek, nejednoznačnosti doby i pocitů a hledání sebe samotného. Pozoruhodné představení. ()

Jim_Beam 

všechny recenze uživatele

Chcete-li si tenhle film užít, pusťte si ho zhruba od 35. do 80. minuty. Všechno před a po je navíc, snad kromě posledních 2 minut... ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

Krkolomně divadelnické pojetí se slabým smyslem pro prostor i rytmus. Za sebe toho moc chválit nemůžu, zbytečně silná zcizující stylizace v tématu, které je silné samo o sobě ()

andrii 

všechny recenze uživatele

Krajinný "celibát obytného prostoru" bez cíle. Fotogenický requiem touhy, lásky a smrti. Zbytečnost smrti, která rozťala srdce v půl. Krajinář zármutku v marodném údolí, knihomol na kře rozčarované identity Daniel Olbrychski, jehož nitro uvadá, propůjčuje se strachu z pokusu vstoupit do světa "tam venku" a zároveň v něm raší zárodek nejkrásnější, nezachytitelný - hřejivý, tajemný dech okamžiku lásky. Cena za něžnost. Cesta ven z vleklé šatlavy citů, předělu otupělých zvyků. Zatmělé krvácení lokajů režimu. Love story v mezičase plující v rozvalinách země, kočující s poválečnými střepinami babylonem duše. Intermezzo mileneckého snění v poetickém oparu tříštivé atmosféry. Intermezzo azylu sbližování, kterému nebylo dopřáno trvalého objetí. Zánětlivé drobky, bolestivá pavučinka lidské identifikace. Čepel intervalů ozvěn dějin bídných. Nezavírejme oči před třesy a vzkazy útrapnými. Krajina duše pustne. Již ani slova nazbyt dlouhé, předlouhé izolovanosti lidské svobody. Hrstka odvahy. Rozhlédni se a kráčej svou cestou do kraje prachem odvátého, sprav mentalitu národa svého. Buď pánem svého já, svého rozhodnutí. ()

Reklama

Reklama