Slečny z Vlčí

Atmosféra filmu podľa románu Iwaszkiewicza zachytáva letný pobyt Viktora (skvele hraje D.Olbrychski) v kruhu svojich bývalých lások. Nostalgické spomienky a konfrontácia charakterov ženských postáv postupne kryštalizuje v deformované masky. Prítomnosť Viktora narušila sebavedomú istotu a rovnováhu životom skúšaných žien. Nenaplnenú lásku a city z minulosti už nik nedokáže opätovať. Wajda ponúka divákovi filmový skvost s nádychov Čechovovych divadelných hier. Odporúčam romantikom, ktorý zažili večne nenaplnenú lásku:-) (04.10.2009)

Byť mužom, ktorého chce každá žena, sa môže zdať na prvý pohlad ako šťastie, na ten druhý ale môže byť aj prekliatím. Neviete si potom vybrať, ženy sú neodbytné, žiarlivé a vy ste nakoniec sám. Po dostatočnom počte zhliadnutých Wajdových filmov usudzujem, že osudy jednotlivcov na pozadí velkých historických udalostí, alebo lepšie povedané v ich centre, ma emocionálne zasahujú viac, ako "iba" prosté príbehy. Slečny pôsobia ako taký uvolnenejší Bergman, a možno je aj dobre, že podobný námet ako Sepoty a výkriky bol uchopený tentokrát podstatne menej depresívnou formou. (02.03.2016)

„Každá veľká láska má v sebe niečo pokorujúce a smiešne.“. Hovorí žena, zatrpknutá a vyliečená z platonickej lásky mladosti k Viktorovi. Viktorovi, ktorý po pätnástich rokoch odlúčenia stretáva zaliečavé slečinky-sestričky z čias mladosti. Rokmi sa z nich stali ženy, oťukané životom, milostnými vzletmi aj pádmi. Z dievčenskej nevinnosti a hravosti postúpili do cynizmu stredného veku (uťahovanie si z okolia, prezieravé signály očí, nadhľad a pohŕdanie tvoria podstatu ich života). S príchodom muža, symbolizujúceho im panenskú rozjašenosť, škrupinka sebavedomého cynizmu získava početné trhliny. Návrat k minutým časom a opätovné definovanie ich vzťahov idolom mladosti sa tentoraz odohráva v podobe frašky: zdieľané spomienky sú nezrozumiteľné, tanec pôsobí strojene, odvážne šaty na tele skúsených dám smiešne, hry na nezáujem sú zbavené niekdajšieho čara. Viktor hľadá stratený raj pri hrobe jednej zo sestier, ktorá nedlho po jeho odchode zomrela. Pokoj cintorínskej záhrady mu svojou nemennosťou asi najviac pripomína šťastnú minulosť, ktorá sa nikdy neopakuje, ale po ktorej tak túži. Teplé, impresionistické farby pokojného vidieka, atmosféra domu, kde kľud po dobrom jedle je najvyššou hodnotou, sú v príkrom kontraste s vnútorne nenaplneným citovým životom všetkých zúčastnených. (15.03.2006)

Wajda jeden z najlepšich europskych režiserov nakrutil poeticku miestami filozoficku dramu s prvkami romantiky Slečny z Vlčian.Zivotom sklamany Viktor sa po pohrebe jedineho kamarata zruti, lekar ho pošle na vidiek a tu sa Viktor znovu stretava so sestrami ktore nevidel 15 rokov.Je nemylo prekvapeny ked zisti že jedna so sestier už nežije.Najviac si rozumie s najmladčov s sestier ktora by si ho aj vzala ale Viktor jej city nie je schopny opetovat.Na konci Viktor po tom čo sa s každym rozluči odchadza s vlakom spet odkial prišiel s vedomim že svoju šancu na štastie premarnil pred 15 rokmy a teraz je už všetko davno preč a minulost zostava navždi minulostov. (07.03.2017)

Válečný veterán Viktor Ruben patří mezi ty, kterým válka vymazala dobu života mezi "příliš brzy" a "příliš pozdě". Z milostného románku se již nemůže stát nic jiného než existenciální drama. Teď snad trochu podrobněji: Viktor, vytřesen ze svého rituálního života smrtí svého kamaráda, se v rámci své ozdravné kůry vrací do míst, na která už dávno zapomněl, stejně tak jako na svou budoucnost a v podstatě i přítomnost. Ve Vlčí (či Vlčíně nebo prostě a lépe ve Wilkově) se setkává se svými nškdejšími kamarádkami (a kdyby byla budoucnost možná i milenkami). Ty je zde třeba nejdříve utřídit (a nejlépe i česky pojmenovat a očíslovat): Nejdříve se setkáváme s Tuniou (Týna, 1), která se objeví z ničeho nic, zřejmě se narodila po Viktorově odjezdu. V zápětí se setkáváme s Julciou (Julča, 2) a Jolou (Jola, 3) a dozvídáme se, že Fela (Fela, 4) zemřela na španělskou chřipku. Postupně se setkáváme i s dalšími: Kazia (v českém překladu se vyskytuje ve dvou mutacích Kazimíra, Mirka, zřejmě chybně, 5), Zosia (Žofinka, 6). Ke každé (nakonec i k Týně) vážou Viktora zážitky a ze zážitků buzené vzpomínky. Jak se s tím vyrovná - a jak se s tím vyrovnají ony? Je možné ještě (s některou z nich) navázat (právě ve Wilkově, lepší místo na to není) na válkou přetržený život? - Wajdovy filmy zpracované podle povídek Jarosłava Iwaszkiewicze (Slečny z Vlčí, Březový háj - ten především - ale i pozdější Puškovec) patří zřejmě k jeho největším přínosům světové kinematografii. - Lehce bych se jen pozastavil mezi Wajdovým zobrazením obou (současný a minulý) Viktorových pobytů ve Wilkově. Retrospektiva prvního pobytu se odehrává pouze na narativní úrovni (vidíme jen milisekundový obraz Fely), a není tedy v proporci s Iwaszkiewiczovou povídkou, kde je přirozeně vše na jedné úrovni (samozřemě narativní). Pohledy zpět (především do sexuální oblasti) by více odpovídaly pojetí autora povídky. (13.03.2021)