Popel a démant
-
Popiól i diament
-
Popol a diamant
-
Ashes and Diamonds
Drama / Válečný
Polsko, 1958, 105 min
Režie:
Andrzej WajdaObsah
-
Jedno z najvýznamnejších diel poľskej filmovej školy druhej polovice 50-tych rokov zobrazujúce historickú situáciu a politické udalosti v povojnovom Poľsku. Mladý príslušník krajinskej armády, Maciek Chełmicki, dostáva príkaz zastreliť tajomníka Krajského výboru Poľskej robotníckej strany, ktorý prišiel na oslobodené územie. Maciek sa na chvíľu zamyslí nad budúcnosťou, keď zatúži po láske a ľudskom šťastí. Vernosť prísahe a zároveň povinnosť splnenia príkazu však je silnejšia. Cybulski vytvoril vo filme postavu prirovnávanú k Jamesovi Deanovi, ktorá ho preslávila po celom svete. (oficiální text distributora)
Jedno z najvýznamnejších diel poľskej filmovej školy druhej polovice 50-tych rokov zobrazujúce historickú situáciu a politické udalosti v povojnovom Poľsku. Mladý príslušník krajinskej armády, Maciek Chełmicki, dostáva príkaz zastreliť tajomníka Krajského výboru Poľskej robotníckej strany, ktorý prišiel na oslobodené územie. Maciek sa na chvíľu zamyslí nad budúcnosťou, keď zatúži po láske a ľudskom šťastí. Vernosť prísahe a zároveň povinnosť splnenia príkazu však je silnejšia.
Cybulski vytvoril vo filme postavu prirovnávanú k Jamesovi Deanovi, ktorá ho preslávila po celom svete. Komentáře uživatelů k filmu (42)
-
hirnlego
Dobrý scénář i herci, jedna geniální scéna (se sochou Krista na kříži) a silný závěr - může tohle stačit na 4*? Kupodivu sice né stoprocentně, ale ano - může.(3.9.2007)
-
O*R*I*N
Poslední část Wajdovy volné trilogie, ve které se vyrovnává s problematikou poválečného pesimismu. Film ve své době vyvolal obrovskou vlnu nevole. Odehrává se během 24 hodin z 8. na 9. května 1945. Mladý odbojář Maciek Chelmicki má za úkol odstranit komunistického funkcionáře Ščuku. Ubytuje se v hotelu Monopol, kam Ščuka přijíždí, aby zde oslavil konec války s místní smetánkou. Maciek se v hotelu seznámí s barmankou Kristýnou, do které se nečekaně zamiluje. Uvědomuje si nesmyslnost poslání. Pochybuje, ale zároveň je mu jasné, že již není cesty zpět. Titulní postavu Macieka ztvárnil předčasně zesnulý Zbigniew Cybulski, často označovaný jako "polský James Dean". Démonická kreace je jeho předčasným vrcholem herecké kariéry. A závěrečná scéna, to je filmový skvost. Jeden z nejpůsobivějších konců, jaké jsem měl možnost vidět. [FILM, KTERÝ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](17.3.2007)
-
Psema
Skvělé dialogy odolávají zubu času se ctí, dobří neteatrální herci jakbysmet a nasnímání by se mnohdy neztratilo ani v současnosti, ale je to až na romantickou linii a úvodní atentát TAKOOOOO...VÁ nuda. A chytré to taky dvakrát není.(10.3.2009)
-
sportovec
Dnes již zklasičtělý Wajdův film stále vyvolává v Polsku rozporuplné odezvy. Mnohoznačnost Ivaskiewiczovy předlohy její zfilmování spíše prohloubilo a znásobilo, než aby ji mírnilo. Po zhlédnutí KATYNĚ dnes víme dobře, proč. Polsko 8. května 1945 připomínalo vřící kotel; ješt neutichly vzpomínky na to, jak osvoboditelská Rudá armáda nechala vykrvácet varšavské povstání Armii krajowej, ještě stále neutichly rozhořčené polemiky kolem Katyně a náhle zmizevších tisích polských důstojníků. Paralelně- za bezhlesého přihlížení západních demokracií (Churchillův fultonský projev byl na Západě dobovým mediálním propadákem) - nastupovala rychlá sovětizace odbojné země. Křižovatky vývoje - spor obou na smrt znepřátelných táborů i vůli většiny obyvatelstva po mírovém životě - ztělesňuje večírek, v jehož průběhu cítíme zárodečné doutnání budoucí několikaleté občanské války s jejím nevyhnutelným koncem (závěrečný útěk smrtelně zraněného Cybulského umírajícího symbolicky na hromadě odpadu souzní a v něčem i předjímá formové prostředky evropské a vlastně i světové nové vlny tehdejší doby). I dnes je film znepokojujícím otazníkem, hlasem, který se ve svých úzkostných dotazech a otázkách nemilosrdně, až srdnatě dotýká stále nezhojených ran. I těch polských, i těch dalších.(24.12.2008)
-
gudaulin
Vzhledem k vysokému hodnocení a celkové pověsti filmu jde pro mě o kruté zklamání - nikoliv po stránce filmové, ale obsahové. Wajdovi se nedá upřít velmi slušné řemeslo, výborné vedení herců a sladění všech stránek filmu. Snad jen scéna popravy na začátku a konec hrdiny v samém závěru snímku zavání teatrálností, která byla ale v 50. letech celkem běžná. Po stránce obsahové je to ovšem silně tendenční dílko, které plně odpovídá Wajdovu komunistickému přesvědčení. Wajdova interpretace historických událostí je tvrdě podpásová ve světle faktu, že na rozdíl od Československa, kde se komunisté opírali o silnou domácí podporu, v Polsku šlo o vnucený režim, importovaný na pásech sovětských tanků. Přepadení polska Sovětským svazem, popravy polských vojáků a důstojníků ( zdaleka nejen v Katyni !) Statisíce lidí odvlečených do lágrů v Kazachstánu a na Sibiři, důsledná likvidace samosprávy a všech prvků nezávislého myšlení, likvidace společenských, hospodářských, kůlturních a náboženských organizací,opozičního tisku - nic z toho se do Wajdova dramatu nedostalo. Odpůrci komunistických pořádků jsou bez vyjímky kariéristé, alkoholici nebo dobrodruzi a teroristé, zatímco vysokému komnistickému hodnostáři nechybí životní moudrost, přesvědčivost a zodpovědnost. Wajdův film je manipulativní o to víc, že je profesionálně natočený, milostná linie příběhu přesvědčivá a Cybulski v hlavní roli výborný a charismatický... Celkový dojem 35 % výhradně za filmové řemeslo.(22.10.2008)
-
Rosomak
Jeden z hlavních klenotů "polské filmové školy", který se snaží zobrazit rozpolcenost poválečných let v zuboženém Polsku. Tento černobílý snímek má rozhodně co nabídnout. Hlavního hrdinu, který se zmítá pod příkazy ilegální Zemské armády a oproti tomu touží po lásce, štěstí a míru. Je také plný špinavých a zničených prostředí, které tomuto kritickému pohledu přidávají na věrohodnosti a některé z nich Vám dlouho zůstanou v hlavě (jako třeba kříž ve zničeném kostele). A navíc konec, který to vše geniálně zakončí. Určitě jeden z nejvíce zásadních snímků z Polska a jeden z mnoha, které dokážou diváka i po letech oslovit.(28.4.2008)
-
NinadeL
Své místo v druhé polovině pravidelného cyklu Kurs filmové historie v pražském Ponrepu si pravidelně nachází Wajdův Popel a démant. Oslovuje dodnes, ať už svým tématem nebo formální stránkou. Příběh vyprávěný očima vojáka Zemské armády v podání Zbigniewa Cybulského svým rebelantstvím předává každému svému novému diváku ten tolik potřebný apel k upamatování zlomových událostí polských dějin květnových dnů 1945. Nicméně v otázce anachronického oblečení není s odstupem poloviny století snadné si odpovědět, zda je ono právě tím zásadním nadčasovým prvkem. A konečně Zbigniew je něco jako Gérard Philipe nebo Honza Tříska a to není nic pro mě.(5.1.2012)
-
jojinecko
3,5*/5 Pekná myšlienka a prevedenie, v niektorých dialógoch veľmi dobre a satyricky zakomponované filozofické posolstvá, niektoré vizuály hodné zapamätania...Pesimistická "freska" danej doby spolu so zaujímavo (aj keď mierne prvoplánovo) zobrazenou morálnou a citovou dilemou hlavného predstaviteľa zobrazená s citom. Popol a Diamant je nesporne zaujímavé dielo hodné pozretia, ale že by ma to omráčilo sa povedať nedá. Každopádne poliaci nezvyknú sklamať, aj ked Kieslowski je len jeden:)(27.6.2008)
-
Aidan
Wajdův patrně nejslavnější snímek, který se však ve mně minul divákem. Zdá se mi po letech příliš poznamenaný dobou svého vzniku (mnohem více než méně slavné, méně politické, leč syrovější Kanály od téhož režiséra). Pax sovietica, která nakonec do poválečného Polska přišla a která se v podání autora předlohy Andrzejewského jeví jako nejvhodnější řešení, byla ve skutečnosti výměnou totality za totalitu; ale to se tehdy nesmělo tak otevřeně říkat. Popel a démant není ideologickou agitací a je v něm plno silných scén, ale přece jen... pokud jde o nejásavé, deziluze plné snímky o konci druhé světové války, dávám přednost československému kusu "Smrt si říká Engelchen" od Kadára a Klose.(22.11.2011)
-
Exkvizitor
Ta Norwidova báseň zní (v mém velmi amatérském překladu :o) asi takto: "Častokrát jsi jako pochodeň planoucí / jež spaluje hadry, které se kolem tebe k zemi snáší. / Nevíš zda plameny svobodu přinesou, či smrt / která stráví vše o co máš dbát. / Zůstane-li jen popel a chaos a bouře / budu ztracen. / Možná popel ale si udrží lesk démantu / té Jitřenky věčného triumfu." - A tak zní vlastně otázka, kterou si klade hlavní hrdina tohoto filmu: bude popel, jenž zbude po činu, který má vykonat (vražda komunistického funcionáře) zářit jako démant? A je přednější osobní štěstí, nebo obětování se "vyšší ideji"?(16.10.2005)
-
Davson
Mistrnost každým záběrem, již vévodí podmanivý Zbigniew Cybulski. Z popela války vyvstane démant... Démant? Démant tragické lásky? Démant nastávajícího komunismu, proti němuž se vede marný odboj? Ve své době velice provokativní dílo, které bylo inspirací i pro tvůrce české Nové vlny.(9.4.2006)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)
-
Toj
Poláci překvapili. Jedná se o naprosto výborný film. Úžasné obrazy, charaktery a celkově velmi zajímavé pojetí dané látky. Ale rozumím, že všem nemusí sednout ta časová a prostorová svázanost. Psema: chytré to dvakrát je!(20.4.2010)
-
Bajda
Název snímku odvozený od textu básně C. K. Norwida shrnuje jednu z hlavních myšlenek filmu: „Co z nás po naší smrti zůstane? Popel nebo démant?“ Přestože je snímek černobílý, Wajda nám ukazuje, že černobílé není nic. K atentátu hlavního hrdiny nezaujímá hodnotící stanovisko a pouze nám ukazuje Maciekovo těžké rozhodování ovlivněné tíženým svědomím, zamilovaností i vlastenectvím. Černou a bílou Wajda nápaditě využije při scéně telefonátu. Jeden z hrdinů volá, že splnili atentátnický úkol a vidíme ho v pravé polovině obrazu ve velkém detailu s černým pozadím telefonní kóje. Naopak levá polovina obrazu je světlá a vidíme v ní druhý plán s Maciekem a dveřmi, kterými vchází osoba, která měla být zavražděna. Snímek na mě zapůsobil především svojí atmosférou. Ačkoliv se odehrává v den konce druhé světové války a všichni na večírku slaví, jako by se v některých promluvách a obličejích už zračily problémy, které budou Polsko sužovat následujících několik desítek let.(20.2.2012)
-
kobejn
Wajdovo ultimátum.(8.1.2010)
-
giblma
Díky jedné zpackané akci a vrámci krátkého údobí její nápravy hlavní hrdina Maciek poprvé pocítí touhu po životě, pozná lásku a uvědomí si zbytečnost svého dosavadního konání, o kterém pochybuje koneckonců i jeho nejbližší nadřízený. Povinnosti, rozkazy a strach ze zbabělství ale ženou hrdinu vstříc zbytečné smrti, kterou ještě zdůrazňuje Wajdův smysl pro kontrasty - tokání v kostele nad rakvemi omylem zabitých dělníků, smrt tajemníka na pozadí oslavného ohňostroje, loučení ústřední milenecké dvojice za hlasité zábavy ovíněné společnosti, Maciekova osamnělá smrt versus vítání nového dne plného nadějné budoucnosti.(9.1.2012)
-
Fanucci
Špatně zahrané, příběh má sílu ale je podáván v nešťastně zvoleném hlemýždím tempu. Obrovská škoda, mohlo jít o super film.(3.11.2008)
-
Freemind
Cybulski byl ve své vlasti filmovou ikonou, po předčasné smrti pak vykvetl do rozměrů polského Jamese Deana a legendy o strašlivě zmařeném talentu. Během sledování tohoto filmu mne několikrát napadlo, zda ho ta pověst trochu nepřerostla - jeho výkony ve scénách "balení" u baru (divím se, že nedostal přes držku) nebo umírání jsou bolestivě teatrální a strojené, dojem trochu vylepšuje snad jen příjemně civilní a intimní postkoitální postelová scéna. A stejné to je s celým filmem - brilantní okamžiky (kostel, závěrečná dysharmonická polonéza) se zde mísí s průměrnými až podprůměrnými fraškami (opilý sekretář, zmiňované flirtování hlavního hrdiny). Značně nevyrovnané dílo.(29.6.2011)
-
ScarPoul
Po skončení druhej svetovej vojny zostali jazvy, ktoré sa hojili veľmi ťažko. Všetko dobré, čo bolo pred vojnou, sa vo vojne rozpadlo a zničilo. Na troskách sveta sa musel začať budovať nový. A perspektíva v lepšiu budúcnosť bola v nedohľadne. Wajda natočil Popol a Diamant ako sociálnu štúdiu povojnového Poľska, kde ľudia bojujú za svoje životy, v područí ideálov niekoho iného. Svetlo hrá v tomto filme rovnakú úlohu ako tma. Dlhé tiene, ostré svetlo dopadajúce na mŕtve telá, človek v daždi, alebo za svitania, tvoria len drobnú zmesicu pôsobivých obrazov, ktoré film obsahuje. Vďaka nim a aj vďaka využitiu všetkých troch plánov a scénografie sa jedná o komplexnú, vizuálno pôsobivú sociálnu drámu, ktorá sa odohráva počas jednej noci v jednom bare a v jeho okolí. Máme možnosť vidieť rôzne postavičky, ktoré sa s koncom vojny vyrovnávajú po svojom. Buď ju prespia, alebo prepijú. Až na hlavného hrdinu Macieka, ktorý sa ako vrah a odboj počas plnenia úlohy zavraždiť tajomníka, zamiluje do barmanky. Nádeje a sny, túžba žiť normálny život je tu v ostrom kontraste s politicky vyhrotenou situáciu a skutkami, ktoré človek musí robiť, aby prežil, hoc len na malú chvíľu. Popol a Diamant je prvotriednou ukážkou vyspelosti Poľskej kinematografie, ktorých poetickosť a filmová zručnosť sa zapísala u tvorcov ako Wajda a Kieslowski do dejín svetového filmu.(19.12.2011)
-
Cimr
Všem, kteří si plánují Popel a démant pustit, bych doporučil, aby ho hlavně dokoukali až do konce. Vypadá to nejdřív poměrně rozpačitě, možná až nudně, ale silný konec podpořený úžasně falešnou hudbou tomu dodává nový rozměr.(31.5.2011)
