Země zaslíbená
-
Ziemia obiecana
-
Zasľúbená krajina
Drama
Polsko, 1975, 179 min
Režie:
Andrzej WajdaHudba:
Wojciech KilarObsah
-
Príbeh odohrávajúci sa v Lodži okolo roku 1880, ktorého hrdinami sú traja priatelia: Poliak, Nemec a žid. I oni sa chcú podieľať na hospodárskom zázraku a sú preto schopní obetovať všetky ideály a morálne zábrany. Režisér v jednom zo svojich najpôsobivejších diel, ktoré je prepisom rovnomenného románu nositeľa Nobelovej ceny W. S. Reymonta, v naturalistických obrazoch predvádza rozvoj a dôsledky industrializácie a zároveň detailne portrétuje dobu, v ktorej udávajú tón karieristi. (oficiální text distributora) -
Monumentální epos zachycující přerod feudální společnosti v dravý kapitalismus patří k nejosobitějším dílům polského klasika Andrzeje Wajdy. Tříhodinová adaptace polského nositele Nobelovy ceny Stanislava Reymonta je sugestivní analýzou kariérismu na pozadí přerodu průmyslového města Lodže. (Festival nad řekou)
Komentáře uživatelů k filmu (23)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film(4.8.2004)
-
igi B.
Dle mého nejlepší Wajdův film. Poéma o kapitalismu... Krutá a nádherná...(21.10.2005)
-
sportovec
Pojmy jako socialistické dělnické hnutí, dějiny dělnického hnutí, ale také dějiny podnikání a podnikatelství jsou dnes jakoby na periférii zájmu. Kvalitních nebo dokonce vynikajících uměl zaměřených na toto provokující téma rozhodně nejsou přehršele. Vůdčí osobnost moderní polské kinematografie hraného filmu vyšla z mimořádně zdařilého stejnojmenného románu Wladyslawa Rejmonta a dále jej domyslila a dotvořila v souladu i překonávání jeho přirozeného růstu i ústupu. Děsivé životní podmínky, špatné mzdy, bytí ještě poznamenané ještě děsivějším kontextem 18. století, to všechno tvoří až černobílou odpověď na bytnějící zbohatlický stav továrníků, šlechticů, úředníků. Ne německých, ne ruských, ne židovských, ale kupodivu nejčastěji polských. Hlavní postava, bohatý maloměstský židovský nobil, sní o hmotném přepychu ani ne tak pro sebe jako pro svou jedinou dceru, která je majetkem nacucaná" snad ještě dříve, než se stačila rozhlédnout po světě. Rozpor mezi povinností vystavovat svůj majetek na odiv všem, ale současně ho skrývat před novými juvenilními přáteli a žít nepřerušovaně tak, jak byl zvyklý, je zřejmý. Kontrast neobývaného přepychového vilozámku s někdy až příliš asketickou slumovou chatkou-domečkem, v němž židovský továrník (skvělý Pieczka) dospěl a kde se cítí skutečně doma na příkladě jednoho z těchto nečetných skutečných bohatců, je nad jiné výmluvný stejně jako mesalience mladého šlechtice (již tehdy pro mne fascinující Olbrychski) s majetkem. Film připomíná zlatokopecké snímky dřívějšího období a své zakotvení hledá právě tak marně jako oni. Lodž, další průmyslové srdce Evropy v době jejího zrodu, není z tohoto filmu gründerského podnikání rozhodně vycucána z palce; naopak. Polská obdoba GERMINALU, více realistická a méně naturalistická, má stále co nabídnout. Pro ty, kteří vědí, co od ní - s důvěrou -mohou požadovat a očekávat.(22.3.2008)
-
Artran
Hodnotím 138 min. verzi.(1.9.2009)
-
Radko
Strhujúca, veľkoryso výpravná, trojhodinová epopej v rytme rachotu ozrutných textilných strojov. Hýbateľom deja je bezškrupulózna túžba troch kamarátov vlastniť fabriku, ako symbol úspechu v ére industrializácie. Vôľa byť úspešný popiera tradície. Láska, rodina, známi: všetko je využiteľné v mene vlastných výhod. Wajda ukazuje, že podvody a lži neboli cudzie žiadnemu z troch určujúcich národov Poľska tej doby: Poliakom, Židom ani Nemcom. Naturalistické zobrazenia kontrastov pudových zábaviek buržoázie v honosných prostrediach a biedy tisícov robotníkov (na ich trápenia sa zväčša odpovie: "Nech zdochne!") umocňujú zážitok jedného z Wajdových najsilnejších filmov.(24.10.2006)
-
Fingon
70%. Až na výjimky platí zásada, že když má nějaký film tři hodiny, nemá u mně šanci (ještě horší je, když na tu délku nejsem duševně připravený, což jsem nebyl). Během projekce tohoto byly chvilky, kdy jsem se díval na hodinky... ale zároveň i chvilky totálního ponoření, čemuž bohatě napomáhala kamera a hudba Wojciecha Killara (kdo neví, napovím - Coppolův Dracula, a kdo neví ani teď, tomu rozbiju hlavu holí).(4.12.2007)
-
Exkvizitor
80. léta 19. století byla dobou, kdy se "obyčejný kapitalismus" dostal na vrchol. Ještě sice nepřišel Henry Ford se svou zázračnou formulí extrémně efektivní pásové výroby, ale co bylo důležitejší, do industriálně vyspělých států (s určitými výjimkami v Německu a Rakousku-Uhersku) dosud nedorazily legislativně-ekonomické sociální reformy, které se pod tlakem sílících sociálních nepokojů pokusily vtisknout kapitalismu lidskou tvář na sklonku 19. a v prní polovině 20. století. Obyčejný, nahý kapitalismus, tak jak je báječně zobrazený v Zemi zaslíbené - nebo v Andersonově nedávném Až na krev -, útočí na nejnižší lidské pudy a vlastnosti: chamtivost, závist, nenasytitelnou hltavost, povrchnost a "jednorozměrnost", vypjatý egoismus. Hmatatelným výsledkem je obří, v dějinách dosud nespatřená akumulace kapitálu v rukou úzké skupinky, sedící na vrcholu společenské pyramidy - a současné zbídačení širokých vrstev nepriviligovaného obyvatelstva. - Estetická metoda, kterou Wajda v Zemi zaslíbené používá je velmi podobná té z jeho staršího Březového háje: Film se svým střihem a dramaturgií nesoustředí na vyprávění uceleného příběhu, ale na konstrukci působivé atmosféry a divácké imprese. Snímek tedy není primárně vyprávěním o skupině kamarádů, kteří se rozhodnou postavit společnou továrnu, ale spíše portrétem "ducha doby" - která je zde zachycena jako pravé peklo na Zemi: Prolínající se příběhy mnoha postav z různých společenských vrstev střídají temně lyrické záběry na věčný smog vznášící se nad probouzející se Lodží či na nekonečné tlačenice trhanů, které se bez ustání a zřejmě bez cíle hrnou tam a zpět špinavými ulicemi města, na jehož pozadí plápolají zkrachovalé fabriky. Vkládány jsou naturalistické scény, v nichž jsou trhány dělníkům ruce poloautomatizovanými tkalcovskými stavy či jsou hrdinové rozšleháni na kaši obřím převodovým kolem. - Mozaikovitý impresionismus celého díla je zdůrazněn závěrečnou scénou, která takřka nesouvisí s dosud odvyprávěným dějem. Vidíme v ní symbolický obraz Lodže, do níž konečně dorazily krvavé sociální nepokoje, které destruují dosavadní společenský řád s jeho všemocnou továrnickou šlechtou - ony sociální nepokoje, v nichž "proletáři nemají co ztratit, leda své okovy".(25.1.2009)
-
raroh
Barvitá (někdy až naturalistická) adaptace románu S. Reymonta, která nezastírá nic z praktik podnikatelského prostředí 19. století (ani náznak po nějakém idealismu jako ve Sňatcích rozumu, což se pozná i na scéně v divadle - žádná opera či důstojné drama, ale šantánový popěvek a ladné baletky-), konkrétně na situaci Lodže. Podobně laděný (včetně silně kritických akcentů) román Bratři Aškenáziové napsal i starší bratr I. B. Singera Israel Jošua. S oběma autory se ztotožňuji v jejich náhledu na odlidštěný kapitalismus.(10.4.2012)
-
Orlau32
Úžasný film na podkladě románu polského klasika W.S.Rajmonta. Andrzej Wajda dokonale vystihl dobu rodícího se kapitalismu v Polsku a jeho krutou podobu.(9.11.2008)
-
MarJel
Další nezastavitelný film. Nezapomenutelné herecké výkony, nezapomenutelný pocit z filmu a z doby, potažmo ze zvoleného tématu. Vsadím všechen svůj kapitál, že se podobné věci dějí i dnes, sic možná nenápadněji (což je samozřejmě všem naprosto jasné).(29.3.2012)
-
PELC
Je to skvost! Film jsem poprve viděl v předpremieře na Letní filmové škole 1976 - tehdá v Písku.Později se mi ho podařilo nesestříhaný půjčit ještě v Polské kultuře. V televizi již šel značně zmrzačen. Nedavno se mi dostal do ruky prý originál, ale řekl bych spíš torzo dávného velkofilmu. Tak byl profesionálně zmrzačen nebo umělecky upraven? Pochopil jsem,že tento film má smůlu, neboť bude vadit ve své původní podobě každému politickému systému.(6.3.2012)
-
Sandiego
Drásavá pohlednice ze zlatého období průmyslové Lodže. Nezapomenutelné záběry, hutná atmosféra, působivé kamerové kreace, odzbrojující bizarní stylizace. Filmu by se dalo spílat, že je velmi černobílým pohledem na kapitalismus, přesto jeho působivější historickou analýzu jiný film stěží nabídne. A i když mozaika situací nabízí jednu tezi za druhou (naštěstí Wajda pozoruhodně rezignuje na jakýkoli nacionalistický tón), mistrovské a pohlcující filmové zpracování je dokáže přetvořit v ryzí umělecké dílo.(3.8.2011)
-
d-fens
ocenenia : MFF Moskva 1975 - 1. cena ◘◘◘◘ Oscar 1976 - Nominácia na najlepší zahraničný film(7.1.2012)
-
Othello
Bohužel mé schopnosti nedosáhly tak dalece, abych sehnal plnou verzi a musel jsem se tedy smířit se 138 minutovým demem. Nehledě na jméno režiséra mám silný dojem zakázkového filmu a Ziemia obiecana bych se nebál srovnat s třeba takovým Křižníkem Potěmkin. Stejně tak zde přelomová a skutečně jedinečná forma slouží k orámování příběhu o jasně polarizovaných stranách (s čímž nemám problém) a průsvitně plochých šablonách postav, které jakoby vypadly z Botostroje nebo Cesty za štěstím. Úplně vidim ty školní projekce s rudýma šátkama. Dle vykreslení Židů zde by si z tohoto materiálu dokázal i Goebbels sestříhat svoje porno. Agitaci normálně na filmech nehodnotim, ale je-li film postaven jenom na ni a ještě tak nešikovně očividně, jdu s hvězdama k zemi. Kameru a hudbu ovšem uctívám, to ne že ne.(6.3.2012)
-
NinonL
Tři kamarádi, Polák, Němec a žid si chtějí splnit sen vlastnit továrnu. Podvody, lži, využívání vlastních rodin i přátel pro svůj prospěch, nebyly cizí ani jednomu z nich. Nikdo z nich nebyl lepší nebo horší. Kontrast mezi životem bohaté buržoazie a bídou zbytku populace, otázka žebříčku hodnot, tudíž vlastně celý Wajdův film je aktuální i v dnešní době.(22.6.2010)
-
zona
Bravurní analýza kapitalismu.(19.9.2008)
-
Joski
Úžasne natočený až monumentálne pôsobiaci veľkofilm je podľa mňa zatiaľ najlepší Wajdov počin. Nedajte sa odradiť malým počtom hodnotiacich, rokom a ani dĺžkou filmu. Ak milujete drámy z konca 19. storočia, tak sa vám strávený čas na Zasľúbenej zemi určite vyplatí. Nepotrebujete poznať Wajdovo dielo, pretože tento film sa trošku odlišuje od jeho typickej politicko-socialno-kritickej tvorby. Podobný "monumentál" sa netočí každý rok a kvalitu snímku podporila celá plejáda poľských hercov na čele s geniálnym Olbrychskim. Svojou originálnou formou i atmosférou odporúčam a bez debaty zaradzujem do zlatého fondu svetovej kinematografie. 100%(13.2.2011)
-
Bagpuss
Po zhlédnutí téměř nedostupného símku Andrzeje Wajdy jsem měl nutkání pořádně se zamyslet nad podstatou lidského bytí, mezilidkých vztahů a morálních hodnot. Film pojednávající o touze vydělat za každou cenu, i za cenu životů jiných, přiměje snad každého rozumného člověka k zamyšlení nad životními prioritami. Některé scény jsou naprosto jedinečně dokonalé. Působí opravdu úžasná atmosféra, snímek naturaliaticky zobrazuje kontrast mezi životem bohatých kapitalistů a nebohého, v bídě a troskách žijícího dělnictva, jež se snaží přežít v době, kdy život chudého nemá žádnou hodnotu. Snímek s obsahem touhy, lásky, nenávisti, závisti a intriků s morálním poselstvím pro celé lidstvo jednoznačně dostává 5*, Wajdův závěr v podobě vojáků, kteří začnou pálit do davu dělníků žádajících o chleba a lepší pracovní podmínky výborně plní smysl ohromit diváka, pointa v podobě umírajícího dělníka s rudým praporem nenechá snad jediné oko bez slz. Film si podle mého názoru zaslouží také mnohem větší uznání, než mu bylo dáno.(31.12.2005)
-
flu
Tenhle Wajdův mistrovský epos jsem měl možnost vidět v restaurované (a samotným režisérem notně - cca o 50 minut - zkrácené) verzi z roku 2000, ale i tak mně spolehlivě odrovnal. Byť se příběh točí kolem osudů tří přátel, Poláka, Němce a Žida - typických Lodzermenschów, film vypráví především o městě samotném, o Lodzi, která v té době byla jedním z nejbouřlivěji se rozvíjejících průmyslových center Evropy. V oblacích dýmu a za nekonečného rachotu textilních strojů tak Wajda zručně skládá plastický obraz průmyslové společnosti druhé poloviny 19.století se vším jejím leskem a bídou. Velmi působivé, velmi sociální, poprostu doskonale.(9.8.2009)
-
stool
v polovině jsem to málem vypnul, protože mě líčení atmosféry čmoudící Lodže a klapot tkalcovských stavů začal uspávat. Vydržel jsem ale, a poslední výjev mě za to odměnil. Bohatě.(29.12.2009)
