Dvorjanskoje gnězdo
Šľachtické hniezdo
A Nest of Gentry
Obsahy(1)
Fjodor Ivanovič Lavrecký se vrací z Itálie na rodnou usedlost. Rozešel se s manželkou, která ho podváděla. Přijal pozvání svého bratrance, který má sídlo nedaleko Fjodorova. Zde se zamiloval do dcery svého bratrance, mladé Elizabety Michailovny, jež jeho lásku opětovala. Záhy se Lavrecký dozví, že jeho manželka zemřela, začíná doufat, že pravé štěstí pozná s Lízou. Leč náhle se na scéně objevuje Lavrenckého manželka, ukázalo se, že zvěsti o její smrti nebyly pravdivé. (Snorlax)
(více)Recenze (10)
Jeden z nejkrásnějších ruských filmů o lásce, v tomto případě podle mistra žánru I. S. Turgeněva. Mistrovský filmový kousek, téměř dokonale vystihující atmosféru 19. století, bravurní herectví, interiéry i exteriéry. Nostalgie šlechtice Lavreckého, který se z Paříže vrací do Ruska na své sídlo. Ve vlasti zahoří láskou k dívce, která má před sňatkem s dobře postaveným šlechticem Panšinem. Nádherné i vizuálně!!! ()
Tohle je jednoznačně film pro fajnšmekry, navíc specialisty na ruskou kulturu. Kdo nezná a nemiluje Turgeněva, Tolstého, Čechova, Bunina a další mistry, ten si prostě nebude schopen snímek vychutnat. A chce to stoprocentní soustředění, protože těch detailů a nuancí je tam tolik a jsou tak úžasné, že na konci je poctivý divák zároveň nadšen i vycucán. Když jsem u nás v kině viděla tento film poprvé, bylo mi třináct - a při jeho sledování jsem poprvé v životě pochopila, že film je Umění. Nyní jsem měla možnost vidět Šlechtické hnízdo po sto letech znovu. A je to Umění! ()
Natočeno podle stejnojmenného románu I. S. Turgeněva. Šlechtic Fjodor Ivanovič Lavreckij se rozešel se svou nevěrnou ženou a vrací se z Itálie na svoji usedlost, své rodné hnízdo, kde ho vždy čekali a milovali,ale...Na návštěvě u sestřenice se zamiluje do její dcery Lízy. Na filmu bylo v době vzniku vyzdvihováno, že Turgeněvův námět byl natočen (kamera Georgij Rerberg) se skutečnou uměleckou věrohodností, čímž se na dlouhou dobu stal film etalonem filmařských ztvárnění ruské literatury. Musím se přiznat, že příběh mě nějak extra nezaujal, navíc celkový dojem kazil mizerný zvuk (příliš často velmi tichá řeč na úkor dobré srozumitelnosti), ale možná, že to byla jen chyba té vysílané kopie, avšak ta kamera byla fakt dobrá, to se musí uznat, takže dávám alepoň dvě hvězdičky. ()
Fascinuje ma ako dokážu ruskí režiséri vo svojich filmoch dbať na dokonalú mizanscénu. Veľmi štylizovane pracujú s postavami a priestorom okolo postáv a samozrejme často zachycujú poéziu prírody (stromy, tráva, lekná) ale aj fascinujúce interiéry (prázdne chodby, široké priestory) a to má často nielen vizuálne estetický efekt ale aj duchovný rozmer. Film plynie veľmi pomalým tempom a v podstate má jednoduchý "vzťahový" dej. Prednejšia tu je však poetická atmosféra, rôzne symboly a herecké výkony. Nádherná kamera sa sústreďuje na reálie okolo postáv, divák si tak vychutnáva okolie šľachtického hniezda. Predstaviteľ hlavnej postavy F. I. Lavreckého zahral svoje zúfalstvo a vnútorne zblúdenie neskutočne presvedčivo a celkovo z postav sršal ten pravý existencializmus. Aj použitím rovnakého kameramana Rerberga bol Končalovský v 60. rokoch vizuálne na podobnej úrovni s Tarkovským. Podobne ladené filmy: Zerkalo (1975), Skorbnoye beschuvstviye (1987), Izgnanie (2007), Strýček Vaňa (1970) ()
Předpokládám, že ani život na panském sídle se nevlekl jako tento film, což je zarážející, vzhledem k tomu, že Končalovského filmy jsou většinou dost fyzické, energické. Chápu snahu natočit umělecký experiment, kamera opravdu výborná, s těmi reáliemi ovšem není divu. U vnitřních monologů jsem měla často problém udržet pozornost, ale bavila jsem se scénou koňského handlu, kterou představitel knížete Nelidova (Nikita Michalkov) prosvětlil osvěžující ironií. ()
Reklama