Fantastická zvířata a kde je najít

Neurazí, ale nadchnout také nedokáže. David Yates, který má na svém kontě čtyři potterovky, se vymanil z dětského světa a rozhodl se spolu s J. K. Rowling dojit z látky, která ani nemůže být neúspěšná. Neměl to na úvod snadné. Máme se sejít ještě mnohokrát, což bych bral s obavou, páč hned první díl nenabídl vnitřně nic moc zajímavého. Jen masivní přehlídku digitálních triků a příběhový průměr i mdlé tlachání. Hůlky vytahujeme jen občas, dramatické je to jen sporadicky, postavy jsou často nevýrazné (samozřejmě nemyslím Dana Foglera a Alison Sudol). Neříkám, že to není jak po technické, tak po dirigentské stránce sebejisté, ale já si staromilsky rodinnou fantasy prostě představuji trochu jinak. Asi chyba na mém přijímači. (16.12.2016)

Vzhledem k tomu, že jsem nečekal žádné zázraky (sic), nemohl jsem být zklamán. Hollywood se chtěl také přiživit a autorce peníze nesmrdí. Abych nebyl jen negativní, vizuální stránka je výborná (a teď mám na mysli hlavně retro). No, a to je tak všechno. Skoro. Sidekick (Dan Fogler) byl prima tah, bez něj by se ty orgie vizuálních efektů přijímaly obtížněji. Mentálně maximálně pro osmileté, ti zas těžko docení temné společenské podtóny. No a "inspirace" Mluvícím balíkem, škoda mluvit. (13.08.2019)

Takovej nic neříkající mišmaš jsem už dlouho neviděl. Až na pár jednotlivostí po originalitě ani stopy a proti scénaristický bezradnosti je i nula velké číslo. Evidentně si někdo myslel, když nevíš kudy dál prostě to zaplácni efektema a ono něco do váčku cinkne. Přitom potencionál to mělo. Například ten černej pták jak tam šel po majetku, já mu začal říkat "babišátko", tak tohle babišátko byl nejvtipnější element filmu, ale po dvaceti minutách se babišátko vytratilo. Nebo mudla mezi kouzelníky z toho se mohlo vytřískat mnohem víc. Alespoň, že ten Howard pořád umí zajímavý hudební kompozice, když už ostatní zklame. (16.11.2016)

Tenhle snímek pro mě dokonale splňuje pojem „producentský film“. Řemeslná jistota, ale vnitřní nihilum. Logické nonsensy (proč Scamander nepoužije při lovu hůlku hned a nechává vše zajít do krajnosti?) schované pod Yatesovou sebejistou režií vás ukolébají s pocitem, že je vše v pořádku. Když chcete po skončení sami zrekapitulovat děj, nejde se čeho chytit. (21.11.2016)

Pět let je strašně dlouhá doba, takže při prvních tónech známého soundtracku se dostavila nefalšovaná husina a neopustila mě až do závěrečných titulků. Moje milovaná JK totiž co pár vteřin sází do scénáře překvapení, nové nápady a nefalšovanou magii. Eddie Redmayne navíc snad poprvé v kariéře dokonale padne do role, která je šitá na míru jeho tikům a stydlivosti, což vynikne o to víc v kontrastu s mrazivým (a dle očekávání dokonalým) Farrellem. Nejvíc si ale užívám to, že hrdinové jsou dospělí a v kouzlech zběhlí, takže veškeré honičky mají nehorázný spád. V kombinaci s tklivě romantickou pohádkou jde ne snad o překvapení, protože parádní podívanou jsem očekával, ale že mi Zvířata zabrnkají na ty nejdojemnější osobní noty, to jsem nečekal. (22.11.2016)