Děti přírody
-
Börn náttúrunnar
-
Deti prírody
-
Children of Nature
Drama / Romantický
Island / Německo / Norsko, 1991, 85 min
Režie:
Fridrik Thór FridrikssonHudba:
Hilmar Örn HilmarssonObsah
-
Baladický snímek režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona Děti přírody (1991) není prvním počinem mladé islandské kinematografie, jenž si dobyl pozornost filmového světa. Stačí si např. připomenout historický film Když letí havran. Příběh starého hospodáře Geiriho, který se na samém sklonku života s přítelkyní Stellou vrací zemřít na opuštěná místa, kde spolu kdysi vyrůstali, je pojat v nejlepších tradicích evropského filmu (čerpá z apokalyptické atmosféry děl Wernera Herzoga, lehce zmiňuje Andreje Tarkovského, a postavou anděla, jehož stejně jako v Nebi nad Berlínem hraje Bruno Ganz, přímo odkazuje k tvorbě Wima Wenderse). Snímek citlivě přibližuje zvláštní zemi s její divokou přírodní krásou i s jejími společenskými problémy (málo obydlený venkov, většina populace žije v největším městě Reykjavíku). Vizuální krásu symbolického road movie (kamera Ari Kristinsson) umocňuje podmanivá hudba Hilmara Örna Hilmarssona. Pětašedesátiletý divadelní herec Gisli Halldórsson rolí Geiriho ve filmu debutoval, stejně jako jeho kolegyně Sigridur Hagalínová. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film roku 1992. (oficiální text distributora)
Baladický snímek režiséra Fridrika Thóra Fridrikssona Děti přírody (1991) není prvním počinem mladé islandské kinematografie, jenž si dobyl pozornost filmového světa. Stačí si např. připomenout historický film Když letí havran. Příběh starého hospodáře Geiriho, který se na samém sklonku života s přítelkyní Stellou vrací zemřít na opuštěná místa, kde spolu kdysi vyrůstali, je pojat v nejlepších tradicích evropského filmu (čerpá z apokalyptické atmosféry děl Wernera Herzoga, lehce zmiňuje Andreje Tarkovského, a postavou anděla, jehož stejně jako v Nebi nad Berlínem hraje Bruno Ganz, přímo odkazuje k tvorbě Wima Wenderse). Snímek citlivě přibližuje zvláštní zemi s její divokou přírodní krásou i s jejími společenskými problémy (málo obydlený venkov, většina populace žije v největším městě Reykjavíku). Vizuální krásu symbolického road movie (kamera Ari Kristinsson) umocňuje podmanivá hudba Hilmara Örna Hilmarssona. Pětašedesátiletý divadelní herec Gisli Halldórsson rolí Geiriho ve filmu debutoval, stejně jako jeho kolegyně Sigridur Hagalínová. Film byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film roku 1992. Komentáře uživatelů k filmu (26)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film(28.6.2004)
-
kitano
Zvláštne ponurý, smutný no krásny film, silno spätý s duchom krajiny, kde sa natáčal. V jadre jednoduché rozprávanie o spomienkach dvoch starcov na staré časy v kontraste s moderným "bezcitným" svetom (malebná krajina vs betónové sídlisko), formou citovo velmi bohaté meditatívne road movie o kráse života spätého s prírodou. Film je tak jedinečný, že keď som ho videl v TV pred asi 15-timi rokmi, doteraz mi v hlave utkvela väčšina momentov a atmosféra...až kým som sa k filmu znova nedostal a neužil si ho znova. (10/10)(11.12.2007)
-
Darren
Jednoduše krása. Prostinký příběh, tajemná atmosféra, úžasná hudba a scenérie Islandu. Síla...(9.8.2010)
-
Radko
Kinematografia sa veľmi málo venuje starým ľuďom ako hlavným postavám (na rozdiel od detí)- zrejme preto, že ide o ekonomicky nedôležitú kategóriu, ktorá navyše ani veľmi nechodí do kina. Občas však vyletí nejaká tá lastovička, a niekedy sa jej podarí aj tak nádherný let ako dobrodružná cesta dvoch starčekov naprieč Islandom; magická road movie na miesta krásneho detstva. Podmanivá atmosféra pustej skalnatej krajiny, popretkávanej vodopádmi, bublajúcimi jazierkami a rôznymi odtienkami farieb, lemuje jednoduchý, no nevšedný príbeh okrem iného aj o tom, že na splnenie životných snov nie je nikdy neskoro.(22.7.2004)
-
MaedhRos
"Jestlipak je to ten samý měsíc, co na nás svítil za mlada?" -- "Nevím." -- "Jak to?" -- "Co po něm začali chodit, už není, co býval." Nádherný film o věcech (a lidech), které už nejsou, co bývaly.(3.8.2010)
-
bassator
36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - FOKUS: ISLAND - Retrospektiva: Fridrik Thór Fridriksson (Börn náttúrunnar / CHILDREN OF NATURE / Děti přírody) - Krásná tečka moc pěkného filmového festivalu... - Dojemný příběh dvou staroušků kteří se nesmířily s tím jen život dožít v domově důchodců, ale raději si šli naposledy na chvilku užít míst, kde jim bývalo krásně... - 1. 8. 2010 - kino Reduta - Velký sál - Uherské Hradiště - 85% 36. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2010 - SPEKTRUM - Nový latinskoamerický film ( / / ) - . 7. 2010 - kino Reduta - Velký sál - Uherské Hradiště - % 42nd KVIFF 2007 - OPEN EYES - Otevřené oči + Viděno - 33. LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA UHERSKÉ HRADIŠTĚ 2007 - 90%(2.8.2010)
-
jhrasko
Pamätám si tak málo detailov, ale veľa pocitov. Najkrajší film o posledných láskach. A za takéto filmy sa cestuje priamo do filmárskeho neba a tam to bude určite o niečom inom (ako o posledných láskach). Tam to všetko len začína. Čistá nádhera !(27.1.2009)
-
vorheese
Tuze dlouhé dramatické záběry na tuze dramaticky zamračené tváře herců podbarvené tuze dramatickou hudbou. Prostředí a atmosféra okopírované (nevydařeně) ze Stalkera a navrch trochu násilně vražené a nechtěně komické mystifikace...aneb "všechno, co na filmech nenávidím v 85 minutách".(14.8.2010)
-
Lindiště
Epický příběh dvou svérázných starých lidí, kteří se nechtějí smířit se svým v podstatě nesvéprávným životem v domově důchodců kdesi v Reykjavíku. V okamžiku útěku ponurou náladu střídá optimističtější, díky pocitu svobody a přesvědčením o základním lidském právu, že si každý může se svým životem dělat co chce. V druhé polovině film přechází z děje spíše už k magickým až fantaskním obrazům člověka v krajině, a právě ty mě svým způsobem dostaly nejvíce.(30.3.2008)
-
dezorz
o co nevychytanejsi je tento film od neskorsich fridrikssonoch, o to viac je cudnejsi. romanticky metafizicky pribeh starych ludi. tema, ktora naozaj nelaka. a predsa sa da. a dobre!(25.1.2006)
-
Jakubisko
LFŠ 2010 ... Film v sobě měl atmosféru i myšlenku která určitě stojí za řeč, ale na můj vkus byl až moc plný symbolů a dvojsmyslů. Konec všemu nasadil korunu a pokud k jeho pochopení musím shlédnout i Nebe nad Berlínem, považuju to za celkem výrazné mínus tohoto snímku. Z posledních pěti minut jsem nepochopil vůbec nic.(2.8.2010)
-
Zmiu
Tak bohužel dost zklamání. Film jsem sháněla jak šílená, a nakonec jsem se dost nudila. Opět typicky pro Friðrika Þóra jsou tam takové ty postavy navíc, které se objeví a zase zmizí a to mi asi vadí nejvíc. Plus to, že je to rozvleklé, což asi má být, ale prostě jsem to musela dát nadvakrát. Krajina je hezká, hudba taky, ale tohle asi není moc film pro cyniky. Když to shrnu: Film mě ani nedojal, ani nebavil, ale dalo se to. 40 %(12.12.2010)
-
Katullka
Typický Fridriksson, který mě až tak moc nebavil. Docela mě to zamrzelo. Možná až budu starší, tak to ocením více. // 36. LFŠ UH(3.8.2010)
-
d-fens
ocenenia : Montréal World Film Festival 1991 - Najväčší umelecký prínos (Ari Kristinsson za kameru) ◘◘◘◘ Oscar 1992 - Nominácia na najlepší zahraničný film(3.4.2006)
-
wosho
Děti přírody se mě velmi moc dotkly. Už v úvodě kdy Geiri si chystá věci na cestu k dětem, pouklízí, pomazlí se se svým jediným přítelem-psem, kterého zastřelí a odjíží do města, kde cítí bezbranost vůči úplně jinému světu. Nerozumí si rodinou, která jej šoupně do domova důchodců a jakmile potka kamarádku z dětctví depresivní pojetí filmu mizí a objevuje se magicko fantakstní nálada, plná naděje a lásky k životu. Fridriksson umí tak kouzelně pojednat smrt, že člověk ani vnitru necítí smutek nýbrž něco krásného, usměvavého. Velice pozitivní film(11.6.2007)
-
Matts
Na Fridrikssonovi se mi líbí, jak působivě a citlivě dokáže smíchat mystičto s realistickým dějem. Snímek Děti přírody je krásný. Citlivá romance dvou lidí, kterým již nezbývá moc času. Touha ještě jednou - možná naposled - okusit sladkou chuť naprosté svobody.(26.10.2007)
-
Ninkaa
Než skončit v domově důchodců, to radši "dobrovolný odchod z života"...(3.6.2012)
-
cunesk8
Krásný pozitivní film z prostředí Islandu, který se věnuje starým lidem. 90%(17.5.2009)
-
DuanBerry
Film je pro mě naprosto nedostupný, mám ho doma na VHS, čemuž odpovídá kvalita. Přesto si jej ještě občas pustím a připomenu si zvláště citlivé scény, které mě zasáhly. Ačkoliv příběh Dětí přírody je celkem prostinký a v některých místech i úsměvný (musím se přiznat, že jsem se uculoval i islandštině, zejména v podání televizního reportéra), motiv je velice vážný a nadčasový. Útěk z odlidštěné reality současného světa ke kořenům a tradici se přeci mnohdy bytostně týká i nás. To, že ve snímku tento motiv zosobňují staříci, jej jedině posiluje. Nacházíme v něm i lehce naznačené téma mezigeneračního střetu. Osobně jsem však děj nechal volně plynout a poddal jsem se perfektní atmosféře filmu, drsné, ponuré, ale zároveň fantasticky krásné. Prostě takové, která odpovídá Islandu. A kde by byly Děti přírody bez hudby H. O. Hilmarssona, můžeme jen hádat. Jediné, co mi zdárně uniká, je velice symbolický závěr filmu, kdy se Thorgeir ocitá v ruinách snad nějaké vojenské základny či meteorologické/ seismologické / vulkanologické observatoře a na hroudě sněhu dýchavičně sleduje podivnou věc (bomba, rozbitá vánoční koule?) a pak, když k němu přistoupí anděl, alias Bruno Ganz, listuje v pohozených rozmáčených knihách. Tohle se mi doposavad rozklíčovat nepodařilo, ale snažím se :)(18.2.2011)
-
werewolf69
Keď zostarnem snáď pochopím, ale momentálne toto nieje nič pre mňa.(16.2.2011)
