poster

Speaking Parts

Drama

Kanada, 1989, 93 min

Režie:

Atom Egoyan

Hudba:

Mychael Danna

Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • hirnlego
    *****

    Ani v tomto filmu, kde se navzájem proplétají neutěšené osudy několika lidí, nás Egoyan nedokáže byť jen na chvíli nudit. Platonická láska, touha po úspěchu, trauma ze ztráty milované osoby - to vše a ještě mnohem víc zde člověk může vidět, přemýšlet o tom a případně soucítit s těžce zkoušenými postavami. Ráda bych vyzdvihla hudbu, dokreslující depresivní atmosféru filmu - je opět krásná a se snímkem dokonale ladí. A znovu jsem byla na vážkách, zda udělit plný počet či jen 4*, jelikož mi postavy, tak jako u Sladkých zítřků, opět nebyly příliš blízké a sledovala jsem je spíše zpovzdálí - avšak naprosto skvostný závěr mi nedává jinou možnost, než již podruhé sáhnout po hodnocení nejvyšším. Zdá se, že Egoyan by se mohl stát jedním z mých nejoblíbenějších režisérů...(14.10.2006)

  • betelgeuse
    ****

    Film o vampýrské moci obrazu dokazuje, že AE je velmi inspirativní a místy i strhující tvůrce, poněkud ho ale limituje jeho (chladná) rozumovost. Provazování zdánlivě nesouvisejících scén, ať už hudbou nebo střihem, má smysl i „drajv“, a společně s myšlenkovým podhoubím patří k velkým kladům filmu, nicméně v celku film naráží na sklo určité jednostrunnosti Egoyanovy zlověstné vize. Formovat noční můru z něčeho, co už noční můrou je [bizarní hotel vedený postarší „včelí královnou“ obklopenou trubci nebo mefistofelský režisér působí zlověstně i bez kamerové optiky], to není zrovna gerojský úkol. Nicméně finále na motivy televizní talkshow je brilantní. Posedlost obrazem až na okraj duševního zhroucení.(13.10.2006)

  • MaedhRos
    *****

    Základním rysem "Speaking Parts" je komplexnost, mnohovrstevnatost a totální prošpikovanost interní i obecnou symbolikou. Což má svoje výhody a nevýhody - SP se dají vidět x-krát a pokaždé si v nich něco nového najdete. Opravdu je na co se dívat a nad čím se zamýšlet, ale Egoyan to divákovi ani v nejmenším neusnadňuje - což mě vede k té "rubové" straně mince - SP jsou naprosto, narcisisticky a nekompromisně do sebe zahleděný film (ovšem byla radost dostávat se mu pod kůži).(5.3.2006)

  • rejzanek
    ***

    Abych řekl pravdu, tak jména jako třeba Ceylan, Zvjagincev nebo Egoyan mi jěště tak před rokem neříkala vůbec nic a teď najednou zjištuju, že těch filmů, co bych chtěl vidět, nejen od těchto pánů nějak podezřele přibývá. Jak se ale mi líbilo třeba Vyhoštění , Návrat nebo Tenkrát v Anatolii, tenhle film jsem si zdaleka tak neužil. Možná si ho budu muset pustit ještě jednou a nebo se rovnou podívám na další režisérovy snímky a uvidím, jestli pro mě bude tím novým objevem, jako třeba již dříve zmiňovaný Zvjagincev. Hodně se mně líbili pro mě naprosto neznámi herci a také hudba.(4.5.2012)