Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)

(více)

Recenze (103)

Lima 

všechny recenze uživatele

Farinelli - skutečná historická postava, pěvec, jenž byl vykastrován, a jeho hlas tak dostal zabarvení, kterého jinak muži nejsou schopni. Pěvec, během jehož vystoupení ženy omdlévaly. Mimořádný hlas a mimořádný výpravný kostýmní film, který lze jen doporučit. Mimochodem Farinelliho hlas byl ve filmu vytvořen digitálním smícháním ženského a mužského operního hlasu, aby se tak dosáhlo kýženého výsledku. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Proč toho nenatočil Corbiau více? Jeho Král tančí je krásný film a Farinelli nepřináší o nic zajímavější pohled na výjimečnou a zvláštní osobnost. A je mi vcelku jedno, že si celý příběh pan režisér trochu poupravil a zvýšil tak dramatičnost celého příběhu. Navíc ten "finální" pocit setkání legend, ten pocit, kdy postavy vnímají nejen svou roli, ale i roli a význam ostatních (Farinelli jak prohlašuje, že právě Handelova hudba bude nesmrtelná, přestože je to jeho soupeř, ale současně jediný, kdo ho dokáže pochopit a vyrovnat se mu talentem...). Hlavní je, co si divák odnese, ten citový orgazmus z viděného a slyšeného... ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

"Bez něj jste jen... ticho." Bratrská láska bránící rozletu výjimečného talentu. Zneuznaný génius Georg Friedrich Händel, který si toho je vědom. Ano, se skutečností to mnoho společného nemá. Asi jako Formanova adaptace Mozartových osudů. Což ovšem ani v nejmenším nic nemění na filmových kvalitách Farinelliho. On vůbec celý snímek trochu trpí ve stínu Amadea. Vznikl sice o deset let později, ale je dle shodného mustru. A i stejně výtečně funguje. Jenom tak nějak o stupínek hůře. Na vině není ani tak scénář, ani herci či výprava a již vůbec ne hudební složka, ale jednoduše absence nezapomenutelných scén. Na mimořádné dílo je to totiž "pouze" zatraceně dobré, ovšem ne již nezapomenutelné. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Farinelli je film hudební a jako takový vypovídá o úloze a roli hudby ve filmu a jejím vztahu s obrazem, jakož i o mnohých dalších věcech, čemuž všemu hodlám věnovat následující text. ____ 1, Zatímco postava Farinelliho představuje v příběhu zvuk-abstrakci (pouhý zdroj, stroj na hlas, mechanismus), jeho bratr Riccardo zastupuje obraz-absolutno (hmatatelný notový papír). Třebaže tedy Farinelli v jedené ze scén vyhazuje noty z kočáru, protože je stejně jako Amadeus obsáhl a již je nepotřebuje, skutečnost je diametrálně odlišná: Osvětlené objekty vytvářejí základní pozadí percepci, na němž je zvuk teprve vnímán - zvuk v zásadě adjektivní, vizuální obraz substantivní. Farinelli (adjektivum) je podřízen svému bratrovi Riccardovi (substantivum), nikoliv obráceně. Dává to smysl ještě z jednoho důvodu: bratr Riccardo = hudba (skladatel), Farinelli = zvuk (hlas). A hudba má v kinematografii velice důležitou funkci, protože sjednocuje a svazuje tok obrazů (pokud chcete provázat nerušeně dvě různé scény, učiníte tak hudbu, již necháte do obou scén přesáhnout), zatímco zvuk (hlas) Farinelliho není nic jiného než punktace – v gramatickém smyslu kladení čárek, teček, vykřičníků, otazníků, výpustek, pomlček –, jež sice determinuje význam a rytmus filmu, ale pouze abstraktně. Na obraz Farinelli vliv nemá, tomu vládne bratr Riccardo. ____ 2, Druhý rozpor směřuje k tomu, co vnímá Farineli a co divák filmu. V momentě, kdy přivodí Farinelli jedné z dívek orgasmus, její vzdechy dočista odezní, aby je nahradil hlas dující pěvkyně; lze tady vypozorovat zřetelný ponor do Farineliho vnímání, jež nám film zprostředkovává. Jinak před námi ale zůstává po celý čas uzavřen. Nevíme, co si myslí, nevidíme do něj, stejně jako nevidíme dovnitř do rádia, jen tam ty tranzistory a kondenzátory vyrábějící zvuk tušíme – odtud Farinelli jako stroj na hlas. Tímo přístupem film zjevně odkazuje na pop hvězdy, které známe ze stadionu a z médii, ale nevíme, co jsou zač. V případě Farinelliho to nevíme taktéž a kuriózně nám to neodhalí ani pohledy do zákulisí a intimit jeho života. Farinelli pohrdá takřka všemi lidmi ve filmu a skrz něj pohrdá režisér námi diváky - také proto režisér intelektuálně nespekuluje o hlubších vztazích obrazu a zvuku, neproblematizuje akusmatické zvuky (jež slyšíme, ale nevidíme jejich zdroj – často pouze iniciují flashback, nebo subjektivní vnímání postav) apod., protože si to naše nevycvičené uši nezaslouží. A možná je Farinelli tak prázdný, protože uvnitř něj mimo zvuků už nic jiného není, není tam pro to prostor. Farinelli funguje na principu vysílače (zdroj hlasu), jež nepřijímá, kdežto jeho bratr obráceně. Farineliho nelze jakkoliv diskreditovat nebo zostudit, protože zůstává až do konce pouhou skořápkou – kupř. drbny v hledišti nelibě okomentují, že si oba bratři dělí ženské úlovky, ovšem tato informace není nijak nová ani pro diváka, ani pro Farinelliho. Vypravěč před ním nic nezatajuje, protože by to nemělo vzhledem k Farinelliho povaze smysl. ____ 3, Bodem synchronizace se rozumí význačný moment, kdy se zvuk a vizuální událost synchronně stýkají v naléhavém spojení, kdežto ještě o stupeň výš leží synchreze, tj. spontánní, neodolatelný spoj, svár mezi jednotlivým sluchovým fenoménem a vizuálním fenoménem, které se objevují ve stejnou chvíli. Efekt tohoto spojení přitom vzniká nezávisle na jakékoli racionální logice. Tyto momenty film sugeruje při minutových nápěvech Farinelliho, jež provází přechod z racionality (první půlminuta = synchronizace) do spontaneity (druhá půlminuta = synchreze). Někteří diváci dokonce omdlévají, což se může opět zdát poněkud snobské – jako by spíše než pod náporem jeho hlasových kvalit omdlévali při pohledu na něho samého. Dokonce i na jarmarku se lidé Farinellimu nevěnují do té doby, než se jeho vystoupení podaří zatraktivnit poplatným duelem trubka vs. hlas. Ovšem realita je opět opačná. Tehdejší doba nezahlcovala lid obrazy, proto měli vyvinutý enormní cit pro zvuk a hudbu, viz rozhodující role drbů (šepot - „slyšený“ prostor, v němž je ponořen prostor viděný), a proto při poslechu Farinelliho omdlévali skutečně díky jeho hlasu. Dnes je tomu obráceně – mp3 posloucháme jen jako kulisu a se světem komunikujeme přes obrazy a znaky (písmo). ____ 4, Odpradávna kinematografie do sebe narážejí dvě konkurenční normy, a to srozumitelnost a věrnost, jež se staly tématem sporů už na přelomu 20. a 30. let. Věrnost zastávala představu, že úkolem zvukového záznamu je co nejvěrněji zpřítomnit reálnou zvukovou událost posluchači/divákovi tak, jako kdyby se jí přímo účastnil (viz technický model mikrofonu upoutaného na kameru bez ohledu na srozumitelnost dialogů při změně velikostí záběru). Srozumitelnost vycházela naopak z účelové manipulace s hlasitostí jednotlivých zvukových plánů (viz mikrofonu umístěný tam, kde se ozývají nejdůležitější zvuky). Ve filmech pochopitelně vítězí srozumitelnost, tím se ale dostáváme do rozporu mezi postavy filmu, které vnímají hudbu zjevně věrně se šumy, a diváka, k němuž se dostává už vyfiltrovaný a čistý zvuk. A souvisí to nepochybně s třetím bodem – vytlačení hudebního citu z veřejné sféry jakoukoliv věrohodnost zakazuje. ____ 5, Posledním, ontologickým bodem se rozumí samotná možnost existence Farinelliho. Jak řečeno ve filmu, jen jeho hlas ospravedlňuje jeho existenci, bez něho by byl nic. Souvisí to opět se vztahem mezi obrazem a zvukem ve filmu – vertikální vztah obraz-zvuk převažuje nad horizontálám vztahem mezi různými typy zvuků, jinými slovy, zvuky ve filmu nekonstituují vnitřně koherentní jednotu spolu navzájem (odpovídající jednotě obrazové stopy), jinými slovy, obrazový tok musí existovat po celý čas filmu, zatímco zvuk může zcela odeznít a nechat v provozu samotný obraz. U zvuku převládá časová dimenze nad prostorovou - Farinelli existuje všude v čase a nikde konkrétně; setkání s ním je vyhrazeno pouze vyvoleným. () (méně) (více)

Faidra 

všechny recenze uživatele

Baroko, pastva pro oko - a Farinelli, genialita a průměrnost, duch a tělo, vášeň a cit, spojenectví zradou a pastva pro duši, která má tématu navzdory neskutečné koule. Říká se, že pro krásu je nutné trpět, a film i příběh titulního hrdiny to potvrzují, ale ne vždy kastrace znamená neplodnost a byla bych ochotná trpět každý den, kdyby toho Corbiau natočil víc... ()

flanker.27 

všechny recenze uživatele

Až na Ricardův rozhovor s Händelem film nenabídl mnoho zajímavých scén, kvuli kterým by ho stálo za to hodnotit líp. Naopak musím říct, že jako chlapovi mi pojetí sexuality přišlo dost odpudivé a to bratrské dělení vyloženě nechutné, nepřirozené. Celý film jsem měl takový ošívavý mrazivý pocit v zádech (ano, a nejen tam). ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně sugestivní a emocionální portrét muže, který se i přes slávu u publika a obliby u dam cítí osamělý - protože mu chybí část sebe. Krásný film, na kterém mě po shlédnutí mimo úchvatný výkon hlavního hrdiny zaujal i fakt, že v době, kdy jsem ho viděla (2008), byl už čtrnáct let starý. Jiné dobové filmy typu Valmont, Nebezpečné známosti nebo Amadeus jsou sice také geniální, nicméně z nich dýchá mimo dekadence novověku i jistá "dobovost" let, kdy vznikaly. O Farinellim bych zato s klidem řekla, že ho natočili včera, a nevědět pravdu, věřila bych tomu. "Není to bolest. Jen pocit neuvěřitelné křehkosti, jaký by měl hlemýžď bez své ulity." "Tak dlouho jsem představoval bohy, že jsem si odvážil myslet, že bych mohl být mužem." ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Musím přiznat, že Corbiaův snímek Král tančí se mi do vkusu i do nálady trefil o poznání víc. Farinelli sice dokáže nabídnout eleganci šlechtičen v dobových kostýmech, barokní nádheru paláců a přepych sídel tehdejší honorace, ale tak nějak neumí nabídnout strhující příběh hodný Formanova Amadea. Je to spíš taková ta estetizující nuda, která pošilhává po nějakém tom festivalovém vavřínu. Příznivci klasické hudby a operního zpěvu si můžou připsat hvězdičku navíc, ale opět musím připomenout Amadea, který dokázal klasickou hudbu prodat dnešnímu divákovi výrazně lépe. Celkový dojem: 50 %. ()

Brouk 

všechny recenze uživatele

Jak jsem jen na tenhle úžasný film mohl zapomenout a neoohodnotit ho mezi prvními... inu nikdo není dokonalý :-) Spatřit tenhle film - znamená znamenitý zážitek... ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jeden z těch nejlepších hudebních filmů. Skvělé téma hvězdného kastráta, precizní provedení s citem pro teatrologický detail. Krásné drama mezi bratry Broschiovými a Friedrichem Händelem. Kdo chce, hodně se naučí (nejen o divadelní praxi, ale třeba také o lidské povaze), kdo nechce, může se jen nechat unést hudbou a vášní. Vysloveně zajímavé byly kapitoly z londýnského provozu scény Opera of the Nobility. Zatmění slunce sledované na španělském královském dvoře bylo kouzelně magické (a zjevně inspirující podobnou scénu ve filmu Licht, 2017). Samozřejmě vrcholem zůstaly cesty po italských scénách. Lahodný zážitek. ()

akisha 

všechny recenze uživatele

Velmi slušný a velmi výpravný film, kde je všecho perfektní, ale nic nevybočuje. Například výkon hlavního herce je výborný, ale ne strhující. Scény působivé, ale je jich pár, co mají hloubku. Dokonalá 4* záležitost. A taky - méně nadaný bratr se pro mě zřejmě už nikdy nevymaní ze škatulky vykuleného individua, kterého dost "luxusním" způsobem odpraví doktor Lecter ve Scottově Hannibalovi. Co ale tento menší nedostatek vyrovnává, je nádherná hudba, kterou je film prošpikovaný a několik scén, které se mimořádně vyvedly (u mě chvíle, kdy se Farinelli dozví pravdu a pak samozřejmě Lascia ch'io pianga zpívaná před otřeseným Händelem). Milovníkům filmů o hudbě se nedá než doporučit. ()

Rex Mundi 

všechny recenze uživatele

K ripovmu komentáru ťažko niečo dodávať. Snáď len, že tento film vám poskytne hlboký emocionálny aj umelecký zážitok. Či už ide o kostýmy, líčenie alebo zachytenie ducha doby, všetko je do detailov prepracované. Kastráti boli vo svojej ére niečo ako dnešné spevácke megahviezdy. Je fascinujúce nahliadnuť do života spoločnosti, ktorá ich zatracovala a milovala zároveň a ich osobného rozpoltenia medzi obrovským úspechom a bolestnou existenciou. ()

ripo 

všechny recenze uživatele

Jeden z mojich najobľúbenejších filmov. Skúste sa vžiť do úlohy Farinelliho a pochopíte .... Úchvatná hudba, nádherné kostýmy a božský hlas, ktorý sa rinie z úst muža. Muža, ktorý musel obetovať svoju mužskosť pre krásu hudby. Ale pozor ! Kastrát neznamená impotent, a tak Farinelli predvádza všetko tak ako ostatní - a hlavne v spolupráci so svojim bratom ..... ()

Faustka 

všechny recenze uživatele

O filmu jsem si předem nic nezjišťovala, a to bylo dobře. Souznění dvou operních hlasů, kontratenora Dereka Lee Ragina a sopranistky Ewy Mallas – Godlewské do podoby Farinelliho sopránu bylo vytvořeno úchvatně. Ve své době velmi uznávaný kastrát, Carlo Broschi, zvaný Farinelli, zaplatil příliš mnoho, aby mohl být nejlepší. A díky technickým možnostem digitálního sjednocení barvy dvou hlasů, jaké v roce 1994 už byly k dispozici, si jeho božský zpěv můžeme vychutnávat stále. ()

Tom_Lachtan 

všechny recenze uživatele

Tohle je překvapivě silnej film, alespoň pro mne tomu tak bylo, když jsem jej pár let zpátky viděl, nic jsem od něj nečekal a ani sem skoro nic nevěděl o životě Farinelliho. Jak už tu bylo řečený, člověk si myslí, že to bylo natočeno před pár lety a ne v devadesátym čtvrtym... Ale stejně by se pár horších míst našlo... Osobně doufám že si bratři, režisér a autor hudby nepůjčili nějaké aspekty svého života do scénáře ´=oD ()

forsberg 

všechny recenze uživatele

Je to celé takové pěkně okostýmované, barevné, velkolepé a pro obdivovatele vysoko položených tónů (bohužel mezi ně nepatřím) je Farinelliho hlas jistě fascinující. Ale nemohu si pomoci, někdy až úporná snaha tvůrců zdůraznit JAK MOC se bratři Brocchiovi dělí o VŠECHNO mi maličko připomněla ono okřídlené: "Před hájovnou stojí zaražený pilot". ()

Reklama

Reklama