Les Dames du Bois de Boulogne
The Ladies of the Bois de Boulogne
Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Philippe AgostiniHudba:
Jean-Jacques GrünenwaldHrají:
Paul Bernard, María Casares, Elina Labourdette, Lucienne Bogaert, Blanchette Brunoy, Bernard La Jarrige, Jean Marchat, Yvette Etiévant, Marcel Rouzé (více)Obsahy(1)
Nešťastně zamilovaná Helene se svěří svému přelétavému milenci Jeanovi, že už k němu necítí to, co dřív. Ten se o jejich vzájemném vztahu vyjádří obdobně a následně se spolu rozejdou. Jenže Helene lhala a její vyznání bylo jen zkouškou milencovy věrné lásky, při které Jean neuspěl. Zhrzená žena se rozhodne pomstít a využít k tomu dceru své staré známé, kabaretní tanečnici Agnes. (Sarkastic)
(více)Recenze (28)
Pri precíznej režisérskej práci v spojitosti s kvalitným scenárom ( na dialógom pracoval Jean Cocteau ) musel logicky vzniknúť kvalitný snímok. V princípe ženský film hovorí o pomste na mužovi ( ten je tu ozaj len predmetom pomsty ), ktorý odmietol bohatú milenku. Bresson používa minimum postáv, čiernobiela kamera znásobuje temnotu scén i duše hlavnej predstaviteľky. Hélene v podaní María Casares je vskutku démonicky chladná a uveriteľná. ()
Až tady jsem si přečetl, že jde o zpracování Diderotova Jakuba Fatalisty - tu knihu jsem nečetl - pamatuju si ji jen z jedné maturitní otázky :) Jako člověk znalý více Bressonových děl na mě Dámy z Bois de Boulogne tolik nezapůsobily, i když se mi hodně zamlouval herecký výkon obou hlavních ženských představitelek. Z jinak pro mě docela ordinérního příběhu lásky a tiché promyšlené pomsty nic dalšího výrazně nevyčnívá. Nabízí se mi porovnání s Bressonovým filmem Pickpocket - mám z něj obdobné pocity - viděl jsem film suverénní, leč nedostatečně intenzivní. Musím dát 6,5/10 ()
Dámy z Bouloňského lesíka se inspirují pouze jednou částí z Diderotovy knihy (přesně řečeno jednou vyprávěnou anekdotou), onen román jako celek přece filmově rozpohybovat nelze, dramatizace se aspoň s radostí a úctou chopil Jakubem a jeho pánem Milan Kundera. Jest toto však (ještě) velice tradiční Bresson, divadelní, bez většího překvapení, příběh je snímán v americkém plánu, s klasickým střihem, kamera je poetická v duchu své doby. Dialogy sepsal Jean Cocteau. ()
Téma pomstychtivé ženy, která se rozhodne nastrčit svému milenci jinou dívku, aby pocítil to stejné co ona, mi nepřijde vůbec originální a hlavně v tomto snímku není nic, co by ho nějakým způsobem ozvláštnilo. Jenom hlavní hrdinka se svými lstivými pohledy to opravdu neutáhne. A závěr už asi nikoho moc nepřekvapí. Moje druhé setkání s Bressonem tedy dopadlo podobně jako to první, znovu jde o skrz na skrz průměrný film. ()
Film, v němž už se rýsují charakteristické prvky Bressonova stylu. Herecky uměřené, ale ještě ne úplně umrtvené. María Casares jako intrikánka Helene mě úplně okouzlila. Pozorný divák si taky všimne, že věta "Zhřešila jsem jen tím, že jsem milovala" je zopakováním téže klíčové věty z předchozího režisérova filmu (Andělé hříchu). ()
Galerie (15)
Zajímavosti (2)
- Film byl inspirován příběhem Paní de la Pommeraye v "Jacques le fataliste et son maître" od Denise Diderota. (Cucina_Rc)
- Režisér Robert Bresson chtěl ve filmu zachytit skutečné slzy, ale se slzami Marie Casarès, představitelkou Hélène, nebyl stále spokojen. Přinutil ji tedy, aby si do okolí očí nakapala glycerin. (Cucina_Rc)
Reklama