poster

Dámy z Bouloňského lesíka

  • francouzský

    Les dames du Bois de Boulogne

  • anglický

    The Ladies of the Bois de Boulogne

Drama / Romantický

Francie, 1945, 90 min

Režie:

Robert Bresson

Předloha:

Denis Diderot (kniha)

Scénář:

Robert Bresson

Producenti:

Raoul Ploquin

Střih:

Jean Feyte

Scénografie:

Max Douy

Kostýmy:

Schiaparelli
(další profese)
  • Radko
    *****

    Pomsta odvrhnutej milenky bývalému partnerovi v adaptácii jedného z príbehov Diderotovho románu Jakub fatalista. Rafinovane naplánovaná hra, počas ktorej pomstychtivá Elena pripraví pôdu pre lásku, ktorá má byť v pravej chvíli rozváľaná ako domček z karát. Bresson minimalizoval vonkajšie prostredie. Slová, tieňovanie, zatmievačky, predeľujúce dej i hudbu naplno podriadil emočným pohnutiam postáv, do deja nevpustil nadbytočnú osobu, a predsa film ani náhodou nepripomína divadlo. Forma, očistená od balastu, zdôrazňuje motívy konania aktérov lineárne plynúceho príbehu. Pri sledovaní vyvoláva takýto abstrahovaný spôsob podania doslova pocitovú búrku. Dej plynie v etapách plánu prefíkanej Eleny (famózna kreácia Maríe Casaresovej - bŕ - išiel z nej až strach !). Protistrana nejasne tuší pascu, ale citom sa neubráni. Už dávno som tak nedržal pri filme palce kladnej hrdinke !(4.2.2006)

  • Bubble74
    ***

    Nad úžasnou kamerou a její magickou hrou se světlem a stíny bych se tu mohla rozplývat do aleluja. Naivita scénáře je však porážející. Sotva uvěřit, že se na něm svými dialogy podílel Jean Cocteau. Hurvajzovy představy o válce jsou v porovnání s dětinsky vykonstruovanou pomstou a prostoduchým chováním všech postav racionálně strategický manévr.(2.11.2011)

  • Hedka
    *****

    Výnimočný, typický Bressonov štýl. Zvláštna kamera, hra so svetlom, minimum postáv.. Žiadna naivita, či sentimentalita tu nemá miesto. Na každú vetu, každý detail sa musí človek sústrediť, aby sa dokázal vnoriť do psychiky jednotlivých postáv a pochopiť ich konanie. Jeho rukopis je minimalistický, ale vo svojej podstate veľkolepý. Celý film vyznieva stiesňujúco, až depresívne, ale o to viac v závere jasne zažiari NÁDEJ (v tom mi je Bresson oveľa sympatickejší ako napr. Bergman). Tento štýl Bresson doviedol takmer do dokonalosti vo svojom ďalšom filme Denník vidieckeho farára.(19.2.2011)

  • Hwaelos
    ****

    Film, v němž už se rýsují charakteristické prvky Bressonova stylu. Herecky uměřené, ale ještě ne úplně umrtvené. María Casares jako intrikánka Helene mě úplně okouzlila. Pozorný divák si taky všimne, že věta "Zhřešila jsem jen tím, že jsem milovala" je zopakováním téže klíčové věty z předchozího režisérova filmu (Andělé hříchu).(10.8.2014)

  • xxmartinxx
    ***

    Velmi teatrální. Ani na vteřinu to nelze vnímat jako lidské drama, jde prostě o "modelovou situaci", navíc s dost nepřesvědčivým vývojem. Není to poprvé, kdy si nejsem jistý, jestli je vyznění filmu Bressonův záměr, nebo výsledek nějakého jeho selhání. Přesto to ale opět bylo zajímavé na sledování (a poslouchání). Podivně hluchá prostřední třetina ale dost kazí zážitek.(16.4.2013)

  • - Režisér Robert Bresson chtěl ve filmu zachytit skutečné slzy, ale se slzami Marie Casarès, představitelkou Hélène, nebyl stále spokojen. Přinutil ji tedy, aby si do okolí očí nakapala glycerin. (Cucina_Rc)

  • - Film byl inspirován příběhem Paní de la Pommeraye v "Jacques le fataliste et son maître" od Denise Diderota. (Cucina_Rc)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace