Kapsář

Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X (30.07.2014)

Vynikajúco natočený snímok so zmyslom pre detail, ktorý sa prejavil najmä pri názorných ukážkach "práce" vreckára. Na druhú stranu ale musím povedať, že keby sa ten mladíček postavil ku mne a tváril sa tak ako sa tváril, tak by bolo všetko jasné... nenápadný ako pupák na nose. Ten koniec mohol byť tiež trocha lepšie spracovaný, aj keď do istej miery to malo svoj štýl a vychádzalo to z reality. Nadpriemer. 75/100 (17.04.2019)

Příjemné realistické drama se zamyšlením nad myšlenkovými pochody notorického zloděje, inspirující se Zločinem a trestem (myslím si, že k nějakému povědomí o Dostojevského díle bude stačit shlédnutí filmu), na kterém mě nejvíce zaujal herecký výkon Martina LaSalle coby hlavní postavy Michela - svým hereckým projevem dokázal vzbudit pocit vnitřní nejistoty, aniž by měl tendence jakkoli přehrávat, ať už hlasem či gesty. (23.05.2010)

"Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." Andrej Tarkovskij, Zapečetěný čas (02.01.2010)

Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. (28.01.2010)