K smrti odsouzený uprchl
-
Un condamné à mort s'est échappé ou Le vent souffle où il veut
-
Man Escaped, A
Drama
Francie, 1956, 99 min
Režie:
Robert BressonObsah
-
Francouzský umělecký film s okupačním námětem. Zpracovává skutečnou příhodu člena francouzského podzemního hnutí, který byl Němci dopaden, uvězněn a odsouzen k smrti, kterému se však v poslední chvíli před popravou podařilo z věznice uprchnout. Poručík Fontaine tak se jmenuje hrdina tohoto filmu se ani v nejtěžších chvílích samovazby nepoddává osudu. Je odhodlán bojovat do poslední chvíle za svůj život. Primitivním nástrojem, zhotoveným z železné lžíce, si začne připravovat cestu k útěku. Někteří spoluvězňové ho povzbuzují, jiní jej považují za šílence. On však věří a tato víra v možnost nového svobodného života mu dodává sil i v nejtěžších chvílích. Když je již vše připraveno k útěku, dostává Fontaine do cely spoluvězně. Nejprve se domnívá, že je to německý špicl, který mu má otevřít ústa. Chvíle, kdy v krajním zoufalství uvažuje, má-li tohoto hocha zabít nebo vzít s sebou, patří k nejsilnějším scénám filmu. Konečně se rozhodne k druhému řešení, které mu vlastně zachrání život: s hochovou pomocí projde tam, kde by sám neprošel a oba se dostanou na svobodu. (FILMOVÝ PŘEHLED 45 / 1957) (oficiální text distributora)
Francouzský umělecký film s okupačním námětem. Zpracovává skutečnou příhodu člena francouzského podzemního hnutí, který byl Němci dopaden, uvězněn a odsouzen k smrti, kterému se však v poslední chvíli před popravou podařilo z věznice uprchnout. Poručík Fontaine tak se jmenuje hrdina tohoto filmu se ani v nejtěžších chvílích samovazby nepoddává osudu. Je odhodlán bojovat do poslední chvíle za svůj život. Primitivním nástrojem, zhotoveným z železné lžíce, si začne připravovat cestu k útěku. Někteří spoluvězňové ho povzbuzují, jiní jej považují za šílence. On však věří a tato víra v možnost nového svobodného života mu dodává sil i v nejtěžších chvílích. Když je již vše připraveno k útěku, dostává Fontaine do cely spoluvězně. Nejprve se domnívá, že je to německý špicl, který mu má otevřít ústa. Chvíle, kdy v krajním zoufalství uvažuje, má-li tohoto hocha zabít nebo vzít s sebou, patří k nejsilnějším scénám filmu. Konečně se rozhodne k druhému řešení, které mu vlastně zachrání život: s hochovou pomocí projde tam, kde by sám neprošel a oba se dostanou na svobodu. (FILMOVÝ PŘEHLED 45 / 1957) Komentáře uživatelů k filmu (29)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(24.8.2006)
-
Tsunami_X
...Bressonův nezájem o vyklenutí dramatického napětí má svou podobu již v názvu snímku, vždyť už s jeho počátkem nám musí být jasné, že přes všechny peripetie, které bude muset hlavní hrdina překonat, dospějeme ke kladnému vyústění. Režisér sám nikdy nevysvětluje, protože se to dle něj rovná vnucování jistých výkladů, chcete-li interpretací a jejich vkládání tam, kde to zcela určitě není na místě. Touží potom, aby byla skutečnost přistižena tam, kde má sama o sobě výpovědní hodnotu a musím se přiznat, že tyto způsoby uvažování mně v jistých ohledech připomínají dalšího významného a osobitého autora, byť z úplně jiného časoprostoru, a to Dzigu Vertova. Bressonův popisný a vyprávěcí styl se rovněž vyznačuje další velmi osobitou technikou, a to elipsou. Vynechání scén a záběrů poskytuje divákovi prostor pro vlastní interpretace. Avšak na druhou stranu je možné brát tuto techniku i za samotné popření sama sebe, protože díky ní platí přísné základy selekce a režisérská ruka může prosazovat svůj úsudek, o tom co je vhodné a co ne. V samotném filmu se kamera v drtivé většině, možná už od samého začátku identifikuje s očima hlavního představitele, zaobírá se výseky z jeho prostředí a dokáže plnohodnotně přenést pocity fyzické stísněnosti a psychického trýznění, které je ovšem navíc podporováno vnitřními monology. Jakoby klíčovou dírkou, která je ve snímku i několikrát symbolicky použita, nahlížíme do života vězňů bez naděje. Do života plného stereotypnosti a automatismu. Očekávání nějakého většího konfliktu nakonec přijde vniveč, protože hlavním cílem není zobrazení konfrontace německých věznitelů, brutálních dozorců i všudypřítomných vojáků s vězni, ale zobrazení vnitřních stavů a zájem o člověka samotného. Pozornější divák si všimne, že utiskovatelé v konečném vyúčtování zůstávají v dokonalé anonymitě i díky tomu, že se kamera nezajímala o jejich obličeje, ale o běžné předměty jako jsou uniformy a zbraně, které dokreslují v rámci vyprávění jejich charakter. Minimalismus je samou podstatou snímku a stejně tak jako k smrti odsouzený, i my máme k dispozici jen zanedbatelné množství předmětů či postav, které musí být využity co nejdůsledněji, protože nic jiného prostě nezbývá. Donekonečna se opakující, do jisté míry až monotónní záběry na činnosti či předměty, dodávají filmu právě ten punc automatizace, které je typický pro Bressonovy modely samotné. Otázkou zůstává, zda v tomto díle můžeme označit vztah člověka a věci za symbiózu, která je na stejné vyprávěcí rovině. Problematickým také z mého pohledu je rovněž právě samotná metoda z důvodu práce s předměty, která je v zásadě kontraproduktivní, protože opakováním určitých věcí dochází k zdokonalení a to je u snímání tvůrčí činnosti podstatné. Zažité gesto je něco jiného než práce, kterou dotyčný vykonává zřejmě poprvé. Vnitřní monology hrdiny, chcete-li komentáře jsou dokonale rozděleny na část popisnou a pocitovou. Druhá jmenovaná vynikne zejména při jednom z dialogů se spoluvězněm kterého Fontaine podezřívá, protože si o to více uvědomujeme vnímání a myšlenky hlavního protagonisty. Zajímavým zjištěním může rovněž být, že nejhlubší emoce přicházejí jakoby v druhém sledu a na plátně je žádném případě nezastihneme. Vždyť jen díky několika výstřelům a chybějícímu spoluvězni si domyslíme, že byl zřejmě popraven. Symbolickým zvukem se tak stávají i obyčejné kroky, které zde zobrazují obavu z nepřítele a provází je strach. Závěrečná katarze je pak zahalena díky kouři a melancholické Mozartově hudbě....(11.4.2005)
-
AngelAngie
Nečekala jsem, že si mě film získá, ale stalo se .. tohle je opravdu nádhera.(2.3.2009)
-
brit84
Film má jednoduchý příběh, kulisy jsou pořád stejné, herci nemají mnoho prostoru k sebeuplatnění a přesto budete místy sedět jako zařezaní. V jednoduchosti je krása a pokud je to opravdu založeno na skutečné události, tak nezbývá než dát před hrdinou klobouk dolů.(6.1.2012)
-
ripo
Film Roberta Bressona „K smrti odsouzený uprchl" patří k nejsilnějším francouzským filmovým dílům posledních let. Je to dílo zvláštní a průbojné námětem i formou. Již to, že se vlastně celé odehrává v těsné vězeňské kobce, že má jediného hrdinu, že role jsou obsazeny anonymními hereckými představiteli, že děj je omezen v podstatě na jediný motiv: snahu vězně uprchnout (skutečný útěk pak zabírá poměrně menší část filmu)... to vše jsou prvky odvážného filmového ztvárnění. Bresson řekl o svém díle, že je to film „s rychlou akcí a přitom s pomalostí, s tíživým životem vězení". Technický scénář filmu obsahoval 600 záběrů, ale nejsou v něm sekvence celý film tvoří vlastně jedinou sekvenci. Dovede-li při tom upoutat diváky od prvního do posledního záběru (a to nejen tak zvané filmové gurmány, ale i řadové návštěvníky kin svého času patřil v Paříži tento film k obchodně nejúspěšnějším francouzským filmům), je to důkazem jeho nesmírné ideové síly a vysokých uměleckých hodnot. Jeho autor byl odměněn Křišťálovou hvězdou Francouzské filmové akademie za rok 1956, Cenou za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v r. 1957 a cenou „Victoire" 1957. Filmový přehled 45/1957(1.11.2007)
-
tahit
Útěk po francouzsku a trochu jinak. Přesto nebo právě proto, že jde o dílo staršího data, tak mu na působivosti nic neubírá. Po zhlédnutí nelze nevzdat hold režiséru Robertu Bresson, který je dokonalým filmovým psychologem a musím napsat, že setkání s tímto filmem byl ohromný zážitek. Výrazným prvkem je i nádherná hudba. Fakticky vzato zvolil nestandardní působivou filmovou řeč k navození pocitů. Nevím přesně proč, přesto některé výrazné černobílé záběry včetně rekvizit mi přišly až nezvykle výjimečné. Přitom nejsem vůbec žádný odborník na filmovou kameru. V každém případě jde nesporně o jedinečný film, který neztrácí nic na své originalitě. Robert Bresson právě ohledně zmíněných kvalit od teď patří do mých oblíbených režisérů.(4.8.2010)
-
liborek_
Robert Bresson dokázal na malé ploše vytvořit velký film, který nemá ve svém žánru konkurenci. Někdo tu zmínil Vykoupení z věznice Shawshank. To je výborný film, ale ve srovnání s K smrti odsouzený uprchl se jeví jen jako docela šikovný vnouček, který ale nikdy svého dědečka nepřeroste. Tento film je velkou oslavou nezlomné vůle po svobodě a vzdoru vůči utlačovatelům. Překvapuje svou precizností a nechává diváka napnutého od začátku do konce. Vynikající film!!(26.4.2006)
-
RHK
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(9.1.2010)
-
Ilicka
I (téměř) týden po projekci, stále dumám nad faktem, proč mě film, o jehož jediném narativním zvratu se dočtu už v názvu, dokázal napínat v celé své délce 100 minut. Bravo pane Bressone.(7.2.2012)
-
borsalino
Napínavý příběh. Přestože je cíl od začátku zřejmý, tlak vědomí odsouzeného k smrti, okolní situace a celková atmosféra dává poručíkovi sílu vzpeřít se a naplánovat útěk i za cenu obětování vlastního života. Lepší je pokusit se a mít naději, než-li se předem vzdát a čekat na osud.(17.8.2010)
-
Angerr
Film otevírá záběr na pamětní desku, na níž čteme nápis zhruba tohoto znění: "V tomto vězení trpělo za druhé světové války 10.000 lidí. 7000 z nich zaplatilo životem." Poté nás titulek informuje, že časem a místem děje je město Lyon a rok 1943. Poručík Fontaine je právě převážen do zmíněného vězení. Během této cesty se pokouší o útěk. Neúspěšně. Jakmile je ale v cele, okamžitě navazuje kontakt s vězněm ve vedlejší cele a s dalšími vězni, kteří se procházejí na dvoře, kam má možnost vidět z okénka své cely. Je aktivní a pozorný, pouze před svými vězniteli předstírá pokoru a podřízenost. V nové cele, kam jej po čase přemístí, jej brzy napadne, že mu okolnosti nahrály možnost útěku. Od té chvíle nepřetržitě pracuje na přípravách útěku. Trvá to celé týdny nekonečné trpělivé práce. Udělat poslední krok a útěk uskutečnit je nejtěžší, avšak okolnosti ho přinutí neotálet. -- Fontaine je skutečným hrdinou, narozdíl od většiny ostatních spoluvězňů se nesmířil s uvězněním, je aktivní, komunikuje s ostatními, v omezené míře je svým příkladem povzbuzuje a sám od nich podporu přijímá, trpělivou, pomalou prací připravuje svůj útěk. Tyto přípravy zabírají značnou část stopáže, kamera netečně sleduje hrdinovu práci, kterou on sám podrobně komentuje. Je jasně vidět, jaké těžkosti musí Fontaine překonávat, jak pomalu a opatrně v obavách z prozrazení musí postupovat a jak velikou vůli musí vynaložit. Znovu a znovu kamera sleduje jeho pomalou činnost v cele - rozebrání dveří, výrobu lan a háků - a její neustálé přerušování a maskování vykonaného, jakmile se venku ozvou podezřelé zvuky či kroky. Film je jedním z vrcholných Bressonových děl, jsou zde jasně poznat jeho filmařské zásady - práce s neherci a jejich bezvýrazný, nedramatický projev, záběry věznitelů "anonymně", zezadu, z profilu, s důrazem kladeným ne na jejich tvář (ta není důležitá - jsou jen zástupci represivní moci, jejich individualita je nepodstatná), ale na helmu či zbraň, řídké použití hudby jako pozadí - tři či čtyři místa, kde je táž pasáž z Mozarta použita, včetně závěru, jsou o to působivější. Přestože název filmu je velkým spoilerem, je film od začátku do konce napínavý jako téměř žádný jiný snímek, který jsem vůbec kdy viděl. A to i při opakovaném shlédnutí. Celou dobu nevíme o nic víc, než sám Fontaine, a každý zvuk - zarachocení klíče v zámku, kroky na schodech, rachot samopalu - vnímáme skoro tak, jako bychom sami seděli ve vězení. Pokud si myslíte, že 'Vykoupení z věznice Shawshank' je nejlepším "útěkářským" filmem všech dob, zkuste jednou toto Bressonovo mistrovské dílo - možná názor nezměníte, ale určitě se vám dostane zážitku, na který dlouho nezapomenete. Co se týče poselství, pro mě je zde důležitý poukaz na trpělivou, neumořitelnou vůli a práci, jež nakonec dojde odměny. 10/10(15.3.2006)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(24.1.2009)
-
Foma
Symfonie. Nádhera, takový zachycení solidarity, naděje, víry (i když tý i s kritickým podtextem, alespoň směrem k víře organizovaný) a touhy po svobodě, to mě vzalo. Po chvíli se do mě film zakous´ a držel mě v rozechvění po celou dobu, po filmovej stránce taky dokonalý a Mozartův hudební doprovod už jen potvrdil slzy úžasu.(24.8.2008)
-
Snorlax
Když Fontaine čekal na Němce, kterého musel zabít, chtělo se mi nakouknout za roh a napětím jsem ani nedýchala. Precizně odvedený snímek.(26.3.2011)
-
MadBigMax
Film v duchu neorealistické tradice, ve své podstatě hodinu a půl dlouhý, bezchybný postup práce.(12.4.2010)
-
Sandiego
Další doklad Bressonovy geniality a potvrzení platnosti jeho osobité metody, která zde dosahuje za užití naprosto minimalistických prostředků a neměnného rytmu maximální míry napětí. Napomáhá tomu jak pevné soustředění jen na podstatné prvky, související s maximálním ztotožněním s hlediskem vězněného člověka, kterému nemůže uniknout sebemenší maličkost živící jeho naději, tak unikátní využití mimoobrazového zvuku, jež nabývá silně dramaturgických kvalit a ve scéně útěku je právě zvuková stopa zdrojem veškerého napětí. Navíc všelidsky pojatý přesah zpřítomnění i na posvátné Mozartově hudbě dává tomuto stále modernímu dílu i působivou nadčasovost a emocionalitu.(1.3.2011)
-
d-fens
Dávam plný počet, ale pateticky povedané, je vidieť že Bresson iba naberal to množstvo síl, ktoré odovzdal do predchádzajúceho filmu - Denník venkovského faráře ..... a porovnanie so Shawshankom sa mi zdá v tomto prípade veľmi vhodné na demonštrovanie zásadných rozdielov medzi vrcholnou európskou kinematografiou a kvalitnou americkou produkciou ...... zatiaľ čo v klasickom americkom filme je hrdina zasadený do výrazného, veľkého príbehu, častokrát romantizujúceho a niekedy až nasilu dramatizovaného, tradícia kvalitného európskeho filmu (asi aj vďaka obmedzenejším finan.prostriedkom - ale vďaka bohu za to) zobrazuje "veľkosť človeka" nie cez jeho "big story", ale najmä cez najvnútornejšie túžby a citové záchvevy bez snahy ohurovať.... a ak je režisérom Bresson, tak to platí dvojnásobne.... pri každom jeho filme som si zatiaľ vždy spomenul na citát, ktorý som videl na stránke nostalghia.cz pri jeho fotografii - "Ničeho příliš, nic nesmí chybět"(3.2.2011)
-
PavelR
Minimalistický film s maximálním účinkem na diváka. Odehrává se celý ve vězení, z většiny v cele, na které sedí jediný vězeň, ale gradací a spádem předčí drtivou většinu akčních filmů.(10.4.2010)
-
fNdEsIECLE
"There´s an invisible church inside of me.It´s deep, -light- and united."(11.6.2010)
-
xdutchx
Bresson přesně podle svého výrazu "Ničeho příliš, nic nesmí chybět ". Každá vteřina nese svou váhu a je na co koukat, bez toho aby bylo zobrazeno něco co není reálné, ukázání běžných věcí "běžným" způsobem člověka přibije k sedačce a nepustí. Touha po svobodě a pečlivost s kterou hlavní hrdina po tom tvrdošíjně a bez zběsilosti a patosu jde je uhrančivá. Jak inspirující, nejen pro lidi ve vězení s pevnými zdmi. Vyvážený snímek, který se nezabývá jen tím co ukáže, ale i tom co zůstává divákovi skryto.(12.2.2009)
