V jeho očích

Jeden z nejempatičtějších filmů o dospívání, který jsem viděl. Ribeiro sice užívá určité stereotypní modely postav - lehce hysterická matka, šikanující macho spolužák nebo koketující spolužačka, nicméně se mu daří v určitých chvílích tyto stereotypy nabourávat a učinit tak ze šablonovitých postav reálně bytosti. Ribeiro měl i velmi šťastnou ruku při výběru hlavní trojice. Jsou to právě jejich přirozené herecké výstupy, které zbavují diváka pocitu trapnosti či ostychu tváří v tvář tématu mladistvého objevování (homo)sexuality. Film, který bych se nebál pouštět v rámci školních projekcí, jelikož se urputně nesnaží o nějaké antické drama a ukazuje malá dramata puberťáků taková jaká v reálném životě opravdu jsou. (15.11.2014)

Velmi citlivé vyprávění a kvalitní režie, ovšem nakonec mi vše vyznělo jako několik epizod z teenagerského seriálu. Procítěné hledání sexuální identity a svobody - navzdory životu v temnotě - je určitě velmi originální, snad i odvážný námět, pro dnešní mládež klidně i inspirující - silné přátelské vazby, žádná přetvářka, nakonec i obraz pravé lásky a zajímavý pohled na současné brazilské vrstevníky. Ovšem celé to na mě působilo velmi průměrně a jednoduše. Rozhodně ty nejlepší tři, jaké můžu dát, také proto, že portugalština je velmi sympatický jazyk. (Challenge Tour 2015) (11.04.2015)

Svou premisou snímek přímo svádí k lacinému moralizování a emocionálnímu vydírání, Daniel Ribeiro se však ukazuje jako empatický tvůrce, který si děj snímku několikrát pořádně promyslel. Na příběh dospívajícího chlapce, který se narodil slepý a začíná prožívat svou první lásku, se dívá s porozuměním a trochu jinou optikou, než je zvykem. A napomáhá mu k tomu právě i ono výše zmíněné postižení. To skrze něj lze sledovat Leovo nazírání na sebe samého. Hoje Eu Quero Voltar Sozinho není příběhem o přijímání a objevování sebe samého. Místo otázek „Proč zrovna já?“ se Leo pouze táže „Proč mě nevnímáte jako každého jiného?“. Snímek je poměrně silný v těch nejobyčejnějších momentech, dost často se ale ke „klíčovým scénám“ dostává zbytečně násilným a doslovným způsobem (kino, západ slunce). (31.07.2014)

Síce nepatrím medzi fanúšikov tohto námetu, musím uznať, že Hoje En Quero Voltar Sozinho na mňa pôsobilo veľmi realisticky a prirodzene. Takže takéto spracovanie určite zaujalo a človek dokonca s postavami hlboko sympatizoval. Aj keď pre mňa je absolútny vrchol empatie Giovanna, ktorá vlastne ako jediná nehľadela len na svoje záujmy a bola vždy oporou pre svoje okolie, no najmä pre Leonarada. Takže keď ju začal tak zanedbávať, tak mi jej bolo nesmierne ľúto a v podstate na mňa pôsobila ako anjel strážny, bez akýchkoľvek predsudkov. Čo sa týka deju, tak občas to trochu monotónne, ale ako celok veľmi veľmi vydarené. Charizmatické postavy (teda až na ich pubertálnych spolužiakov), dobrá hudba, príjemný dej a skvelé vyvrcholenie. (03.07.2014)

Mimoriadne príjemné a svieže dielko, ktoré zahreje pri srdiečku a opráši spomienky na tínedžerské dialógy vlastnej produkcie. Priznám bez mučenia, že pri záverečnej scéne (v škole) sa mi podarila aj jedna slzička dojatia. A hej, námetom to trochu pripomínalo môj obľúbený Mannen som elsket Yngve (nový chalan v meste, ktorý rozvíri pokojné vody vnímania vlastnej sexuality hlavnej postavy), no vo výsledku je to predsa o dosť iné. U mňa dobré, 8/10. (09.06.2020)