Free range - Balada o přijetí světa

Zvláštní film, který vzdáleně připomíná Oblomova nebo romány Dostojevského (možná i Turgeněvovy zbytečné lidi). Ten hoch mi byl nepříjemný svým vzhledem a oblečením, dlouho jsem nerozuměl, co vlastně cítí - byl to vlastně odpor vůči všemu konvenčnímu, díky čemuž se život zdá zbytečný a bez jakéhokoliv smyslu. Dýcháme, jíme, kálíme a umíráme. Jedna dobrá myšlenka o lhaní za minulého režimu a renovovaného kapitalismu tam zazněla, ale asi mi ten film projde mým vědomím bez zapamatování. Některé nechutné scény (závěrečný sedánek, kdy opilý Fred začal zvracet). Ostatní lidé se mu snaží pomoci,ale on odmítá jakékoliv podřízení, a proto vlastně ztrácí jednu práci za druhou... Trochu ho chápu, ale celý film byla jedna velká nuda. Hudební stránka? Když člověk nerozumí anglicky, tak z toho nemá nic. A co vlastně znamená slovo range? Moment... Rozsah - a dalších asi devět významů, nevím, který správně dát.... Volný rozsah, tak to vůbec nechápu. (22.06.2019)

Nevidel som ešte hádam žiaden film z estónskej produkcie, preto som bol celkom zvedavý, čo slávneho to Estónci natočili. Nebol to určite fail, ale film, pri ktorom som sa celý čas nudil, nemôže dostať z mojej strany kladné hodnotenie. Režisér sa snažil čo najrealistickejšie zobraziť života človeka, ktorý sa snaží vybalansovať medzi realitou a svojím postojom k životu. Avšak bolo to veľmi kostrbaté. Soundtrack fajn. Podľa môjho názoru dosť podpriemerný snímok. 45 % (01.08.2015)

Ukazuje sa, že kaurismäkiovský štýl máloslovného humoru je možné variovať. Balada o prijatí sveta kombinuje treskutovtipné scény, prihovárajúce sa divákovi najmä obrazom, skvelé songy, prírodné scenérie a úvahy o prijatí zodpovednosti. Tie úvahy a citáty z diel filozofov a spisovateľov sú ale v kontexte zasadenia do scény tiež absurdne vtipné. Je vidieť, že režisér Veiko Õunpuu, ktorý napísal aj scenár má odpozorované a nažité. Pretože nevznikol patetický kŕč vygrcaný z žúrkového ťahu (ako 90% súčasnej produkcie mladých a perspektívnych režisérov a režisériek), ale prvotriedna súčasná dráma s pozitívnym vyznením. A vynikajúcim situačným humorom, včleneným organicky do príbehu. To sa veru často nevidí! Už Jesenný bál bol skvelý film a Free Range existenciu kvalitného režiséra z Lotyšska len potvrdzuje. Rebel s príčinou pre tretie tisícročie. Alebo biely kôň bez princa. Vyberte si. Tento divácky zážitok veru stojí za opakovanie! (08.01.2015)

Rebel bez příčiny po Estonsku hraje chladnými barvami. Hlavní hrdina je depresivní mlčenlivý spisovatel žijící ve vlastním světě. Fláká se, pije, vtipkuje. Tenhle rebel je ale postaven před neplánovanou zodpovědnost, která pro něj představuje konec "srandy". Ta jeho sranda totiž doopravdy ani není srandou pro něj samotného, nepřináší mu žádné zvláštní potěšení. Fred je sošný. Ono mu vlastně nic nepřináší potěšení. A co jeho přítelkyně s divnými prsty (jak o ní sám říká)? Těžko říct, co mu přináší, rozhodně mu však není úplně ukradená. Osudový moment dospění (co se stane, když muž najde cizí a opuštěnou bundu?) má teprve nastat, takže to vypadá, že by mělo být všechno v pořádku... ale na konci se objeví jakýsi bílý kůň v epickém poklusu, což si nedokážu dát do žádné a to ani skryté spojitosti. Vypadá to jako výraz absolutní harmonie nakonec. Závěr z pohádky. Film celý působí tak trochu nereálně. Nesoustředí se na děj, ale spíš na atmosféru. Střídá jednoduchý jemný humor a jednoduchý řízný humor se severským nádechem. Líbí se mi, že přestože je řazen do škatulky dramatu, působil na mě spíš úsměvně, bavil detaily, vizualitou, retro soundtrackem... (04.07.2014)

Nějak jsem si pořád říkal, proč bych měl vlastně sledovat film od člověku, který mi ze začátku vadí a postupem času se nevole k němu jenom prohlubuje? Nakonec jsem na to nepřišel a na filmu "Free range - Balada o přijetí světa" oceňuji to, že má naprosto skvělou hudební stránku, která skutečně stojí za poslech. (09.01.2017)