Na mlečnom putu
On the Milky Road
Na mliečnej ceste
Režie:
Emir KusturicaScénář:
Emir KusturicaHudba:
Stribor KusturicaHrají:
Monica Bellucci, Emir Kusturica, Sergej Trifunovič, Zoran Cvijanovič, Sloboda Mičalovič, Predrag 'Miki' Manojlovič, Maria Darkina, Bajram Severdžan (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Kosťa vozí uprostřed válečné zóny mléko na oslu cestou necestou. Při jedné ze zastávek se seznámí s okouzlující ženou, která se ukrývá uprostřed země nikoho před svým zlověstným nápadníkem. Stačí chvilka a oba k sobě zahoří téměř pohádkovou náklonností. Lovestory Na mléčné dráze je nostalgickým ohlédnutím po předminulé dekádě a okouzluje příběhem o lásce v době, která jí nepřeje. (Film Europe)
(více)Recenze (33)
Chcelo by sa povedať "balkánsky Wes Anderson". Ale tam, kde je Anderson hravý a brilantný, je Kusturica prízemne stupídny a laciný. Pekný záver. Iba záver. ()
Když se kamera zaměří na slepici, která se líbí sama sobě před zrcadlem a pořád před ním poskakuje, tak jsem si říkal, že to je ten Emir Kusturica jak ho znám. Postupem času jsem ale pochopil, že tu chybí klasický Emirův vtip. Některé záběry jsou úchvatné, jiné postrádají důvod. Pak ale dorazil závěr a já zíral. Uznávám, že Na mléčné dráze má něco do sebe. Kdyby si odpustil digitální efekty, které celý námět dost ztrapnili, bylo by to lepší a klasičtější. ()
Magický realismus se prostě nedá dělat s pomoci CGI. To je nakonec (překvapivě) největší problém, co s tím filmem mám. Ta neochota skončit, i když je k tomu tolik příležitostí, by se snad ještě dala omluvit, i když teda poslední třetina je těžko snesitelná. Moje výhoda je, že nemám Kusturicu moc nakoukaného - ale je pravděpodobné že mít ho v oku, tak to bude nuda od začátku do konce. ()
Výrazne ubudlo humoru v porovnaní s predchádzajúcimi filmami Emira Kusturicu. Pritom téma minimálne rovnako vážna ako v Undergrounde (hádam najznámejšom režisérovom filme). Končiaca občianska vojna v bývalej Juhoslávii. Po podpise mierových zmlúv sa schyľuje k návratu mužov z bojiska a svadbám. Svadbám odloženým pre sľuby mužov, že ženiť sa budú po vojne. Svadbám odloženým pre narukovanie. A nakoniec svadbám dojednaným vďaka pašovaniu žien. Dozvuky besnenia pokračujú. "Mierové jednotky" v spojení s miestnymi zapredancami vybavujú vraždením a rabovačkami súkromné ublíženia vojenských papalášov. V takomto prostredí sa rozvíja príbeh dvoch vojnových obetí. Nosiča mlieka s traumou (otca mu zavraždili v jeho prítomnosti) a utečenkyne zo zajateckých táborov, pôvodom z Talianska. Téma zaujímavé. Spracovanie fantazijno - hravé, kusturicovské. Tak prečo len tri hviezdičky? Jednoducho: chýbajúci (takmer až nulový) humor, prestrelené až nudné zvieracie motívy (megahad), opakovanie scénok vedúce k nude, plytké plynutie deja (v rámci úteku z lásky sa odohráva len útek z lásky, ale trvá to hodinu a štvrť), hudba dobre známeho balkánskeho dychovkového strihu, no tu bez vypaľovačiek ako boli v Undergrounde alebo v Čiernej mačke, bielom kocúrovi. ()
Film dvoch diametrálne rozdielnych polovíc. Asi budem patriť k menšine, ale tá druhá, road movie naprieč balkánskou prírodou, ma oslovila viac, ako ten klasický balkánsky exotizmus, kedy hlavná postava sa presúva na oslíkovi s dáždnikom v ruke. Herecky tu podľa mňa dominuje Sloboda Micalovic, ktorú by som na rozdiel od Kostu bral za ženu radšej. Kusturica sa symbolicky výrazne zameriava na zvieratá a každé z nich má svoju silnú scénu, prípadne celé stádo naraz. Jediný vážnejší problém s filmom vidím v jeho uťahanosti a neviem si ju príliš vysvetliť, pretože jednotlivé scény sú pekne vymyslené aj nasnímané. Subjektívny pocit je ale trojhodinový. ()
Shovívavý, ale působivý pohled . Ale opět je zde jako ve všech jeho bezduchých dílech o lidských pošetilých snech slitých do jednoho kýble vidět Kusturicova neschopnost zvládnou nějaký soudržný tvar a větší hloubku postav. Chvílemi je to romance pak to třeba přejde do grotesky. Tento film není tak hlučný jako jiné Kusturicovi filmy. Válka, láska, fantazie, bizarnost; to je kruh, ve kterém se proslulý absolvent pražské FAMU točí a občas vykrádá vlastní nápady. Jsou zde krásné kamerové scény .Snímek Na mléčné dráze má občas náladu tak trochu pohádkově neskutečného místa kdesi za devatero horami a devatero řekami, v zapadlé horské vsi na pomezí frontových linií, kde se zastavil čas a na okamžik i palba, protože přišel čas domácí zabijačky. Slunečně lenivý mikrosvět, ve kterém se husy čvachtají v krvi, had se živí mlékem z prostřílených kanystrů a sokol usedá na rameno podivína, jenž na oslu den co den putuje mezi kulkami pro další mléčnou várku, je v úvodní zkratce vystižen naprosto mistrovsky. Kusturicův hrdina projíždí balkánským westernem plným groteskních figurek i ustálených rituálů s nepopiratelným kouzlem venkovského kovboje, jehož z bohorovného klidu může vytrhnout snad jedině krásná záhadná cizinka. Jmenovitě Italka, kterou představuje stále žádoucí Monica Bellucci, válečná zajatkyně, prodaná nevěsta a usměvavá služka pro všechno, jež pláče výhradně u starých filmů. Stane se předmětem černých obchodů na velitelství mezinárodní vojenské mise, odkud ji odvezou do vsi, coby příští manželku jednoho z místních vojenských hrdinů. Tak se dva ztracenci potkají: ona se má vdát za jiného, jeho vleče k oltáři jiná, chystají se dvoje svatební šaty, příměří, jež tu beztak nikdo nedodržuje, se slaví divokou tancovačkou dokládající, jak podstatnou roli hraje v Kusturicových filmech temperamentní hudba. A také národopisná charakteristika, v níž horkokrevnost splývá se samozřejmostí v jeden celistvý, přirozený, plnokrevný obraz. Příběh Na mléčné dráze se ale právě v koloritu vyžívá až příliš zálibně i rozmáchle. Zběsilost ustupuje malebnosti, lyrický nádech romance ulpívá na hezkých detailech, včetně zábavné důvěrnosti, kdy žena domácky ošetřuje hrdinovi postřelené ucho, ale celek sílu jednotlivostí postrádá. Kusturica odzbrojuje jako milý vesnický klaun, Bellucci coby žena pubertálních erotických snů zkrátka jenom je, to úplně stačí. Barvotiskový folklor zralé love story v nepravý čas na nepravém místě se ale brzy přejí. ()
Tenhle nový Kusturica by mohl být opravdu skvělým filmem, nebýt dvou problémů. Jednak velice častého a velice špatného užití CGI (ten had vypadal opravdu, ale opravdu naprosto příšerně) a jednak přítomnost mnoha momentů, kdy se celý ten magický realismus, který krásně funguje, bortí a přechází téměř v "troškovsky" nablblou komedii, ve které skáčete salta u rakousko-uherských hodin a necháváte se honit přiblble hloupým komandem vojáků. Je s podivem, že se tyhle dva světy mohou protínat, ale Kusturica to Na mléčné dráze dokázal. Film má mnoho opravdu skvělých momentů, které fungují jak z režijního hlediska, tak i z emočního. Chemie mezi Kusturicou a nestárnoucí Monicou Bellucci je cítit až do sálu. Bohužel v mnoha jiných chvílích jsem ale nevěřícně kroutil hlavou a litoval, proč celý film nejede v trochu soudržnějších kolejích. 6/10 ()
Říkám si, že mé komentáře jsou často moc ukecané, rozpitvávající, rozvleklé. Ať tedy za mě dnes mluví jiní. PERLIČKY ZE ŽIVOTA: Přepis náhodně odposlouchané konverzace skupiny diváků stojících u stojánku s kinoprogramem, odkud jsem si brala filmové brožury. Mladý kluk, asi dvacetiletý studentík : „První půlka filmu byla lepší…“. Jedna slečna ho doplnila: „…ale konec byl moc brutální.“ (Abych nespoilerovala, tak dodávám jen, že kromě jiných brutalit například miny na zaminovaném území vyhazovaly do vzduchu stádo ovcí a na zem zpět dopadaly roztrhaná a popálená těla zvířat). Jiný mladík: „Závěr se mi právě líbil nejvíc. To bylo prostě boží! Co proti tomu máš?“ „ Mně se tam líbila krajina, výjevy z vesnickýho života, ten předsvatební tanec …“, dodala zase jiná holka. „Já souhlasim s Míšou. První půlka byla fakt lepší. Druhá půlka byla nuda. No nic, běžím na zkoušku,“ poznamenal pátý studentík.- A TY SE PTÁŠ CO JÁ (NA TO ŘÍKÁM ÚPLNĚ SAMA ZA SEBE)? No dobře: Ze začátku jsem se párkrát zasmála. Ale i zde byla atmosféra nucená, těžkopádná, zdlouhavá, podobným vleklým kouskům říkám poctivě vypocenej film. Statečně dokoukaný do konce. Emirova poetika se mi jinak moc líbí i jeho filmy. Některé scény krásné. Tohle bylo přesto jako celek oproti některým jiným E.počinům chabé. Nevtáhlo, nestáhlo mě to dovnitř. Pověstná zábavná bizarnost vynuceně, neupřímně umělá. Jako více věcí zde jen tak na oko, na povrchní efekt. Až na ten poetický ohňostroj barev, stínů a obrazů na plátně a také na bezvadnou muziku (hudba: Stribor Kusturica) jsem jeho bezprostřední, živelnou filmovou řeč příliš nepoznávala. Promiň, Emire. ()
Tak tu nefungovalo asi nič. Emir už asi senilnie. Zhliadnuté na festivale Be2Can 2017. ()
Dejove nijak neuchvati, ale ta Kusturicova poetika a blazniva rezie me proste bavi. Stopaz je zbytecne prepalena, ale ustredni dvojici jsem tu lasku veril a Monica Bellucci je ozdobou kazdeho filmu, v kazdem veku. Zvirata jsou v tomto filmu vice nez zabavna.-). ()
Naprosto ulítlá love story na pozadí válečného konfliktu kdesi na Balkáně. Ovšem takový prostě Emir Kusturica je a tak ho mám ráda, včetně nádherných scenérií a úžasné muziky. Sice se tu najde pár vizuálních šíleností, za které bych mohla dát nižší hodnocení, jako když ústřední zamilovaná dvojice letí vodopádem, ale celkově jsem se skvěle bavila a to je myslím podstatné. Navíc některé zobrazené situace mě přiměly i k hlubšímu zamyšlení. Abych byla konkrétní, tak třeba, co vlastně symbolizoval had objevující se převážně ve vypjatých momentech filmu? Vykládat se to dá mnoha způsoby... ()
Emir Kusturica nás tímto filmem zve do světa... Emira Kusturicy. A to je dobře. Kdyby natočil "normální" film, byl bych asi zklamán. Kdo si přečte předem Kusturicovu povídku V hadím objetí, bude ve výhodě. ()
co tím chtěl Kusturica říci opravdu nevím.Možná chtěl zopakovat úspěch Koček.Ale tady se mu estráda nepovedla.Důkaz ,že opakovaný vtip není vtipem ()
Film, ktorý dokáže natočiť len E. Kusturica. On mal vždy výnimočný talent na to, ako zachytiť život „jednoduchých“ ľudí a zvierat (napr. skákajúca sliepka pred zrkadlom alebo mlieko pijúci had) na „vidieku“. Prvá polovica filmu takmer bezchybná. Potom však priemer a možno zbytočné preťahovanie príbehu. Záver však opäť v poriadku. A M. Bellucci je ešte stále očarujúca. Osobné hodnotenie: 73% (***) ()
Nic nového pod sluncem. Typický Kusturica. Opět sledujeme fantaskní příběh s typickými dialogy a bizarními postavami. Nechybí ani jeho typická hrající zvířata, která se chovají naprosto nepřirozeně. Zmije pije mléko, slepice skáče před zrcadlem a husy nalétávají do vany plné krve. Samozřejmě je tu téma jugoslávské války tentokrát v brutálnější podobě. A pak je tu velká láska až za hrob. Tohle všechno už bylo k vidění v jeho dřívějších a povedenějších filmech. Zdaleka nedosahuje kvalit mé top trojky: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak a Závěť. P.S. Monča je stále krásná, ale při bližších záběrech je vidět, že zub času zapracoval už i na ní. ()
Dobre urobený film. Podhodil divákovi jednoduché obrazy - had, živiť hada mliekom, ale aj tak ťa napadne a škrtí, hadovi nesmieš veriť, chovať si hada na prsiach a pod. Nie, neskôr zistíš, že to bolo triviálne porekadlo - všetko zlé je na niečo dobré, had ťa napadol, lebo ti chcel pomôcť Vďaka boju s ním získaš sekundy a prežiješ, pretože za rohom čakali vrahovia. Tak táto hra režiséra s divákmi ma bavila. Kusturica sa zabával, Monica Bellucci vyletela do vzduchu a ostala krásna, zranená ruka bola vo chvíli, keď ju podávala milovanému mužovi pri páde z vodopádu, odrazu zdravá, nezrovnalosti, nelogickosti a predsa vo chvíli, keď som ho pochopila, mi celý film prišiel ukrutne nádherný. ()
Priznávam, že som Kusturicov fanúšik (aj keď to nikde nemám zaznačené) a po zhliadnutí tohto jeho posledného počinu ma napadlo len jedno: "Kusturica sa musel zblázniť!". Film som si pozrel až teraz, po tri a pol roka od premiéry (v čase vyjdenia som ho nezaregistroval /ani sa nedivím/ a neskôr som to odkladal - odrádzali ma nepriaznivé komentáre). Ale vybavilo sa mi, že v čase premiéry filmu (keďže ma berie aj balkánska muzika) som si Emirov "No smoking orchestra" nenechal ujsť a bol som na ňom v bratislavskej Inchebe. Hudba ok, ale to jeho šou a predvádzanie tam bolo trochu (dosť) trápne, bez pokory. Akože ja som najlepší a čokoľvek urobím, musí byť dobré. A presne taký bol aj tento film. Niektoré scény, akoby som sa pozeral na rozprávku pre deti (aby sa báli, ale nie až moc), inokedy to bolo vyslovene trápne. Keby jedna, dve, človek privrie oko, ale bolo tam toho teda dosť. Takže (a bohužiaľ) Emir, radšej už nič netoč, usaď sa v svojom vybudovanom múzeu, lebo ešte jedna takáto fraška a naozaj (ako to tu už niekto spomenul) začnú tvoji fanúšikovia prehodnocovať, či čaro a úspech tvojich predošlých filmov bolo dielom režisérskeho kumštu, alebo len dielom náhody. Tá jedna hviezda je za hudbu pre synátora, inak by som musel dať "Odpad!"... P.S.: Musím uznať, že Monica Bellucci je naozaj vyplastikovaná citlivo. ()
Chápu, že to není film pro každého. Nejsem Kusturicův fanda a nemám jeho filmy nakoukané, znám ho jen letmo. Nejdřív mě to trochu nechávalo chladným, ale postupem doby jsem se do toho čím dál víc dostával, až jsem teda k nějakému hlubšímu zážitku (neříkám, že pochopení) dospěl. Je to jako, že buď stojíte na diskotéce hrající 90tky z magiče opodál a zíráte jak ostatní tančí (a nevíte jestli je debil v hledišti nebo jevišti), anebo si dáte panáka a jedete tu jízdu taky - nic mezi. Je to takové agresivní, nařvané, magické, lehce symbolické "bizár." Humoru tu a tam střípky tak na uchechtnutí, zato krve a WTF situací hodně. Něco v tom je, ale spíš pro určitý typ diváka. Po zbytku to trochu steče, není to lehce stravitelné. Něco jako jehněčí se šafránem a střepinami od granátu. Pocta kráse krvácející Dalmácie a pozdního léta Moniky Bellucci. Něco o Adamovi a Evě v ráji a jak měli něco s tím hadem se tu tak vznáší kolem. Tématem je také znecitlivění a otupení dané válkou - a návrat k lásce. Zda stojí za to zapomenout, anebo mít věčně na co vzpomínat. ()
Byť umelcom alebo režisérom je vo väčšine prípadov, prekliate, pretože napísať si sám scenár, sfilmovať to .. nehovoriac o tom, rozličnosti filmov, spracovanie príbehov, spracovanie dialógov. Mám taký pocit, že Kusturica už ako pri Testamente, tak aj na Na Mliečnej ceste, ťaží zo slávy minulých dekát a prísť s niečím iným, je už zrejme problém... Takmer po desiatich rokoch pauzy si príde Kusturica s niečím takýmto? Kamera je dobrá (tá čistá digitálna kamera Kusturicovi veľmi nepristane), hudba je šialená, zatiaľ Kenneth Branagh a Woody Allen sú taký chlapíci, ktorý dokážu viesť film a zároveň udržiavať kvalitu filmu. Pre lepšie pochopenie Monica Belucci je skutočná herecká hviezda, kde za tonami make-up, liniek, vysokých podpätkov sa skrýva jeden veľký talent. Má šmrnc a elán v sebe, na svoj vyzerá (klobúk dole!) skvelo, Kusturica ju omnoho lepšie zrežíroval, ako sám seba. V tomto prípade miesto seba, mohol zaplatiť iného herca, do takéhoto filmu s takouto potrhlou myšlienkou by sa skôr hodil Harvey Keitel, než samotný Kusturica... taktiež mám veľmi zlý pocit, že celý film bol postavený na spolupráci len dvoch hercov (ten druhý tak je na polovicu herec). ak raz som dobrý za kamerou, tak aj tam zostanem. Neodsudzujem Kusturicu, je veľmi šikovný a schopný režisér.. niekde človek už musí skončiť, nič netrvá večné .. tu sa aspoň ukázalo ego Kusturicu, kam to až dopadlo, miesto pokory. To, čo všetko poznáme dávno od Kusturicu, tu to zúžitkoval, len tu je tak trochu... bež života. Koniec zachránil film, od absolútnej apokalypsy a katastrofy posledného desaťročia. Bolí ma pri srdci, keď musím konštatovať, že Život je čudo, je posledným esteticky nabitým dielom tohoto Srba. /30 %/ ()
Související novinky
Týden nejúspěšnějších filmů BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 13. do 19. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (více)
Film jsem chtěl dlouho dopředu vidět, protože Kusturicovu starší tvorbu mám hodně v oblibě (btw. přijde mi zarážející, že zde na ČSFD je to v době psaní mého komentáře 57. nejoblíbenější režisér, který má 1 372 fanoušků - ale k dnešnímu dni - téměř po půl roce od premiéry filmu v českých kinech - zde má film pouhých 167 (!) hodnocení a žalostných 17 komentářů - osobně bych čekal, že když s novým celovečerním filmem Kusturica přijde po tak dlouhé - 9 leté - tvůrčí pauze, že se - minimálně u svých fanoušků - setká s větším zájmem. Kam se podělo těch 1300 lidí, kteří ho mají vyplněného v desítce svých oblíbených režisérů? Nebo už poslední Kusturicův film nezaujal ani je a odradilo je nízké hodnocení recenzentů / špatné ohlasy, něco dalšího? Kdo ví...). Za sebe jsem se bohužel neubránil značnému zklamání, které dokonce částečně zpětně ovlivňuje moje vnímání režisérových starších filmů - buď nebyly tak dobré, jak jsem si kdysi myslel, nebo byl Kusturica v 90. letech na vrcholu svých tvůrčích si, a nikdy už to nedokáže překonat. Buď jako buď, obě varianty jsou smutné, minimálně pro člověka, který se považuje za Kusturicova fandu. Ano, občas tam probleskují náznaky "starého dobrého Kusturicy" (podobně jako lze kupříkladu i v děsivě špatných DONŠAJNECH - chraňbůh, abych měl tendenci oba snímky jakkoli srovnávat - občas identifikovat náznaky Menzelových dřívějších schopností), ale spíše se tam vkrádá trpký dojem, že se jedná o vykrádání sebe samého - snímek NA MLÉČNÉ DRÁZE občas dosti výrazně připomíná Kusturicův snímek ŽIVOT JE ZÁZRAK z r. 2004, a podobností s jeho staršími filmy by se zde našlo víc (příznačné je už dobové zasazení snímku do časů války, které se už Kusturica v minulosti věnoval). Celkově si myslím, že je to film, o kterém by se toho dalo hodně napsat, ale není to dané bohužel tím, že by to byl výjimečný filmový zážitek. Kupříkladu pokud jde o obsazení, osobně jsem měl s hereckými představiteli hlavních rolí poměrně problém - v případě Kusturicy obecně nejsem příznivcem toho, aby byl režisér a představitel hlavní role jedna a ta samá osoba (jeho herectví mě navíc nijak zvlášť neoslnilo), a v případě Moniky Bellucci jsem se pro změnu nemohl ubránit dojmu, že na svůj věk samozřejmě vypadá výborně a tak, ale při detailních záběrech na její ruce bylo dobře vidět, že jsou to ruce staré ženy, a člověku, který ji viděl na vrcholu její krásy ve filmech BYT (1996) či MALÉNA (2000), je smutno z toho, jak strašně už zestárla. A když už zmiňuji herce, bez zmínky by nemělo být i to, že toto je film, kde mají zvířata pravděpodobně stejně velký význam jako lidští herci - celý film je zvířaty zaplněn a mnoho jich ve filmu i zemře, což je u Kusturicy něco nového a pro mě osobně poměrně překvapivého. Z věcí, které naopak nepřekvapily - protože jsem je u Kusturicy tak nějak čekal - bych určitě zmínil skvělý soundtrack a nádherné lokace - obojí mě velmi potěšilo. Nelíbilo se mi naopak, že téměř celá druhá polovina filmu je věnována útěku Kosti a nevěsty před nesmyslně vraždícími vojáky - na můj vkus si to v celém filmu zabralo neúměrně dlouhou část, a film kvůli se kvůli tomu rozpadá na dvě části - před útěkem a útěk. Psát by se o tomto filmu dalo ještě dlouho, jak jsem již uvedl, ale za mě by asi takto bylo řečeno přibližně to nejdůležitější. Jak obecně nemám rád skuhrání typu "od tohoto režiséra jsem čekal víc / má na víc / zklamal mě", apod., zde se tomu prostě člověk ubránit nemůže, má-li na paměti výjimečné zážitky z Kusturicových starších filmů - bohužel. () (méně) (více)