Muž bez minulosti

• Z vlaku přijíždějícího do města vystoupí muž s cestovní brašnou, ale ještě než stačí dorazit na místo určení, je přepaden, zmlácen do bezvědomí a okraden. Muž se nějakou dobu potácí na hranici života a smrti, ale díky péči dvou bezdomovců se po čase uzdraví, aniž ovšem nabude ztracenou paměť. Neví, jak se jmenuje, odkud přišel, čím je, nicméně projevuje činorodost, jíž imponuje nejen svým novým přátelům bezdomovcům, ale i nepříliš půvabné a nemladé důstojnici Armády spásy Irmě. Poté, co ho odmítne pracovní úřad, protože nemá jméno ani doklady, začne muž vypomáhat v kancelářích místní Armády spásy a sbližuje se nejen s Irmou, ale také s kapelou, která si pod jeho vedením osvojí zbrusu nový repertoár a stane se populární. Po konfliktu s policií, jež zveřejní fotografii člověka, který neví, kdo je, se přihlásí mužova minulost. Jak s ní naloží, když už si vybudoval novou identitu a je mu v ní dobře?
  
  Film byl v rove 2002 oceněn v Cannes Velkou cenou poroty a představitelka Irmy Kati Outinen získala Cenu za ženský herecký výkon. (oficiální text distributora)
• Snímek Muž bez minulosti točil Aki Kaurismäki už jako světově známý režisér a autor projevující se osobitým rukopisem a náhledem na svět. Přesto bylo jeho jméno nejčastěji skloňováno návštěvníky filmových festivalů a milovníky evropského, či konkrétně severského filmu. Až udělení Velké ceny poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes roku 2002 přineslo režisérovi takřka globální popularitu a snímku zajistilo masovou distribuci.
  Film přitom nijak nevybočuje z linie sociálně citlivých pozorování, zaměřených na finskou realitu všedních dnů, která tvoří integrální osu celé Kaurismäkiho filmografie v podstatě od jejích počátků. Navíc zde najdeme mnohé konstanty jeho tvůrčí metody: veřejné hudební projekce skladeb s poměrně nevšedními texty, humor zakládající se na možném dvojznačném vysvětlení replik, které jsou většinou pronášeny s naprostou vážností a přesvědčením, velmi pozvolný postup děje s takřka nepostřehnutelnou gradací.
  Od jiných Kaurismäkiho snímků s podobně směřovaným sdělením Muže bez minulosti mírně odlišuje snad jen výrazný dějový iniciační moment (ztráta paměti u hlavního hrdiny) v úvodu filmu a převládající pozitivní naladění ústící na konci filmu v radostné smíření. Jako by finský režisér navzdory zjevnému nepodléhání iluzím, pokud jde o stav světa a uspořádání společnosti, dospíval k tolik potřebnému optimismu, který se prostřednictvím natáčených filmů snaží přenášet na své diváky.
  Ačkoli je v titulu snímku zmiňován jen jeden muž, protagonista, který ztratil paměť, pravdou je, že žádné individuální centrum filmu neexistuje. Bez solidarity lidí na okraji společnosti, mezi něž se muž bez minulosti náhodou, ale vlastně osudově dostane, by ve své složité situaci nejen nepřežil, ale hlavně prostřednictvím sdíleného údělu nikdy nepoznal, co to opravdu znamená nebýt sám. Vlastně jen v mírném odloučení od oficiálních mocenských struktur, mezi tzv. sociálně slabými žijícími na periferii, nachází Kaurismäki vhodné podmínky pro vyprávění příběhů o nezbytnosti porozumění a pomoci ve světě, který možná není krutý, ale rozhodně dost netečný a cizí. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)

Mládeži přístupný