Obsahy(1)
Dokumentární film o lidech, kteří „už nemusí dělat, že tady nejsou", vznikl jako dar České televize Jedličkovu ústavu ke stému výročí od jeho založení. Během necelé hodiny sledujeme a prožíváme všední, úsměvné, směšné, trapné i extraordinérní situace několika postav, které mají jedno společné: ústav, kterému všichni přezdívají „Jedle". Co to je za instituci? Jak se za sto let své existence proměnila? Co dala a vzala lidem, kteří jí prošli? Mikropříběhy vrcholí svatbou a porodem. Většina postav je na vozíku, to jim ale nebrání v rozletu. (MFDF Ji.hlava)
(více)Videa (1)
Recenze (4)
Jako člověk, který se pohybuje v ústavní výchově oceňuji tento velmi zdařilý snímek. Jen čekám kdy ,,chytré hlavy z ministerstva" zjistí, že ,,Jedličkárna" vlastně není třeba a zruší ji, tak jako ruší mnoho jiných jim podobných zařízení po celé ČR, protože to stojí moc peněz (a nemají sami chudáci co do zobáčku). ()
Kurva tak to byla síla. Tak fyzicky slabý a zároveň psychicky silní lidé. To ani pan bůh nezvládá. To dokáže jen osud. A nemá cenu vůbec rozebírat malichernost problémů zdravého člověka. ()
"A tady je zákaz, že jsem nesmějí dinosauři a psi" aneb ze slov malého průvodce (10 let) po Jedličkově ústavu, nejstarším českém zařízení pro děti a mládež s tělesným postižením. K 100 výročí otevření tohoto ústavu, byl natočen dokument, který ústy jak studentů tak i učitelů představuje "Jedly", ale i běžný život a jeho nástrahy lidí s tělesným postižením. ()
Ta černobílá vložka o domu zoufalství je fakt depresivní. Mě to přišlo úplně absurdní když postižení lidé blahořečí rodiče za to, že je počali i když v těhotenství věděli že budou postižení a budou vyžadovat celoživotní péči když se nedá hlas těm nenarozeným zdravým dětem...Vybudujme tedy společnost postižených lidí. Myslíte že v dnešní korektní společnosti nemám rád děti, staré lidi, zvířata a postižené? ()
Galerie (5)
Photo © MF dokumentárních filmů Ji.hlava 2013
Reklama