Hudba:
Ivan AcherObsahy(1)
Záznam inscenace Divadla Komedie na motivy povídky J. Urzidila o muži, na kterého se usmálo neštěstí. Komedie o umírání: „Příběh všech lidí a vůbec celého světa se skládá pouze z provizorií, které se nazývají život" (Johannes Urzidil: Weissenstein). Záznam divadelní inscenace Davida Jařaba je adaptací povídky pražského německého spisovatele Johannese Urzidila.
Příběh muže s velkou hlavou, malým sebevědomím, velkým pocitem viny, malou schopností přijímat štěstí, velkou tendencí potkávat smůlu a malou vůlí k životu. Weissensteinův život by mohl být nakonec docela hezký, kdyby nebyl jedním velkým provizoriem.
(Česká televize)
Recenze (4)
V titulcích pořadu uvedeno: režie Radim Špaček; divadelní režie David Jařab. ()
Česká televize natočila 11 inscenací Divadla Komedie, které byly vysílány každou sobotu od 19. 10. 2013. Dokument Divadlo Komedie 2002-2012. 1. Proces (Franz Kafka) 19. 10. 2013 2. Antiklimax (Werner Schwab) 26. 10. 2013 3. Utrpení knížete Sternenhocha (Ladislav Klíma) 2. 11. 2013 4. Nadváha, nedůležité: Neforemnost (Werner Schwab) 9. 11. 2013 5. Weissenstein (Johannes Urzidil) 16. 11. 2013 6. Legenda o sv. pijanovi (Joseph Roth) 23. 11. 2013 7. Poslední chvíle lidstva (Karl Kraus) 30. 11. 2013 8. Srdce temnoty (Joseph Conrad) 7. 12. 2013 9. Odpad, město, smrt (Rainer Werner Fassbinder) 14. 12. 2013 10. Spílání publiku 2010 (Peter Handke) 21. 12. 2013 11. Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli (Peter Handke) 28. 12. 2013 ()
Na klaustrofóbní scéně universálního pokoje (pokoje, který je Universem), předobrazu podsvětí, bilancuje trojjediný Weissenstein svou trapnou moderní tragédii – úlevně (z pozice dosažené Nicoty) i bolestně (oživenou byvší zkušeností, připomínající zlomky jeho velké, neodčinitelné Viny). Jařabova adaptace mi přišla místy trochu přebujelá: hrobařský epilog či zpěvaččiny vstupy spíše celek rozkládají, než aby napomáhaly jeho novému, jinému zvýznamnění, natož aby jej hlouběji integrovaly. Proti tomu jsem postrádal hlouběji rozvinutý vztah s Filomenou a přítomnost nějakého skutečného střetu, který by celek zbavil literárnosti a povýšil na skutečné drama. Jeho podstatou by mělo být, že Peklo sákne do života, tedy že nic nezačíná, nikoliv že nic nekončí, jak naznačuje poslední hrdinova replika (efektně inscenovaná). To je nanejvýš princip četby, umožňující donekonečna otevírat knihu a připomínat si a opakovat. V dramatu života, jakým je ten Weissensteinův, však jde o opak: vzpomínkou se nelze vracet, ale jen rozšiřovat smrt či umírání na vše prožité. Na pražské poměry rozhodně nadprůměrné představení, jehož dokumentace (ničím jiným tento televizní záznam není) je záslužná a bezděčně vyvolává otázku, proč zůstávají nezaznamenány srovnatelné i lepší inscenace – například v režii Kathariny Schmitt či Petra Boháče. ()
Sonda do duše myslícího muže. Trojitý Weissenstein se prochází krajinou secesních haluzí a přízraků, jakési kóji halucinogenní filosofie. Mladý, Starší a Před smrtí - se porůznu i třeskutě snaží komunikovat s ženami. Koncentrované herectví u všech pánů je s lehkostí a samozřejmostí ultumeno noblesou Ivany Uhlířové, která se jako leknín pohybuje v melodiích Ivana Achera. ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize
Reklama