O šesti labutích

Jedna z těch výchovných pohádek, které dětem názorně ukazují, jak důležité je naučit se číst a psát, protože i němá se může dobře dorozumět, má-li základní vzdělání.:-) Jedna z těch pohádek, které dětem už v útlém věku ukazují, jaké to je, když princ nemá vlastní názor a chová se jako mamánek.:-) Pohádka je celkem slušně natočená, ale bohužel je místy zdlouhavá a nudná. Pokud srovnám ve stejném námětu letos natočených Sedmero krkavců, Elice Nellis vítězí díky humoru a lehkosti na celé čáře. :-)) 50% (13.12.2015)

Oproti většině německých pohádek výrazně lepší. Má to solidní středověkou atmosféru, neschází tomu napětí, pekná výprava a i přes znalost příběhu jsem se od toho nemohl odtrhnout. Navíc tu chybí škaredý skopčácký ksichti. Co mi vadí je studio co všechny tyhle pohádky dabuje. Neumim říct proč, ale tenhle dabing mi prostě vadí. Ale furt je to lepší než na to čumět v originále. 67%. (30.12.2020)

Rozprávka ako taká, nebola až taká zlá, avšak to, že bola mimoriadne depresívna, to jej nedokážem odpustiť. Videl som na tvárach svojej rodiny, aké nervy mali, keď všetci Constanze robili zle. Toto nie je "pohádka", toto je thriller. Toto je jedna z mála rozprávok, čo Vám pri pozeraní zdvihnú tlak a spôsobia stres, preto ju ani neodporúčam pozerať. Aj ten "šťastný" koniec bol dosť nešťastný, veď vyhnať vlastnú matku z domu sa v ani v rozprávke nepatrí. V duchu som dúfal, že režisér nedovolí Constanzine dieťa niekde pohodiť - a oni to fakt urobili. Týmto možno chceli vykresliť princovu matku ako beštiu, ale to mi nejako nevychádza, pretože ona to neurobila, urobil to jej "radca", a taktiež, ako môže niekto, kto vychová charakterného syna(princa), zaniesť do lesa bezbranné vnúča svojho milovaného syna? V tomto réžia maximálne zlyhala, keď vykreslili prísnosť ako bezohľadnosť. Čo sa týka deja, tak ten je rovnako sterilný ako podobná knižná verzia. Knižnú verziu podobného príbehu však prečítate za 10 minút, tento film má ale hodinu a pol, takže sa tu koná len zbytočné naťahovanie nezáživného príbehu. (27.12.2015)

Zatímco v českých zemích platí, že pohádky musí bavit, němci na to jdou jinak. Vycházejí z knižní předlohy, kde je většina pohádek s temným podtextem jako takový malý horůrek, který nemá uspávat děti, ale udržet je v napětí do konce, až pak zmožení dějem samy odpadnou únavou ... A mě to dramatické ladění pohádek nevadí, právě naopak. Převedením na labutě se sice vytrácí hlavní pointa a to je samotná kletba. Ale zase labutě jsou mnohem elegantnější, tvůrci si zřejmě řekli, že budou strašit a napínat dost, tak vyměnili démonické černé krkavce za ušlechtilejší druh. Ruku na srdce - naše české pohádky jsme viděli už tolikát, že je máme všechny okoukané, tohle byla celkem příjemná změna. (02.01.2019)

Andersenových jedenáct labutí se zredukovalo na šest, košile na šestiletou práci nevypadaly nic moc, ale jinak to nebyla katastrofa, jako jindy německé pohádky bývají. Tahle měla dokonce i trochu temnější vyznění, jak se k Andersenovi sluší a patří. Zlá matka měla docela charisma, Constanze byla hezká (další překvapení na Německo), jen ten princ tedy nic moc. (30.07.2016)