Partyzán

Docela silný snímek, který si moc hraje na to, jak je velkým filmem, přitom samotné sledování toho příběhu je docela dobrý zážitek. Je zde spousta zajímavých aspektů, které jsou s příběhem spojeny a které samy o sobě stojí za to. Ta umělecká forma je mnohdy až na škodu, což mi trochu vadilo a tolik jsem si film neužil. (08.10.2015)

Jedním z rysů současného "artového" filmu je schopnost podívat se na známou věc z neznámého úhlu. A právě o tento úhel jde, pod tímto úhlem směřuje výsledný vektor ke svému cíli. A tento úhel můžeme stanovit jen tehdy, známe-li jeho výchozí bod, působiště. Je to harémové stádo s dominantním samcem, pravěká horda, náboženská sekta, reálný socialismus? Orientovat se můžeme jen podle toho, co je ve filmu explicitně zřejmé: nutnost vždy a nesporně dokazovat loajalitu s režimem a prakticky demonstrovat, že okolní svět je jiný, tedy zlý. A právě to jsou nejvýraznější znaky všech totalit (mluvit pouze o totalitě nacistické nebo bolševické je pošetile zjednodušující). My, starší Češi, to známe z praxe. Kdo uvedené předpoklady nesplňoval, zůstal sedět v kurníku se slepicemi (já - jako spousta dalších - jsem nesměl vycestovat a mít nějakého podřízeného pracovníka), pokud se mu z něj nepodařilo utéct... Kleimanův film končí v podstatě dříve než začal, neboť stále jen popisuje "výchozí stav". K akci, která musí následovat, se už nedostane. A jaká to bude akce? Domnívám se, že to bude Freudův oblíbený příběh: zabití otce spolkem bratrů - příběh s mimořádnými důsledky pro celou lidskou kulturu, ke které tento film rozhodně patří. (26.11.2015)

Partyzán ve mně vzbudil tak velkou roztříštěnost pocitů, že nejsem zatím schopná ho nějakým způsobem ohodnotit. Herecký výkon Vincenta byl jak jinak než výborný, ale na Jeremyho oči a celkově na jeho Alexe dlouho nezapomenu. Co jsem ale vnímala velmi intenzivně, byl hudební podkres této "Dalího" filmové tvorby. Nicméně Ariel Kleiman je pro mě velkým otazníkem. (06.11.2015)

Divný film. Film artově zakuklený, jehož svět vypadá východoevropsky, ale vyznění chce mít globální. Možná pokus o sondu do pubertálního vzdoru dospívajícího chlapce a otce/patriarchy, ovšem bez psychologického rozměru, jelikož nastíněný kontext byl velmi povšechný a působil jako podobenství. Možná film o sektě a sektářském myšlení. Možná o tom, že partyzánský odboj se dá dělat i uvnitř malé komunity lidí. Možná... Mnohem lepší zamyšlení se nad možností vzpoury proti dominantnímu klanovému patriarchovi lze zhlédnout třeba v Proti vlastní krvi... PS: Angličtina s desítkami různých přízvuků trhá uši a působí velmi nevěrohodně... (30.07.2017)

Celý film jsem se snažil v příběhu hledat vyšší význam, ale strohost a uzavřenost díla mi to nedovolila. Uzavřená komunita, které cvičí z dětí vrahy, ale naopak je učí vážit si bližního a všeho kolem. Proč vlastně to všechno? I kdyby nebylo dvou malých vzbouřenců, stejně by podobná komunita časem a s věkem děti nakonec padla.... Příběhově je tak film dost průstřelný a nepomůžou mu ani dobré herecké výkony a skvěle vytvořená atmosféra.... (04.10.2016)