Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiHrají:
Atte Blom, Igor Agafonnikov, Teijo Erkinharju, Ben Granfelt, Sakari Järvenpää, Jore Marjaranta, Timo Ojala, Esa Niiva, Jyri Närvänen, Silu Seppälä (více)Obsahy(1)
Koncertní záznam vystoupení skupiny Leningrad Cowboys a ruského vokálního uskupení Alexandrovci, kteří společně vystoupili v roce 1993 v Senate Square v Helsinkách. Koncert navštívilo více než 70 tisíc diváků. (ČSFD)
Recenze (20)
Jeden ze dvou Kaurismäkiho filmů, který se mi líbil. ()
Tak tento koncertní záznam mě totálně odrovnal. Během celé hodiny sledování a pak několik dalších hodin jsem nedokázal nahodit žádný jiný gesicht než Úsměv #23. Přesně ten úsměv, u kterého mi má milá říká, že mám "plamínky v očích" a někteří zase, že vypadám jak kretén. Prostě jsem se několik hodin usmíval, usmíval a usmíval, díval se na ten širý svět z té lepší stránky... a v neposlední řadě své okolí terorizoval pozpěvováním ruských evergreenů. Shrnuto a podtrženo: totálně zábavné, šílené a geniální. ()
Když jsem si jednou tehdy někdy v polovině devadesátých let pustil televizi, běžel v ní nejpodivnější pořad jaký jsem kdy viděl. Říkal jsem si, že jsem se právě asi zbláznil. Alexandrovce jsem měl zaškatulkované jako jeden z pilířů sovětského režimu, takové tuhé koncertní těleso, a teď tu trsali s nějakými naprosto šílenými kreaturami. Podotýkám, že jsem o Leningradských kovbojích do té doby vůbec neslyšel... No prostě jsem zíral a říkal si že mne musí šálit zrak... Tehdy se musel Brežněv v hrobě totálně obrátit... :) ()
[Letní filmová škola 2011, Uherské Hradiště] Kam sa hrabú moderné koncerty, toto bola pecka. A k tomu srdcovky Knockin' on Heaven's Door a Sweet Home Alabama. Rozhodne si pozrem ešte aspoň raz. ()
Po letech v Hradišti na plátně – pořád je to neskutečný nářez. Neopakovatelné spojení nespojitelného z doby, kdy bylo dějinnou shodou okolností dočasně možné opravdu cokoli; dneska už by se těžkotonážní armádní profíci z hrdého Ruska sotva zahazovali s partičkou očírovaných finských bigbítových srandistů. Kalinky, Oči čornyje a Ej uchněmy v referenční interpretační kvalitě se střídají s monumentálními verzemi profláklých odrhovaček z druhé strany železné opony jako Gimme All Your Lovin', Knocking on the Heaven's Door nebo Sweet Home Alabama, bicí a kytary v podobě traktorů do toho řežou naplno, sbory burácí, balalajky drnčí, krojované tanečnice vytáčejí dechberoucí piruety, metály se blýskají, Leningrad Cowboys blbnou jako obvykle, ale zároveň je z nich cítit, že ty Rusáky přece jen nemálo respektujou, Alexandrovci zase s nečekaným gustem swingují a rockují, leze z toho celou dobu takový tlak, až by to na někoho mohlo být i moc a mohl by se vzdálit, mumlaje cosi o kýči… to ale není můj případ; závěrečná Those Were the Days alias Дорогой длинною, kde se to všechno spojí dohromady a vybičuje do nepředstavitelné intenzity, je pro mě synonymem hudebního orgasmu. Takto: Bez zaváhání bych vyměnil někdejší zážitek z Floydů nebo prvních Stounů na Strahově za možnost být u toho tenkrát v Helsinkách. ()
Galerie (10)
Photo © Pirkanmaan Elokuvakeskus
Reklama