Kipur

LFŠ 2008 124 minut, 128 záběrů... a mít ten film o 4 záběry míň, byl by nesmírně geniální. Proč pokračovat v "příběhu" (o vyprávění zde vůbec nejde), když už není co doříct? Rámování filmu scénou malování-milování dává jasně najevo, že KIPPUR není protestní malbou ani protestním sognem, ale protest-shot(em), v němž jsou uvědoměle střídány pomalé hypnotické záběry války s dlouhými, až mrtvolnými dialogy. Pokud je divák schopen přijmout, že návaznost mezi záběry-scénami nemusí být hladká, ale naopak se pracuje s juxtapozicí a po vertikále následuje horizontála, že se postupně a pomalu skládá komplexní obraz válečného zmaru a že neduchaplnost dialogů odpovídá inteligenci ústředních postav, musí být nadšen. Koute, nejedná se o vyprázdněnou (protože film má expozici a nechybí mu standardně vystavěný konec), ale parametrickou naraci, a tak je nutné k filmu přistupovat. (01.08.2008)

Film je složen z působivých předlouhých záběrů, které musely být choreograficky obrovsky náročné, scény jsou realistické a opravdu by se mohly stát (částečně se i staly, film je autobiografický), což se u mnoha filmů říct nedá. Ale sledovat dvě hodiny pachtění se posádky záchranného vrtulníku v době čtvrté izraelsko-arabské války na mě bylo teda dost nuda. Zvlášť když jen těžko můžete sympatizovat s Izraelci, takže vás jejich dobrovolné utrpení moc nedojímá. (25.09.2008)

Film s nespornou vizuálnou kvalitou, realistickým poňatím aj hlbšou myšlienkou, ale jednoducho povedané, čakal som niečo trošku iné. Tok deja je až príliš pomalý, a určite nedokáže držať divákovu pozornosť počas celej stopáže. Čím ďalej tým viac sa stáva čoraz stereotypnejší a prakticky tu nie je takmer žiadna scéna, ktorá by dokázala dej aspoň trochu "nakopnúť". Za zmienku stojí výborná kamera servírujúca dlhočizné zábery. Dopozerať tento film však vyžaduje vysokú mieru trpezlivosti. 50%. (12.04.2020)

Kippur přináší zase trochu jiný pohled na válku a alespoň pro mě velmi slušně. Na nešikovnosti úvodní a finální pasáže se asi shodnu s většinou komentujících, ale co mi nejvíc vadilo, byl komparz. Tenhle jev je poměrně častý, ale při způsobu, jakým je film natočen, v tom prostředí a vedle hlavních představitelů, to pro mě bylo tentokráte hodně výrazné. Třeba při manipulaci s raněnými z helikoptéry do sanitky někteří vypadali, že čekají na párek v rohlíku. Na druhou stranu ale musím vyzdvihnout délku scén, četnost vojenské techniky (i když pohyb tanků taky působil poměrně komicky) a vůbec celou výpravu včetně hlavních herců. Sečteno podtrženo, velmi podařený film. (21.08.2011)

Kdyby si Gitai odpustil ty umělecké etudy v úvodu a závěru, jednalo by se o jeden z nejlepších válečných filmů, které jsem viděl. Principiálně podobné Libanonu (výpověď o válce velmi úzkou osobní perspektivou), ale z mého pohledu díky hyperrealismu, dovedně navozenému stereotypu a úsporné práci s postavami film bez velkého artistního pohledu vystihující zničující "repetitivnost" války. Znovu nutno vyzdvihnout Gitaiovu práci s mizascénou, zde oproti samoúčelnosti Stažení dokonale funkční. (29.11.2010)