War and Peace in Vesoul
Obsahy(1)
Fiktivní dokument, pravděpodobně první snímek, který režírovali společně Izraelec a Palestinec, začíná ve vlaku z Paříže do malého města Vesoulu, které se rozhodlo zviditelnit pořádáním filmového festivalu „Válka a mír". Ředitel této kulturní akce, veselý, upřímný chlapík, pozval izraelského režiséra Amose Gitaie a palestinského Eliu Suleimana (Boží zásah, Yadon ilaheyya, 2002), aby zde společně uvedli své filmy jako velké gesto ve prospěch míru na Blízkém východě. Cestu vlakem, která představuje první polovinu snímku, si dlouholetí přátelé zpříjemňují rozhovorem, ve kterém se kromě povídání o dětství a dospívání v Haifě, resp. Nazaretu, cestování do zahraničí či získávání pasu, posouvají do roviny ironické reflexe stereotypů a politické korektnosti. Válka a mír ve Vesoulu je docela zábavným a někdy i humorným, lehce srozumitelným a důvtipně vypovídajícím pohledem na osobnost, názory a životní postoje obou mužů. Gitai je představen jako inteligentní, ale trochu nepřesvědčivě „hrající", zatímco Suleiman je velmi přirozeným hercem a politickým analytikem, vtipným glosátorem s kamennou tváří Woodyho Allena. Tempo snímku je však poněkud nevyrovnané - svěží pasáže rozhovorů střídají mlčenlivé záběry obou mužů, například skrze okna vlakového kupé, či nápadné prodlevy, při kterých si divák pokládá otázku, zda neměla být práce střihače ještě důslednější. (Letní filmová škola)
(více)Recenze (1)
LFŠ 2008 VÁLKA A MÍR VE VESOULU není fiktivním dokumentem, přestože obsahuje několik stylizovaných záběrů, ale na jedné straně intelektuálním a na druhé zábavným pohledem, z kterého se divák dozví, jak se asi filmař(i) cítí na filmovém festivalu či akci. Střihačovy nůžky zahlálely v první polovině víc, než je zdrávo, i když ono kavárenské plkání Gitaie a Suleimana může přijít jejich skalním fanouškům vhod, protože odkrývá toho spoustu o jejich minulosti a světonázorech. Druhá polovina po přijetí na festival ukazuje, že se tvůrci cítí být mimozemšťany na filmovém festivalu, což je doprovázeno sadou humorných scének a podvratnosti vůči americké mainstreamové kinematografii (E.T.). Znatelný je taktéž gitaiovský rukopis, převážně na dlouhých záběrech, a tak se není čemu divit, že měl výsledný sestřih na starost on. Ale je dobře, že VÁLKA A MÍR VE VESOULU nebyla dotována a nedočkala se oficiální distribuce, projekce na festivalech a filmových akcích jí sluší víc. Mnohem víc. ()