Medvědí srdce
Karu süda
Das Herz des Bären
Сердце медведицы
The Heart of the Bear
Karu Süda - Medvedie srdce
Režie:
Arvo IhoKamera:
Rein KotovHrají:
Dinara Drukarova, Arvo Kukumägi, Lembit Ulfsak, Rain Simmul, Merle Palmiste, Galina Bokaševskaja, Michail MatvejevObsahy(1)
Mladý Estonec Nika opouští stereotyp městského života a s vidinou dobrodružství a nových zážitků odjíždí na Sibiř, kde se chce stát lovcem. Během dlouhých dnů osamělosti se začne Nikovi zjevovat Ngannssan, jeho stín a průvodce životem. Chrání ho, učí, jak se chovat v lese a upozorňuje na chyby, které udělal. Jednoho dne je svědkem milostného rituálu dvou medvědů. Samec na něj zaútočí a Nika ho v sebeobraně zabije. Medvědice s ním jako s vítězem zápasu začne "flirtovat" a oba se pomalu spřátelí. Nikův život ovlivní setkání se dvěma ženami, které reprezentují dva diametrálně odlišné světy: vesnickou učitelkou Guitou a divokou domorodou "medvědí ženou". Mystika drsné přírody a nutnost přežít v extrémních podmínkách ho učí novému pohledu na svůj život: učí se nést tíhu absolutní svobody i zodpovědnosti za sebe sama (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Menší zklamání. Jsem asi dost namlsaný faktem, že nám čt2 pouští večer co večer skoro samé nadprůměrné filmy a trochu jsem počítal, že tento nebude vyjímkou. Velkou roli zde hraje přírodní scenérie a její zprostředkovatelka kamera, které se nedá snad nic vytknout. S příběhem je to však podstatně horší. Ikdyž se film drží své dějové linie, tu a tam si divák všimne nějaké nelogičnosti, kterou sice občas zakryje mystika, ale ne vždy se to povede. Co se týče konce a rozřešení, hlavní hrdina se sice "zbaví" svého průvodce, ale ztratí lásku a vlastně i potomka. ()
Tenhle film nelze doporučit milovníkům přírody ani příznivcům lehčí erotiky, byť obojího je tu ke koukání dost. Proč? Protože se určitě nechcete dívat na zabíjení chlupáčů medvědů, roztomilých veverek a nevinných sobolů či se mlsně olizovat při pohledu na bobra v místech, kde už ho dnes žádná nepěstuje. Tyhle momenty mi z hlavy jen tak nevymizí, bohužel, ale na 100% vím, že už ráno si nebudu pamatovat nic z tohohle zmateného příběhu (i když je fakt, že jsem moc pozor nedával) ani z té špatně nasnímané sněžné krajiny, nad kterou se jinak dá v reálu asi uslintnout .. ()
Velice zvláštní snímek z estonské produkce, nádherná podmanivá příroda, drsná mrazivá realita i láska se snoubí ve fantastkním příběhu s českým přispěním, klidný vyrovnaný film, na který by se měla dívat dítka snící a ne na krvelačné orgie japonských a amerických neznabohů...!!!!!!!!!! ()
1. 7. 2008, komentář zde č. 4. S předchozími komentáři plně souhlasím, mé hodnocení se však přesto liší. Roztříštěnou dějovou linku a řadu nelogičností jsem v tomto případě ochoten tvůrcům odpustit. Snímek si mě získal řečí obrazů i zvuků, mnohé scény - byť nepochopitelné - na mne udělaly (kdoví proč) silný dojem. Zkrátka - tuhle filmovou směs drsné divoké přírody, mystiky a erotiky si kdykoliv rád zopakuji. ()
28. 12. 2009 - 25% ()
Mystický příběh ze sibiřské tajgy...... Scénář : Nikolai Baturin, Rustam Ibragimbekov a Arvo Iho. ()
Magické? Mystické? Rozhodně (snaha zřejmě byla) ne! Nelogické? Raději (nechci domýšlet co se mi na mysl line brrr) ano! Tajga byla překrásná ,přesto ani kvůli ní bych to nedoporučila. Odpad nedám jen proto ,že jsem to s otevřenou pusou dokoukala a něco mi nedovolilo tu slátaninu vypnout. ()
Dost podprůměrný film, který drží nad vodou krásné záběry přírody. Jinak je to místy až k nesnesení. Zejména ty slaboduché průpovídky hlavního hrdiny, jako když např. poté, co vystřelí na medvěda, řekne: "Netrefil jsem." To si fakt mysleli, že jsme tak blbý a nepoznáme, že netrefil? Nebo rádoby mudrc Dutý ořech. Ten se tam vždycky objeví, pronese nějaké "moudro" a zase mizí. Jenže on je vyloženě trapný. A potom celá ta "zápletka" s Emily... No prostě hrozný smotanec. ()
Mám obrovskou potřebu k tomu něco napsat, ale nejsem si jistá, zda se mi to podaří srozumitelně poskládat. Vnímali jste ty propastný civilizační rozdíly? Nutilo vás to přemýšlet nad vlastními prioritami, potřebami a tím, co zahrnuje váš životní standard? Cítili jste obrovskou pokoru k přírodě a nesmyslnost všeho blýskavého a voňavého kolem nás? Nemluvě o destruktívní civlizační potřebě pokořit nepokořitelné – přírodu. Já se toho nemohla zbavit. Osud Bílé tečky byl jasnou metaforou toho všeho, ač byl dle mého názoru úmyslně lehce nadnesený. Tak. Poskládat se mi to sice nepodařilo, ale pokud si teď neťukáte na čelo, mám aspoň z poloviny vyhráno. ()
Dve hvezdicky za prostredi, jinak hruza ve vsech smerech. ()
Typický severský film, v ktorom príbeh je na hranici bdenia a snu. Čiastočne sugestívna záležitosť. Nie som práve cieľová skupina, aj keď sloboda v lone prírody kdesi na konci sveta, kde stretnúť človeka je problém, má čo do seba.Síce oná romantika k prírode nebola práve najkvalitnejšie spravená, cení sa aspoň pokus o ňu. Ťažko ale skusnúť fakt, že chlapík má v dome fešnú belošku a on "loví" vo vodách domorodých národov, ktoré - ako to povedať - krásou veľmi neovplývajú. Film sa bohužiaľ nevyhne hluchším a niekedy aj zbytočným scénam. ()
On: "Vezmeme se tělem i duší - jako jeleni na podzim." Ona: "Jeleni přece nemají duši!" On: "Všechno má duši." ... Přesně v duchu sibiřských příběhů, legend a pohádek, snad jen trochu více zasazené do současnosti. Příběh si mě hodně získal. Zmatený děj? Ani náhodou - pro standartního středoevropana spíš zmatení kultur a způsobů myšlení. (Možná není zas tak od věci si před filmem připomenout, že sibiřské kultury spojené s přírodou mají k medvědovi úplně jiný vztah než ke všem ostatním zvířatům - je považován za prapředka, který je zplodil s pozemskou ženou. Prokazují mu proto velikou úctu, takže postava medvěda bývá součástí všech významnějších obřadů a svátků... ) Jinak absolutně souhlasím s každým slovem, které napsala ve svém komentáři Vandalka... ................................................................................................................................................................................. S odstupem několika dnů přidávám hvězdičku! Je to opravdu velice silný příběh, který jde víc po podstatě než po efektech. To, co tady na některé působí jako "nepovedený pokus o mystiku", je právě přesně ten druh mystiky, který vnímám jako sibiři vlastní: zemitý, věcný, tak nějak úsporný, poměrně hmatatelný...a vřelý. ()
Krásná příroda! ()
Prazvláštní film, který bych i s přimhouřením oka vzal, nebýt toho divně syrového konce. To bylo moc i na mě. ()
Tento snímek jsem viděl již dříve a přišel mi celý takový nějaký nepochopitelný. Dnes, po sedmi kusech chutného pivka, jsem ho shlédl znovu a přišel mi shodou okolností opět takový nepochopitelný. Z nepochopitelných důvodů se mi ale opět líbil. ()
Co je ty nechceš? MHHHHRRRRRMMMM!!!!! Luxusní :-D ()
Když pro nic jiného, tak pro přírodu a krásnou hudbu, byť hlavně na začátku a až zase na konci. Líbila se mi žena stoicky přijímající mužovu nevěru a vezoucí si jej domů na vozíku. Niko přijíždí do tajgy lovit a dozvídá se: „Buď jen lovec, jen lovec. Ne zabiják.“ A myšlenka hodná zapamatování: „Ženy jsou jako kouř. Vdechneš, jsou tvoje. Vydechneš, jsou všech.“ Dráždily mne tam nevysvětlené drobnosti – kde vzal srub se saunou a psí spřežení, dům na vesnici. Klenba stromů byla jako katedrála, k tomu varhany. Zabití medvěda v hrozně krátké scéně. Zato medvědice bude na scéně déle, a jak jí chutní kondenzované mléko! Roční období se rychle překulí. Příroda by to neutáhla, musíme tam dostat svatbu a milostný vztah. Žena je ovšem chytrá a až jej doma nic nedrží, sama mu připraví psy a sáně. Krást se nemá, ale co když je zlodějka žena? Byť jen podivně vrčící divoška Emily. Pád do ledové vody a cesta zpět ovšem v kategorii pohádek. Pak část dost ujetá. Z původně zajímavého snímku cosi neuchopitelného. Poslední půlhodina mi nic moc neřekla. Opravdu úchvatné byly sbory, hlas mi místy připomínal Springsteena. A ještě tam zněl Wagnerův Tannhäuser ()
Mystická příroda dělá s člověkem divy. Tenhle film je toho důkazem. Hodně originální příběh o tom, jaké je to se sžít s Tundrou, být platonicky zamilován do medvědice a jak si "ochočit" vlastní Eskymačku (nebo Laponku). 75% - 4**** ()
Zvláštní, jiný film, který si mě svým jemný příběhem a zpracováním získal... ()
ocenenia : MFF Moskva 2002 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Moje hodnotenie sa pohybuje od 1-5* :) alibisticky dávam 3....... kladom filmu je samozrejme krásna príroda, napätie vychádzajúce z neočakávanosti akejkoľvek ďalšej scény, snaha o priam panteistické vytvorenie puta medzi človekom a prírodou, autorská odvaha v spracovaní tak "prazvláštneho" námetu a pre mňa osobne aj náklonnosť ku krajinám ako Fínsko, Estónsko, Sápmi (Laponsko ;) .... no a záporov je tiež dosť :) zmätočný scenárista, úplne zmätený strihač, nemotornosť režiséra a zmätenosť celého príbehu, ktorému človek bez patričnej znalosti animizmu sibírskych etník, ich pohľadu na svet a symbolizmu asi porozumie iba veľmi ťažko - hold, kultúrna bariéra.... zmiešaním všetkého uvedeného vznikol film, ktorý sa nedá nazvať ani dobrým ani zlým, ktorý každého zmätie, no zároveň ohúri (a to som čakal niečo tak prostučké ako "Into the Wild":), a aj väčšina tých, ktorý film zatratia už po 15 min. ho nakoniec tak či tak dopozerajú do konca :) ..... zaujímavý psychologický výklad (ktorý treba brať s riadnou nadsázkou :) ponúkol môj kamarát, a síce že ide zobrazenie vnútorného boja hlavného hrdinu so svojou zoofíliou, nad ktorou nakoniec úspešne víťazí :DD .... ja by som sa však až do takých psychorozborov asi nepúšťal :) .... Arvo Iho chcel podľa mňa skôr divákovi priblížiť fascináciu severských národov (sibírskych aj európskych) prírodou, lesom, tajgou, tundrou, živlami, animizmom, neoddeliteľnosťou človeka a prírody ako jeho pôvodného životného prostredia.... je pravda že to urobil, ako som už spomenul, dosť nemotorne (nad určitými zábermi, ktoré vo mne nevdojak pripomenuli Tarkovského som sa blahosklonne pousmial, použitie klasickej hudby mi pripadalo tiež ako veľmi lacná "barlička" na dodanie potrebnej hĺbky), vniesol do filmu celkom slušný zmätok, dosť zbytočných nelogičností (nemám na mysli scény, ktoré mali vytvárať "mysterióznu linku"), ale treba mu uznať, že to urobil s priam až "edwoodovským" nadšením :)..... spočítano-sečteno: film je príbehom človeka, ktorý je bežnou civilizovanou spoločnosťou označovaný za čudáka, podivína, až blázna.... a taký je aj tento film..... čudácky, podivný, bláznivý - magický (mystický - mnohí tu s tým nesúhlasia, ale napríklad keď hlavný hrdina kráča po premočenej, priam "džunglovitej" temnozelenej tajge zahalenej do chladného dažďa, za sprievodu rôznych prapodivných zvukov, tam som ja osobne mystiku cítil dosť intenzívne).... a mágia nie je na svete preto, aby sme ju chápali, ale aby sme sa na nej pobavili, kľudne aj s otvorenými ústami ako pri tomto filme ;) ....... p.s ak by len kvôli tomuto režisérskemu počinu chcel niekto Estóncov "zaškatuľkovať" ako nejakých zaostalých podivínskych severských medveďojebov (tu v komentoch sa našiel našťastie iba jeden) : naštudujte si najprv nejaké fakty o Estónsku, o obrovskej internetizácii spoločnosti, o prvých elektronických parlamentných voľbách na svete, o ekonomike, ktorá napriek nepriaznivej polohe krajiny, komančskému dedičstvu a takmer nulovým prírodným zdrojom, má vyrovnaný rozpočet na úrovni škandinávskych krajín a aktuálne (1.1.2011) ako tretia z postkomančských krajín dokázala splniť maastrichtské kritériá a prijať €uro (o jeho budúcnosti sa rozpisovať radšej nebudem :), prečítajte si niečo o životaschopnosti tohto maličkého národa zoči-voči "ruskej ozrute"..... potom možno pochopíte, že podobné povýšenecké uvažovanie je hodné akurát tak buržoázne obmedzeného "stredoeurópana", ktorý si myslí, že pupok Európy je v Prahe alebo na Krahuliach ;) () (méně) (více)