Knick: Doktoři bez hranic

Soderberghův seriál lze obdivovat z mnoha důvodů, ať už je to nápaditý způsob, jakým jsou inscenované dialogové scény, kdy se kamera často fixuje jen na jednu z postav a sleduje její reakce, nebo svěží kontrapunkt historického realismu a moderního elektronického soundtracku. Okouzlující styl, který podstatnou měrou vychází z promyšleného, esteticky ladného zacházení se světlem, kontrastem a barvami, ale z Knicku nedělá pouze jednu ze seriálových událostí roku. Je stejně tak důkazem, že příliv autorských tvůrců s osobitým rukopisem slibuje další významnou změnu v soudobé televizní produkci. Víc v textu na webu Cinepuru. (13.12.2014)

Naprosto ultimátní záležitost a pro mě osobně snad nejintenzivnější zážitek, co jsem od Stevena Soderbergha zatím viděl. Syrový, brutální, realistický a s hereckými výkony takovými, že by se tady mělo soškovatět minimálně další dva roky. Clive Owen versus Andre Holland zde předvádí tak perfektní válku doktorů, že jednoduše musíte mít rádi oba. Nicméně na tenhle seriál opatrně, slabé nátury by některé scény nemuseli vydržet. I já s nimi mám občas problémy. Naturální zpodobnění operací tady totiž zachází do absolutna a tak je občas vidět i to, co by normálně být viděno nemuselo. Za skvělý nápad ale nemůžu dát jinak, než plný počet. Doufám, že si to udrží co nejdéle. (13.09.2014)

„ZDÁ SE, ŽE NA TO STÁLE JEŠTĚ NESTAČÍME. DOUFÁM, ŽE KDYBY NIC JINÉHO, PAK TO PRO NÁS VŠECHNY BYLO POUČNÉ…“ /// Vyváženej mix doktorskejch záležitostí a lidskejch osudů. Nemocnice počátku 19týho století, to je tenká hranice mezi operací a pitvou, takže není divu že Soderbergh využil možnosti a při realistickým podání „císaře“, by klíďo mohla Alžběta Čeňková potupně vrhnout. Krom pokřivenejch charakterů, je po chirurgickým vynalézání hlavním tématem rasová otázka, páč s černochem by všichni chtěli mít společnou akorát plantáž. Mihne se tu T.A Edison s fonografem a je tady (překvapivě?) málo sexu. Místo toho všichni koketujou s ďáblem (zpronevěra, kokain, píchání černocha běloškou…) a nesympatická postava trpí tak, že je jí člověku i líto. Super role pro Clive Owena (hned po Sejmi je všechny). Ostatní herci jsou spíš v pozadí příběhu. Takže dobrej seroš, ve kterým se můžem mrknout i na „moderní“ psychiatrii, a kde největší šok nezpůsobí člověk, ale lahvička. /// 2. Série: ,,PÁNOVÉ, TATO OPERACE OPĚT UKÁZALA, JAK VYSOKO MŮŽEME ZAMÍŘIT NA KŘÍDLECH VĚDY…“ /// Z první sérky se nahromadilo celkem dost postav, takže rozjezd je docela vlažnej. Tep vyskočí jen z Thackeryho nebo lékařských kousků. Třeba jak vyzrát na syfla. Historický reálie jsou fajn, takže nejde jen o prvotní stimulaci mozku elektrodama, ale i porno. Taky příběh „černejch“, bojujících o rovnoprávnost má co do sebe. A zážitkem je sledovat Owena při jeho „finální“ práci. Seriál baví, proto zvyšuju na 5*! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu si doma zrekonstruovat frňák. 2.) Nejsem rasista. 3.) Jsem fanda do Eugeniky. 4.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.02.2015)

Hezká ukázka toho, jak fungovalo lékařství na přelomu 19. a 20. století. Spousta nepoznaného, každý druhý lékařský zákrok měl potenciál stát se objevným, pěkně je zde poukazováno na další nelékařské vynálezy, dobře je zvládnutá dobovost tohoto seriálu (prostředí, kostýmy, historické souvislosti, rasismus apod.). Nicméně bych tento seriál rozhodně nevynášel do nebes, protože mě nijak extra nezaujaly příběhy jednotlivých postav. Tedy jak kterých, některé jsou lepší, některé ovšem ne příliš zajímavé a dosti často tak nepřirozeně šablonovité a účelové. Seriál také dle mého názoru postrádá více silnějších, zapamatováníhodných momentů. Obě doposud vysílané série jsou si velmi podobné, druhou bych hodnotil asi o trochu hůř. Ne že by mě další vývoj postav a jejich příběh nějak zvlášť zajímal či jsem se na něj dokonce těšil, ale třetí sérii určitě šanci dám, a to především kvůli kladům zmíněným na začátku tohoto komentáře. (01.03.2016)

Čoraz viac výrazných tvorcov presúva svoje snahy zo strieborného plátna na televízne obrazovky v pohodlí domova. A je to krok logický, keďže sledovanosť televízie, rozsah formátu a nie až tak výrazné obmedzenia (vzhľadom na nutnosť kvalitnejších televízií zaujať a udržať aj náročného diváka) ponúkajú podstatné iné možnosti. V podstate (aby som citoval Johna Thackeryho) žijeme vo veku nekonečných možností - a kombinácií. A práve kombinácia Steven Soderbergh - HBO/Cinemax je niečím, čo tu ešte nebolo. Soderberghov chladný odstup od postáv nachádza svoje opodstatnenie vo svete, kde nie je miesto na emócie a slabosť. Je to zrejmé v každej sekunde, v každom autorskom rozhodnutí, od popisného názvu epizódy (Method and Madness), ktorý neodkazuje ani neobsahuje inotaj, po dlhé neprerušované minúty strávené v operačnom sále. A uliciach New Yorku, kde nečaká nič dobré. Mnohovrstevnatý lekársky seriál len pre silné povahy, ktorý svojim pilotom predčí drtivú väčšinu televíznej produkcie zasadenej do dobového kontextu - Boardwalk Empire samotnej HBO nevynímajúc. Kľúčové slová: lekári, nemocnica, novátorstvo, krv, nepodarený pôrod, samovražda, obchod, pokrytectvo, drogy, rasizmus, cirkev, Clive Owen, šedivá kamera a melodická elektronika. Hodnotenie pilotu: 95% Po zvyšok série až na jednu výnimku (ona neblahá epizóda č. 8., ktorá sa značne vzdialila zvolenému temporytmu, štruktúre narácie a chladnému realizmu) veľká spokojnosť. Soderbergh si skrotil všetky línie a obratne vykľučkoval aj zo slepých uličiek, ktoré zdanlivo neponúkali jednoznačné východisko v súlade s pojatím námetu. Dusný nádych doby veľkých zmien pôsobí v Soderberghovskom podaní ako, síce nie na úrovni autorskej, ale skôr "len" televíznej produkcie, novum. Stratégia uprednostňovania jednotlivých dejových línií a udržiavania ostatných na pozadí pozvoľne vyprofilovala seriál do podoby rozkošateného, ale pritom vôbec nie prehnane megalomanského portrétu doby, ale ešte detailnejšie dobového človeka v objatí (alebo zovretí, záleží na uhle pohľadu) pokroku. Potešila ma aj ambivalentná práca s charaktermi, ktoré sa snažia o zmenu, napríklad z pasívneho prijímateľa na aktívneho udavateľa ďalšieho diania (prípad pána Hermana Barrowa), ale vďaka neustálemu hlúpemu opakovaniu rovnakých chýb sa prepadávajú do stále hlbšej temnoty veku. Soderbergh necháva postavy trpieť a vykonáva na nich desivé explicitné operácie, ktoré sa nijak nelíšia od tých, ktoré vidíme na operačnej sále. Bezočivá chladnosť v kombinácii s uhrančivou kamerou, ktorá sa postará o množstvo formálne brilantných neopozeraných scén, Martinezovým pod kožu sa zavŕtavajúcim elektronickým soundtrackom a cynickým čiernym humorom, ktorý srší z rámcujúceho záverečného záberu, vyvolávajú u mňa veľmi silné emócie. Dráma nového veku par excellence. Už teraz sa neviem dočkať ďalšej série - a možno za to môže práve záver, ktorý všetky línie uspokojivo uzavrel, pričom si však necháva otvorené dvierka pre pokračovanie. 1. séria: 100% (21.10.2014)