poster

Sopyonje

Muzikál / Drama

Jižní Korea, 1993, 112 min

Režie:

Kwon-taek Im

Komentáře uživatelů k filmu (2)

  • molotov
    ****

    Jeden ze zlomových filmů korejské kinematografie, který v období obrovské převahy americké produkce po zavedení přímé distribuce a době nástupu filmů pro teenagery produkované korejskými konglomeráty čistě pro zisk, dokázal přitáhnout přes milion diváků jenom v Soulu (což byl v té době naprosto fenomenální počet a absolutní rekord pro korejský film) na příběh o otci, který je posedlý dosáhnutím dokonolosti v pchansori u své dcery, kterou proto neváhy i oslepit. Film oslavuje tradiční korejskou kulturu a stal se mnohem víc než jen filmem. Podnítil zájem o tento zkomírající tradiční žánr zpěvu a vůbec o všechno tradičně korejské.(8.2.2012)

  • Sarpele
    *****

    Mladý muž Dong-ho se vydá na venkov údajně hledat lék pro svého syna. Ve skutečnosti hledá dívku Song-hwa, se kterou vyrůstal a spolu s ní byl žákem mistra pchansori Yu-bonga. Pomocí retrospektivy sledujeme jejich příběh od dětství až k dospělosti, sledujeme, jak se talentovaná Song-hwa zlepšuje v umění pchansori, jak se spolu s nevlastním otcem snaží čelit přílivu okupantské (japonské resp. americké) kultury. Snad právě krása pchansori dělá z filmu tak výjimečný zážitek. Im Kwon-taek mu také věnuje dostatek prostoru, některé melodie se divákům vryjí do paměti (asi nejvýrazněji „Arirang“, kterou ústřední trojice nacvičuje ve velmi dlouhé scéně cestou krásnou korejskou krajinou). Oživení a zviditelnění pchansori (sopyonje je jeho západní tzv. femininní varianta) bylo údajně hlavním režisérovým cílem. Film zaznamenat překvapivý komerční úspěch, jen v Soulu přesáhl počet diváků jeden milion. Získal obě hlavní korejské filmové ceny – Grand Bell Award a Blue Dragon Award.(20.1.2006)