Doogeundoogeun nae insaeng

Sledujeme pribeh chlapca, ktory trpi chorobou predcasneho starnutia a na konci vo veku 17. rokov zomrie. Na prvy pohlad klasicky korejsky namet pre dramu plnu slz a citoveho vydierania. Ale omyl. Nastastie tentokrat na to tvorcovia išli inak a natocili to neskutocne pozitivne a pohodovo. Chlapec trpi chorobou kvôli ktorej zomrie. No a čo. Kým sa to stane tak musi nejak zit. A snazi sa si svoj zivot vychutnavat jak len vie. Niekolkokrat su potencialne citovo vydieracke sceny utnute a strihne sa hned na nejaku zabavnu situaciu. To je velmi prijemny a sviezi pohlad na temu. Samozrejme dôjde aj k par vaznym scenam v ktorych vidime, ze to nie je sranda a chlapec trpí jak fyzicky tak psychicky, ale neprekroci to hranicu, kedy by to pôsobilo vykonstruovane a nepatricne. Takze aj zaver je tak nejak v ramci moznosti pozitivny. Bravo. Necakal som, ze prave aziati by mohli zvolit takyto pristup. Najviac ma bavili rozhovory chlapa so starym susedom, ktory sa k nemu sprava ako k dedkovi a s ktorym si chlapec najviac rozumie. Takze vysledkom je skvely film s klasickym dramatickym nametom ale netradicnym sviezim spracovanim. 8/10. (19.02.2015)

Pekný a uveriteľný príbeh s typickým kórejským precítením i nejakými ďalšími frkmi, a s veľkým množstvom veľmi sympatických postáv i hl. hrdinami, ktorým budete fandiť. Či už ide o postavu mladého Ahreuma alebo jeho rodičov, ktorí mu odovzdávajú maximum (hrajú ich skvelí Song Hye-Kyo a Gang Dong-Won) + ďalšie vedľajšie postavy. Príde i na zopár životných motivačných posolstiev a aj napriek smutnému koncu je celkový feel-good pocit z filmu veľký a pretrváva i potom. Byť v inom psychickom rozpoložení, možno dôjde aj k silnejšej katarzie v smutných momentoch - to by som prižmúril oko a dal tomuto skvostu aj 5*. Avšak ma to až tak silno nezasiahlo, preto zostávam na 4*. (28.05.2023)

Je to dosť dobrá dráma. Má celkom dobrý príbeh o dvoch manželoch, ktorí sú spolu už dlhé roky, pričom sa im už v sedemnástich narodil chlapec, ale nanešťastie aj s veľmi vzácnou chorobou, predčasným starnutím. A tak dnes ich milovaný teenager má problémy starého muža, pričom mu už nezostáva moc času, ale aj tak to rodinu nezničilo a vyrovnávajú sa s tým spoločne. Spracovanie sa mi páči, dej je síce možno až moc jednoduchý a priamočiary, chcelo by to ešte nejaký ten výraznejší dejový prvok, prípadne venovať viac priestoru minulosti, predsa len téma mladého a pomerne nezodpovedného páru, ktorému sa narodí takto postihnuté dieťa ponúkalo slušný potenciál, takto sa to odohráva takmer výhradne v súčasnosti, ale aj tak si nemôžem výraznejšie sťažovať. Ešte tú prvú tretinu som si k tomu skôr len nachádzal cestu, nápad s točením relácie mi prišiel úplne zbytošný a aj kvôli humoru to nepôsobí až tak dramaticky, ale následne si ma to už dosť získalo. Všetky tri hlavné postavy sú výborné a obzvlášť práve chlapec, ktorého rozumný prístup sa mi skutočne páčil, rovnako aj vzťahy medzi nimi už nemohli byť podané lepšie, konečne bez nejakých vzájomných obviňovaní a rôznych zbytočností, ako je to v mnohých podobných filmoch zvykom, ale pravá rodina, kde je každý každému oporou a na toto je skutočne radosť pozerať. A navyše sa mi film neustále páčil len viac. S hereckým obsadením som dosť spokojný, veľmi sympatický pár v zložení Gang Dong-Won a Song Hye-Kyo, k tomu chlapec, ktorý to zahral skvelo a ešte niekoľko ideálnych vedľajších postáv, ako doktor alebo sused. Réžia a technická stránka sú na tom veľmi dobre, pekný vizuál, kvalitne zvládnutá dramatická stránka, takže aj emócie celkom fungujú, tu nemám problém. Takže jednoducho ďalšia kvalitná juhokórejská dráma, ktorá síce obsahovo nepriniesla nič nové, ale inak sa tu moc vytknúť nedá, takéto filmy sa dajú pozerať stále. 78% (15.02.2015)

„PRO AHREUMA JE DEN JAKO ROK. TRPÍ STAŘECKÝMI NEMOCEMI, VČETNĚ SRDEČNÍCH CHOROB…“ /// Nechte si vyprávět příběh dvou sedmnáctiletých rodičů a jejich syna, který musí v sedmnácti tento svět opustit. První hoďka je taková nevážná, byť o vážnejch věcech. Ahreum to má za pár, takže nemá smysl přát mu hodně zdraví, ale trochu toho štěstí tý dětský duši jen prospějej. V tý druhý hoďce je to smutná podívaná, která má jedinej cíl – vyloudit z vás kroupu. Tak proč na to čumět, když je všude smutku tři prdele? Tož, na to si odpovězte sami… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Parchant mi doma stárne. 2.) Chceme potrénovat na pohřeb. 3.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (11.03.2015)

Jakkoliv jsou mnohé příběhy smutné a velmi bolestné, nevidím důvod, proč o nich nenatočit film. V tomto případě jde o zfilmování úspěšné literární novely. Občas se poštěstí a vidím něco, co mě opravdu zaujme. Z diváckého hlediska je to zvládnuté dobře, s ohledem na to, v jak vážných vodách zde tvůrci plavou. A to doslova, neboť je retrospektivní děj o tom, co se přihodilo, aby se ti dva potkali. A mohli tak spolu následně počít dítě. Balancuje to na hraně toho, jak neodhadnutelný osud a život člověka je. Líbilo se mi, jak plynul život jeho očima. Musel to mít těžké, toužil jen po nějakém spříznění s někým. Dnešní doba je obecně krutá v tom, jak vnímá a posuzuje druhé. Co to znamená být v záři reflektorů, mít trému před kamerou, jen se mihnout v televizi, být středem nežádoucí pozornosti. Vyrovnat se s tím vším není vždy úplně jednoduché. A v neposlední řadě byly veškeré záběry kouzelně a citlivě nasnímány, čímž pozvedly přítomné reálie i atmosféru jako takovou. On se mohl opřít o své rodiče, souseda, svou neexistující či skutečnou přítelkyni. Uměl též i v něčem vynikat, podařilo se mu po sobě něco zanechat. Hýří to sice již ohranými klišé, která jistě k podobným snímkům patří, ale tady zkrátka došlo k tomu, že jsem konečně viděl i něco takového. Lidsky a emocionálně dojemné. Na Jižní Koreu typický počin. (28.09.2020)