Ririi Šušu no subete

Popravdě řečeno mi přišlo japonské (místy syrově realistické, místy poetické) drama Riri Shushu no subete zdlouhavé a v některých momentech docela nudné. Jedním dechem však dodávám, že z něj (snad i díky hudbě Clauda Debussyho a japonské zpěvačky Salyu) vyzařuje jakési magické kouzlo, které vás k němu táhne jako k magnetu. ~ Dvě a půl hodiny dlouhý snímek mapuje tři roky v životě několika japonských středoškoláků nacházejících se v prostředí šikany a rostoucí kriminality v této věkové skupině a zároveň osobnostně i citově zmatených v období jejich vlastního dospívání. Spojuje je také obdiv k imaginární zpěvačce Lily Chou Chou (únik z reality ? naděje ? …) ~ Snímek se vymyká nejen tematicky, ale i svojí specifickou formou. Po celou stopáž se uprostřed obrazovky za zvuku úderů do klávesnice objevují příspěvky přispěvatelů do diskusního fóra o již zmíněném jejich imaginárním hudebním kultu. Také vizuálně je film v některých momentech podmanivý a bezkonkurenční (viz zelenou rýžového pole), jindy je však kamera zbytečně roztěkaná a dokumentární. ~ Do hlubší analýzy se raději pouštět nebudu i z důvodu, že jsem film zřejmě plně nedocenil (pro jeho složitou strukturu, nechronologické vyprávění a snad i jinou mentalitu). Jedno je však jisté: po skončení by se měla dostavit katarze. Jsem přesvědčený, že na asijského recipienta snímek mohl zapůsobit silněji, pro toho evropského doporučuji minimálně druhé zhlédnutí. Já do něj však už nepůjdu. (19.02.2012)

Omračující zážitek, brilantně natočený film, zvláště kamera a hudba naprosto dokonalé. Vynikající až skoro dokumentární film místy o dospívání japonské mládeže základních škol. Nečekal sem mnoho, ale tohle byl pořádný zásah, nezbývá mi než "Breathe, breathe". Tohle je "Masterpiece", děkuji, že se točí filmy i pro mě. S C. Debussym to je jasných 100%, škoda, že někteří jsou tak slepí, že nedokáží poznat diamant mezi kameny. (22.03.2010)

Na film jsem se musel podívat podruhé, protože napoprvé jsem měl v postavách, jménech a časové posloupnosti pěkný guláš. Ale obě shlédnutí mě moc bavila: i když je téma šikany a ponižování velmi závažné, je uchopené dostatečně citlivě na to, aby divák alespoň trochu chápal obě strany. Hlavní devízou je ale zpracování: kamera střídající dlouhé lyrické záběry krajiny s rozklepanými detaily domácího videa a hudba kombinující Debussyho a písně imaginární zpěvačky Lily Chou-Chou dodávají snímku neopakovatelnou atmosféru. (27.12.2011)

Lily Chou-Chou je zpěvačka (imaginární, ve skutečnosti zpívá Salyu), velmi oblíbená mezi mladými, kteří vytvořili jakýsi kult. Prostřednictvím fanklubového diskuzního fóra se setkávají ve virtualním světě a sdělují si svoje poznatky a názory nejen na Lily, ale i na život obecně. To je ovšem jen menší část filmu; jde mnohem víc o skupinu náctiletých/studentů a to, jak žijí, dospívají a mění se. S tím, že shodou okolností pár z nich Lily poslouchá (a jiní poslouchají zase něco jiného). Můj problém byl, že jsem se v ději a postavách občas ztrácel a nechápal "kdo, co, proč", "proč je tenhle najednou zlý, když byl předtím hodný?" a "oni jsou kamarádi nebo ne? Znali se už dřív?". Možná že až se na to podívám podruhé, už tomu budu více rozumět. A jaký že to je film? Velmi, velmi dobrý. Režie je nápaditá, hudba moc příjemná na poslech. Ale proč si myslím, že film má šanci se stát kultovní, je příběh. Dobře vymyšlený a citlivý, odhaluje mnoho z pocitů a snů mladých, kteří se s ním mohou ztotožnit. 85 % (24.03.2006)

Tento sfilmovany internetovy roman zacina za zvuku klavesnice, kedy sa na obrazovke objavuju prispevky uzivatelov diskusneho fora venovaneho spevacke Lily Chou Chou. Tieto prispevky sa objavuju pocas celeho filmu a dochadza k prepletaniu s druhou, vyznamnejsou dejovou liniou. Ta sa zaobera skupinou japonskych stredoskolakov bojujucich s problemami dospievania v obdobi rastucej kriminality mladeze v Japonsku. Cele je to nasnimane miestami dost roztrasenou kamerou a podporene vynikajucou hudbou Lily Chou Chou aka Salyu. Vzhladom na nechronologicku stavbu pribehu a tomu, ze zmysel niektorych prispevkov zacne byt zretelny az ku koncu filmu odporucam druhe pozretie. To u mna este umocnilo dojem z tohto diela, ktore radim medzi to najlepsie co som mal z japonskych filmov moznost vidiet. (05.08.2008)