Reklama

Reklama

Kde je dům mého přítele?

(festivalový název)
  • Írán Khane-ye doust kodjast? (více)

Malý Ahmed omylom prinesie domov zo školy zošit svojho spolužiaka, ktorému učiteľ pohrozil prísnym trestom, keď opäť príde do školy bez zošita a bez úlohy. Vydáva sa preto hľadať dom svojho priateľa, aby mu zošit včas vrátil,  hoci u dospelých spočiatku nenachádza mnoho pochopenia. Prvý film z takzvanej kokerskej trilógie najvýznamnejšieho iránskeho režiséra Abbása Kiarostamího je zasadený do fascinujúceho prostredie tradičnej dediny Koker na severe Iránu a pomocou poézie, mysticizmu a symbolických motívov rozpráva o humanizme a životných hodnotách obyčajných Iráncov. (RTVS)

(více)

Recenze (33)

emma53 

všechny recenze uživatele

Začínám mít zvláštní pocit, že v Íránu je procentuálně větší počet dětských než těch dospělých hereckých představitelů. Pochopitelně i zde je malý Ahmade se svou malou postavičkou a kukadlama odzbrojující a nelze ho než litovat, protože takové trable s jedním sešitem se zdají až neuvěřitelné. Asi by se takové filmy měly promítat v našich školách povinně, aby si ta naše mládež alespoň trochu víc vážila toho přepychu ve své třídě ve srovnáním s tím, v jak deprimujících podmínkách se učí v jiných zemích. Možná, že kdybych viděla tento film jako první z těch íránských, tak bych to zřejmě ohodnotila víc, ale přece jen po filmech jako jsou Božské děti, Bílý balonek nebo Čas opilých koní musím jít o něco níž. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Radosť sledovania detskej urputnej snahy naprieč zatvrdeným myslením dospelých, ktorí už dávno zabudli na to, že kedysi vôl teľaťom bol. Bonusom je uhrančivo podmanivé prostredie jednoduchých obydlí, ako zo stredoveku a krajiny v sprievode krásnej hudby. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Ahmed: Cesta tam a zase späť...a tam a zase späť. Jednoduchý príbeh, ktorý by si vystačil aj na pólhodinku v nejakých tých Bakalároch, ale keď sa to vie, dá sa to príťažlivou formou rozpovedať aj na ploche hodinky a štvrť. Takže Ahmed omylom zoberie zo školy zošit svojho kamaráta z vedľajšej dediny, ale ten musí do neho napísať do zajtra domácu úlohu. A tak sa 8-ročný chalan vydáva za kopec hľadať jeho domov. Kde je dom môjho priateľa? hovorí rozotmilým spôsobom o detskej oddanosti a zmysle pre česť, ktorá tak nejak ľuďom v dospelom veku začína chýbať. Okrem toho vidíme, že deti častokrát musia vypomáhať doma rodičom na úkor vzdelania. Príjemný film s fokusom na detských hrdinov, ktorí tu sú obzvlášť roztomilí. ()

eLeR 

všechny recenze uživatele

Ten chlapec nachodil snáď milión kilometrov hore/dole, a ja sama som mala nervy, keď nebol doma po zotmení, a že nestihne napísať domácu úlohu. Nič prevratné sa v tom filme nedialo, ale bavilo ma to. Plusom je určite netradičné prostredie, pre danú lokalitu tradičná muzika a v neposlednom rade dobrý koniec. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

In memoriam díl druhý- Pocta Abbasu Kiarostamimu, jehož jsem poznal před pár lety na LFŠ a od té doby čekám na další nové filmy. Už se nikdy nedočkáme a zbývá jen detailně poznat celou jeho práci. Ještě než se sejdeme pod olivovníky a okusíme chuť třešní, budeme s malým Ahmedem vracet spolužákův sešit. Prvky typické pro Kiarostamího tvorbu nejsou tolik soustředěny jako ve zmíněných dvou snímcích následujících, ani se nezdařilo tolik vtipných situací, přesto poctivá filmařina a vhled do klukovské duše, jíž dospělý nechápou, slaví úspěch. Moc se mi líbila kombinace hudebního motivu a záběru na klikatou cestu na kopec, asi nejtypičtějším záběru pro Kiarostamího tvorbu. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Jde o moje první setkání s íránským filmem a režisérem Kiarostamim, tedy nedokážu zhodnotit, nakolik tento snímek může být v rámci iránské tvorby typický, ani nakolik ho tvůrce (ne)točil pro dětské publikum. Má však dětského hrdinu, jednoduchý a poutavý děj, odehrává se v rodinném a školním prostředí, příběh včetně závěru a poselství mají co dětskému divákovi přinést, takže za sebe si Kde je dům mého přítele? dovolím vnímat jako regulérní film pro děti a mládež... a musím říct, že takhle silně realisticky pojatý film pro děti a mládež jsem snad ještě vážně nikdy nepotkal. Už to by mohlo stačit na zdůvodnění plného počtu z mé strany, ale já dodám další klady: Úžasná působivá kamera. Velice uvěřitelný dětský výkon v hlavní roli. Silně přítomné emoce beze stop po citovém vydírání. *** Navíc to téma filmu je mi osobně velmi blízké, jelikož jsem sám jeden rok učil na základní škole v přípravním ročníku, pracoval s malými dětmi z povětšinou znevýhodněného sociálního prostředí a také jednou, byť jen kvůli nutné formalitě, navštívil i jeden takový rodinný dům, který ve mě vyvolával podobně úzkostlivé až děsivé pocity, jako většina těch domů v tomto filmu. Vedle toho také ještě nejsem tak starý, abych si nepamatoval některé prožitky, kdy jsem jako malý žák prožíval v sobě obrovský nervák leckdy právě kvůli zapomenutému úkolu, ztracenému sešitu a podobným malým velkým problémům a podobně jako Ahmed s Redou až do poslední osvobozující chvíle s napětím trnul, jak to dopadne, a hodně jsem po celou dobu tady s malým Ahmedem soucitil. Za zmínku stojí v tomto filmu i zajímavý paradox, že s výjimkou jednoho starého hodného pána (stolaře v důchodu) tady u většiny dospělých nenacházíme žádný hlubší cit nebo empatii, která tady naopak silně dokáže vládnout mezi dětmi... zatímco skoro všichni dospělí tady redukují svůj odtažitý vztah k dětem na příkazy, otázky a tresty. [95%] ()

Hortensia 

všechny recenze uživatele

Na pomezí Kiarostamiho tvorby mezi detským filmem a pozdejšími esejemi. Detský Zámek v Iráne. A na hraně magického realizmu... ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Sice mě ze začátku trochu děsilo, že se děcka koukají do kamery, ale jakmile se rozjede mission impossible, tedy předat spolužákovi a kamarádovi omylem vyměněný sešit, už to jede ve velkém stylu. Scény z toho kopce nahoru do té druh vesnice mě budou strašit ještě dlouho. Kolikrát jsem si říkal, chudák kluk, zvlášť když běžel za tím oslem (nebo to byla mula?). Líbí se mi ta ironie ve filmu - škola po dětech něco chce, rodiče něco chtějí, běž tam, zařiď to, zouvej se, výprask dostaneš jen tak, a kde má člověk brát čas na úkoly a zvládnout vše dodržet? Nejlepší jsou ty pasáže, kde dospělí působí zcela odcizeně od těch dětí - neslyší, co říkají, jako by nebyly (ale podřídit se musejí), nedokážou pochopit jejich svět a problémy, ale chtějí z nich mít poslušné lidi, aby se jim nic nemuselo opakovat dvakrát. Pak se mi líbila ta pozitivní, přátelská nota filmu - kdy ten kluk vážně chce hrozně moc pomoct spolužákovi za každou cenu. A konečně je tu mj. i rovina modernizace - poctivé dřevěné proti kovovým dveřím (a člověk si hned vzpomene na ty obouchané kovové dveře školy hned na začátku, které nedoléhají a stojí za prd) nebo stěhování do měst, často zcela zbytečné. To zavření průhledu starcem - tesařem je hodně symbolické. Chybí mi tu jen jedna scéna - jak sehnal chleba? Že jej někde sehnal, to vidíme, neměl by jej k večeři, ale i tak jsem čekal od jeho rodičů nějakou bandurskou. Protože jinak má autor film promakaný do nejmenšího detailu (třeba jen taková ta banalitka s ušpiněnými kalhotami je využita dovedně pro rozvinutí děje; nebo dům s oslem pod schody z jiné strany pohledu po cestě se starcem; již zmíněné kovové dveře školy atd.). A musím říct, že procházení toho horního městečka mi přišlo až surrealistické. No a hlavní hrdina to zahrál skvěle - zvlášť ty vyděšené oči, výraz zoufalství ve tváři, všechno tam je. ()

Jansen 

všechny recenze uživatele

Vrchol Kiarostamiho tvorby pro děti a jedno z nejpůsobivěji vystavěných mikrodramat vůbec. Kdybych to viděl v osmi, mám trauma doteď. [LFŠ 2012 - host: Abbas Kiarostami] ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Ďalší z filmov na tému Detská cesta. To, že to deti v Iráne nemajú ľahké vieme. A platilo to na prelome 80 rokov rovnako, ako to platí aj teraz. Skrytú poetiku ale tvorcovia nachádzala práve v čistote detských motivácií, ktoré narážajú len na generačný rozdiel. Kto by už mohol tušiť, že aj deti musia riešiť dôležité veci? Povinnosti ale zároveň aj duch kamarátstva je hnacím motívom tohto filmu. Postavičky, ktoré chlapec na svojej ceste stretáva veci často skomplikujú. A je jedno, či sa jedná o deti alebo dospelých. Je to až nadľudsky ťažká práca, nájsť dom svojho kamaráta, keď vám každý ukazuje inú cestu. Koniec má v sebe ale výbornú pointu a film je tak príjemný, hoci s chlapcovým zúfalstvom súcitíme. A Kiarostami sa vyžíva v jednoduchosti. Rozhovor dvoch starcov je perfektný. ()

MissJ 

všechny recenze uživatele

V jednoduchosti je síla. Kiarostamího starší filmy mají někdy až banální náměty a jejich provedení působí právě tak prostě až všedně; je to ale jen zdání. Jeho díla jsou ve všech ohledech na výši (ať už jde o scénář, střih, výběr herců nebo Kiarostamího specialitu - umné vedení dětských herců). Roztomilý klučina v hlavní roli je výborný; pohled na jeho vyčerpaný výraz po střetu s omezujícím světem dospělých stojí za to ("Ale vy jdete moc pomalu a já spěchám!"). Khane-ye doust kodjast? je jednoduchý film, který si ale zaslouží pozornost, protože podobně kvalitních na tomto poli je jak šafránu. Dávám plné hodnocení, nelze jinak. ()

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

V poradí druhý film ktorý som videl od režiséra Abbasiho Kiarostamiho. Opäť milé prekvapenie ktoré potešilo cinefilné oko, psychoanalytického ducha ale zároveň nezachádzalo do extrémov ktoré by mohli odstrašiť bežného diváka. Herecké výkony, hlavne tie detské ma odzbrojili. Naozaj si nepamätám, že by som niekedy videl lepšie zachytené emócie detí. Až mi príde, že to z nich nemohli dostať úplne nenásilnou formou. Hlavne ten plač. Bolo to ozaj silné. Silnejší bol už iba samotný príbeh ktorý je vo svojej podstate tak jednoduchý, okresaný, ba až minimalistický, že by jeden povedal, že téma sa dá spracovať do rozsahu krátkometrážneho filmu.  Avšak naturalizmus aký bol tuto prevedený, v mojom prípade dokonca prebudil spomienky z detstva. A veru, podobné ignorovanie ako zažívala hlavná postava, zo strany dospelých, som zažil v detstve aj ja. A bojím sa, že niekedy ako dospelý robím podobnú chybu. 5/5*. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Film o pevnosti charakteru, o nutnosti dostát svým povinostem, které mají pro školáka Ahmeda přednost před vším ostatním. Dětská road movie, zasvěcovací rituál, při němž se z dítěte stává muž. Z Ahmeda se už nemůže stát konzumní prospěchář, hospodský žvanil, ani bezohledný manager. Co Ahmed řekne, to bude platit. Symbolem nechť je klikatá vzestupjící cesta na vrchol kopce... Pozadím není jenom členitá až bludištní urbánní struktura, ale především totální lhostejnost dospělých, kteří nejen nemají chuť se Ahmedovým problémem zabývat, ale ukradený je jim celý dětský svět... Íránské "dětské" filmy (nejen Kiarostamiho) jsou nesmírně životné, nabíjí diváka energií a dobrými pocity. Snad proto, že svět dětí pojatý bez příslišného sentimentu a blahosklonosti, se stává magií. A tak se ptejme spolu s Ahmedem: "Kde bydlí můj přítel?" a nikoli "Kde je dům mého přítele", protože jde o přítele a nikoli o dům. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Na Íránských filmech je zajímavé sledovat, jak se ve většině z nich dva motivy opakují stále dokola - 1. Snaží se co nejrealističtěji vykreslit život v Íránu a Írán celkově, 2. Hlavními postavami jsou děti, většinou v nějakém maléru, který se nám, Evorpanům, může zdát naprosto banální, ale pro ně má obrovskou cenu. Tohle naprosto přesně spadá do obou těch motivů, ale - a to mě na íránské kinematografii fascinuje nejvíc - opět se to poměrně dost liší od všech ostatních jejich filmů s podobnou "motivovou kostrou". Tady jsem si u celého filmu často vzpomněl na De Sicu a jeho Střechu a Zloděje kol - celý film je o tom, že Ahmedovu spolužákovi hrozí přísný trest, když příště nepřinese úkol napsaný do sešitu, jenže Ahmed si omylem vzal domů sešit svého spolužáka a aby mu nehrozil trest, snaží se ho najít, i když neví kde přesně bydlí. Banální zápletka, ale Kiarostamimu se povedlo s ní rozehrát velké divadlo. Jednak má ten příběh určité napětí (a dokonce i "zvraty" a hodně povedený závěr), ale taky na pozadí dost ukazuje reálie života na íránském venkově. Nemá smysl se pitvat v tom, jestli to tam tak v realitě vypadá/vypadalo, protože tady je to podané tak realistickým způsobem, že nemám problém tomu uvěřit. Navíc to v sobě má kvůli tomu dost velkou hloubku. Kromě toho, že vidíme v jak naprosto odlišných podmínkách oproti těm naším žijí, vidíme i do jisté (ale dostatečné) míry mentalitu těch lidí zde žijících. Děti musí neustále poslouchat svoje rodiče, neustále musí doma pomáhat, protože práce celá rodina má skoro tolik jako měli lidé za dob industrializace, kvůli čemuž dospělí částečně ignorují to, co jim děti říkají, maximálně si z toho jen vezmou pár podle nich důležitých bodů, ze kterých ale nechápou, o co tomu děcku jde. Není to dobře, tohle chování, ale je nám tu dost jasně ukázáno, proč se ti rodiče takhle chovají (jak už jsem výše vypsal), takže se tu z nikoho nedělá vyložený záporák a to cením vždycky. A je zde toho i mnohem víc, včetně povídání jednoho staříka s ohlédnutím do minulosti a jejího srovnání se současnosti, ale nebudu zde vše "spoilerovat". Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mi ten film líbí. Mám zatím problém mu dát plný počet, protože mi nepřišel úplně podmanivý a nejedna scéna je tu zbytečně utahaná, ale jinak tomu snad nemám co vytýkat a až na to je ten film podle mě skoro až geniální. Tohle se fakt hodně povedlo a navíc to za 83 minut rozehrálo mnohem víc, než kdejaký současný artový film za 2-3 hodiny... A já těch hodně slabých pět nakonec dám, protože tím jak je to vystavené a promyšlené mě to fakt nadchlo. A třeba mi při druhém zhlédnutí některé scény nebudou už připadat tak rozvleklé... Slabých 5* ()

zette 

všechny recenze uživatele

Dalsi z rady iranskych filmu, kde jsou v hlavnich rolich detsti hrdinove. Mlady Ahmed je vyborny, divakovi ho musi byt lito. Film ma spoustu zajimavych dialogu a krasne vystizene jsou i dve sceny, kdy Ahmed mluvi na dospele a ti (matka u prani pradla a prodejce dveri) ho vubec nevnimaji. Velmi dobry je i uvod a zaver ze skolni tridy. I kdyz dej filmu je banalni, ma sve kouzlo a neni nic, co by se snimku dalo vytknout, kdyz k tomu pridam mou slabost pro Iran, nemohu hodnotit jinak... ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Ďalší z rady detských iránskych filmov, ktoré aj pobavia, aj navnadia, občas aj naštartujú. Tie preťahované problémy malého chlapca ma však po čase prestali baviť, resp. ma občas natoľko vytáčali, že som si musel dať od filmu pauzu. Skrátenie stopáže by dosť pomohlo. Záver s kvietikom ale veľmi podarený. Dosť podobné s o 12 rokov mladším filmom Božie deti. ()

Reklama

Reklama