Diplomacie

Švédský Napoleon Bonaparte se potajmu vkrade do komnat říšské kurtizány dobrých mravů a špatných vyhlídek, aby mu dala. Detonátor. Naději. Místo v historii.. Úvodní Beethoven vše vloží do rámu chmurné naléhavosti a pak už jen s fabulací mezi čtyřma očima sledujeme, jak může být možnost volby někdy zničující a že diplomacie je umění dovolit někomu udělat to, co chcete.. Když si může přibarvovat Schlöndorff, úspěšně hrající svou hru na svém oblíbeném hřišti, můžu i já. Věřím v prozaičtější důvod záchrany Paříže a sice, že pro tehdy jedenáctiletého Jeana-Paula musely být do dospělosti zachovány střechy ke kaskadérským kouskům.. (24.01.2022)

Fascinuje ma svet diplomacie a všetky podrobnosti, ktorými sprostredkováva svoju nečitateľnú a inak mnohotvárnu reč. Schlöndorff sa ako idealistický básnik snaží naviesť univerzálne posolstvá z Gélyho hry do krajností človeka, ktorého sužujú nevyhnutné ostychy vlastného svedomia. Alebo skôr smer z ideologického komfortu a hnevu do diskomfortu, ktorý zasahuje priamo von Choltitza a jeho rodinu. Je to samozrejme pritiahnuté za vlasy, z čisto objektívnych pohnútok zvažujem nižšie hodnotenie ale téma a posolstvá ma zasahujú kedykoľvek, kedy do podobných existenciálnych vôd (našťastie ako divák) aspoň z pohodlia obývačky nahliadnem. (01.12.2017)

Minimalistické drama postavené převážně na skvělých dialozích. I když se to hlavní odehrává převážně v uzavřeném prostoru generálovi kanceláře, je tu dostatečně napětí k udržení pozornosti a rozvinutí děje. Na své si přijde i kamera, která rozhodně není nudná. Z naší tvorby mi připomíná Daňkův Dialog s doprovodem děl. (08.11.2016)

Zase jednou po čase zajímavý střípek z historie, o kterém jsem neměl vůbec žádné tušení. I když jsem spoustu dokumentů na tohle téma viděl, tak tohle mi nějak uniklo, nebo jsem se zrovna věnoval jiným účelům. Že je Paříž nádherné město, to ví skoro každý (zá)školák, ale už málo lidí ví, komu nebo spíše čemu za to z velké části vděčí. Pokud jste na tom jako já, rozhodně neváhejte, dostane se Vám jedné nenápadné, konverzační lahůdky, která malinko osvětlí, jak to s tímhle městem mohlo být a jak nakonec doopravdy bylo. (20.03.2015)

„A vaše úloha je všechno ignorovat? To je ten obvyklý postup?“ - „Ne, ale mám své rozkazy a ty nikdy nezpochybňuju.“ - „Jistě. Jinak byste nebyl generál. A co když je rozkaz absurdní?“ - „Takový rozkaz jsem v životě nedostal.“ - „Nikdy?“ - „Nikdy.“ Ani mě nenapadá vhodnější název pro tento film než právě Diplomacie. Ze setkání vojáka a diplomata se vyklube nejen střet 2 silných osobností, ale také krásná lekce z psychologie a morálky v obalu velmi zdařilé komorní konverzačky, u které divák postupně pochopí nejen hledisko diplomata, ale i generála. Protože kdo je vlastně Choltitz? Krvežíznivý vrah a tyran? Či nemocný, vyčerpaný a zlomený muž bojící se o život rodiny i svůj, a tak vykonává rozkazy, ať už jsou sebešílenější? Film má svou sílu i díky dovětku a já mu rád přiklepnu solidní 4*. „Jednoduchá otázka. Co byste dělal v mé kůži? Obětoval byste ženu a blízké kvůli městu, které ani neznáte? No…?“ - „Počkejte…“ - „Chci odpověď. Odpovězte. Co byste dělal na mém místě? Odpovězte. Odpověď!“ - „Nevím!“ - „Přesně, jak jsem si myslel.“ (18.04.2024)