Sud prachu
-
Bure baruta
-
Sud prachu
Drama
Fed. rep. Jugoslávie / Makedonie / Francie / Řecko, 1998, 102 min
Režie:
Goran PaskaljevićHudba:
Zoran SimjanovicHrají:
Mira Banjac, Aleksandar Bercek, Bogdan Diklić, Milena Dravić, Nebojša Glogovac, Mirjana Joković, Predrag Tasovac, Mirjana Karanović, Miki Manojlovic, Marko Jeremic, Dragan Nikolic, Lazar Ristovski, Danilo 'Bata' Stojkovic, Sergej Trifunović, Velimir 'Bata' Živojinović, Ranko Gucevac, Guy Jacques, Ratko Miletic, Ljuba Tadic, Toni MihajlovskiObsah
-
Tragikomedie absolventa pražské FAMU, renomovaného srbského režiséra Gorana Paskaljeviće (nar. 1947), který dnes žije střídavě v Paříži a v rodném Bělehradě, vznikla podle úspěšné divadelní hry makedonského autora Dejana Dukovského. Ten psal toto dílo původně jako filmový scénář, který je mozaikou dvanácti epizod, jež za jedinou noc prožil či zahlédl mladý taxikář. Tématem filmu je srbská národní mentalita. Dušan Petrović napsal, že film se sice odehrává v rozpětí necelých 24 hodin, ale je v něm ukryto na deset milionů autentických událostí, které jsme prožili v průběhu posledních let. Prostřednictvím několika příběhů, jejichž aktéry jsou zástupci různých generací a rozdílných sociálních a kulturních skupin, se rozvíjí výpověď o iracionální nenávisti a právě takové lásce, jakých je schopen homo balkanikus. Režisér Paskaljević o svém Sudu prachu řekl: Až jej uvidíte, pochopíte, že to není film, podbízející se Západu. Je to možná první snímek, z něhož se svět může dovědět, co se odehrává v našich duších a odhalit, že existuje i jiné Srbsko, odlišné od toho, pro které má zahraniční tisk jen negativní přídomky Lidé nejsou ani jen dobří, ani jen zlí. Za to, jací jsou, může často situace, v níž se ocitli. Násilí je nejednou důsledkem ztráty životní rovnováhy a o tu člověk přijde, když už dál nedokáže vzdorovat vnějším tlakům. je schopen homo balkanikus. (oficiální text distributora)
Tragikomedie absolventa pražské FAMU, renomovaného srbského režiséra Gorana Paskaljeviće (nar. 1947), který dnes žije střídavě v Paříži a v rodném Bělehradě, vznikla podle úspěšné divadelní hry makedonského autora Dejana Dukovského. Ten psal toto dílo původně jako filmový scénář, který je mozaikou dvanácti epizod, jež za jedinou noc prožil či zahlédl mladý taxikář. Tématem filmu je srbská národní mentalita. Dušan Petrović napsal, že film se sice odehrává v rozpětí necelých 24 hodin, ale je v něm ukryto na deset milionů autentických událostí, které jsme prožili v průběhu posledních let. Prostřednictvím několika příběhů, jejichž aktéry jsou zástupci různých generací a rozdílných sociálních a kulturních skupin, se rozvíjí výpověď o iracionální nenávisti a právě takové lásce, jakých je schopen homo balkanikus. Režisér Paskaljević o svém Sudu prachu řekl: Až jej uvidíte, pochopíte, že to není film, podbízející se Západu. Je to možná první snímek, z něhož se svět může dovědět, co se odehrává v našich duších a odhalit, že existuje i jiné Srbsko, odlišné od toho, pro které má zahraniční tisk jen negativní přídomky Lidé nejsou ani jen dobří, ani jen zlí. Za to, jací jsou, může často situace, v níž se ocitli. Násilí je nejednou důsledkem ztráty životní rovnováhy a o tu člověk přijde, když už dál nedokáže vzdorovat vnějším tlakům. je schopen homo balkanikus. Komentáře uživatelů k filmu (20)
-
gouryella
Snad az prilis naturalisticke liceni povalecne situace v Jugoslavii spise pripomina dokument.(2.8.2002)
-
Pohrobek
Jedinečné zobrazení balkánsko-slovanské mentality tak, jaká nejspíš ve skutečnosti je. Sice poněkud absurdní, ale přesto až nesmyslně opravdové a palčivé. Srbské deziluze, rozpaky, zklamání a strachy v nejsyrovější možné formě, a to Bělehrad ještě čekala kosovská krize a bombardování, což ke zlepšení celkové nálady jistě nepřispělo.(18.3.2005)
-
Slarque
Poněkud akademická mozaika ze současného Bělehradu. Jednotlivé příběhy jsou docela zajímavé, ale celek vyznívá dost průměrně. Balkán je prostě místo, kde vraždění, mrzačení a týrání patří k místním (nad)národním sportům. Odpovědi na otázky o příčině tohoto stavu tu ale nehledejte.(20.4.2004)
-
Maemi
Balkánské filmy nechovám zrovna v lásce, ale když mám příležitost vidět aspoň trochu lákavý film zdarma v kině, proč toho nevyužít (viděno v rámci Filmového dědictví ve Vsetíně). Jak víme, na Balkáně vždy probíhaly války, takže odtamtud mírumilovní lidé odešli a zůstali tam jen zločinci a „Kabaret Balkán“ zobrazuje, jak jejich stát vypadá. Vypadá to, že na věc nahlíží spíše z negativní stránky, ale viděla jsem už několik filmů z Balkánu a všechny v tomto byly podobné, takže to vypadá, že to tam tak skutečně chodí, ač se mi to může zdát nemožné. Neřekla bych, že se film točí kolem taxikáře, protože se tam myslím nevyskytoval více než někteří jiní (i když pravda, dělalo mi problémy ho poznat, protože se na sebe herci příliš podobali), spíše jsou to krátké epizody o různých lidech. Tyto epizody jsou plné násilí a utrpení a nešetří se vulgaritami a vypadá to, že je to na denním pořádku. Uvaděč v kině správně řekl, že nám nemůže popřát, ať se nám film líbí, protože se nám tam asi nic líbit nebude. Nekoná se vůbec žádné hraní na city, nic vyumělkovaného se zde nevyskytuje, film se tváří naprosto přirozeně a je na nás, jak na nás srbská realita zapůsobí. Ve mně vyvolala dost silné pocity.(2.5.2011)
-
bouncer
Báječný film, který stylově podává katastrofální situaci na Balkáně v období válek. Několik různě propletených příběhů nám má ukázat kam až může násilí vést...naturalistické zobrazení rozhodně přispívá účelu a celý film neoplývá jen kvalitou, ale i jistou morální hloubkou. Mimo to jsem se u některých scén i bavil a snímek mohu jen doporučit. Balkánská filmařská rodina a pražská FAMU se nezapřou..."Ať jsme živí, zdraví!"(8.8.2004)
-
Fanucci
Ať žije filmový klub na "dvojce":-) Výborný film, hodně drsný, naturalistický. Nechápu, proč mezi herci neni uveden Sergej Trifunovič, který ve filmu hrál úžasně jednu z hlavních rolí (epizoda z tramvaje).(23.4.2005)
-
GrooveJump
Skvělý povídkový film, kde můžeme snáze pochopit "horkokrevnost" balkánu.(9.6.2009)
-
AdaMM
Knoflíkáři v Bělehradě... Taky taxikář, taky propletené osudy, taky různí magoři... - ale skoro každý příběh vrcholí smrtí. Je to brutální, groteskní, vtipné a šílené. Na konci už z toho máte fakt hodně divný pocit ;) Anglicky se to jmenovalo "Kabaret Balkán", což je možná výstižnější... Čtyři hvězdičky a kousek navrch - jen těch ukrutných hlášek co tam je!(15.12.2003)
-
Smileface
Tvrdý příběh plný zoufalosti pravděpodobně vyjadřujě opravdové pocity srbů z života který jsou nuceni žít v kombinaci s jižanským temperamentem.I když jsem rád že jsem Sud Prachu viděl,byl bych raději,kdyby toto líčení reality nemuselo vzniknout.(19.4.2004)
-
blackJag
Balkánská mozajka, jejíž jednotícím prvkem je postava taxikáře, a která na originálních příbězích demonstruje rozpačitý stav společnosti v oblasti, kterou jeden z hrdinů označuje za "SUD PRACHU, JINAK ŘEČENO PRDEL SVĚTA. A TOTO MÍSTO JE HEMOROIDEM NA TÉTO PRDELI". Docela autentická podívaná, při které nejednou zamrazí, a kterou brzdí jen občasné crazy prvky. Hudba: Zoran Simjanovic. 85%(13.11.2009)
-
Kroupa
Strhující, dojemné, ohromně silné drama. Podivná změť postav, nijak hloboce spolu nepropojená, jako je tady, vyvolá málokdy dojem záměru a pointy, což je kámen úrazu třeba Babelu. Tohle je jiný případ(19.10.2007)
-
poet
Projekt 100 (2000)(17.1.2007)
-
Filmárik
Zaujímavý spletenec náhodných ľudských osudov odohrávajúci sa počas noci v balkánskej metropole. Vynikajúce herecké výkony a takisto scenár hoci dosť svojský. Za najlepší považujem príbeh dvoch starých kamarátov ktorý si medzi sebou naraz povedia všetky nevery a podrazy ktoré si navzájom páchali. Takisto dialóg taxikára a dokaličeného policajta je výborný. Svojský film so svojským čarom.(2.5.2009)
-
jaklee
Výborné!!!Zlepenec niekolkých príbehov odohrávajúcich sa v jednej noci.Velmi realistické zobrazenie sbrských charakterov,tvrdá realita a srbská vulgarita sprevádzaná čiernym humorom.(5.8.2009)
-
vojo
Neskutočne silný mix mikropríbehov odhaľujúci frustrácie a neveselý život multietnického zloženia obyvateľov Belehradu vás zaručene dostane. Až do adsurdna dohnané príbehy prinášajú niekoľko nezabudnuteľných scén.Takže ako viac krát vo filme zaznie hlavne "Nech sme zdraví a živí!" ...a len pevne dúfam, že takáto eskalácia násilia nepostihne slovákov a maďarov:((1.9.2009)
-
Abdul
Podobně drasticky násilný a zároveň režijně odlehčený styl je znám od amerického videopůjčováka Quentina Tarantina. Pro Sud prachu ale hraje plus zamyšlení: "Kurva, ale tohle se tam přece OPRAVDU děje!!!" Sud prachu dokázal, že i Tarantino je v určitém smyslu hadr.(6.9.2003)
-
TD
Etnická nenávist jako důsledek autosugesce ponížení... Nejde tu o vzájemně zvlášť úzce propojené příběhy, hlavní postavy se moc nesetkávají, častěji se dostanou do konfliktu s někým až v dané scéně představeným. Souvislost nemusí být přímá, může fungovat jen jako most do dalšího příběhu (řidič autobusu slyší kříik z bytu nahoře, kde se hádají kvůli nabouranému autu a my už zůstáváme v jeho dománosti). Paskaljevič se snaží tímhle způsobem dosáhnout účinné zkratky, ne si hrát s formou. Dodržuje tedy časovou posloupnost, příběhy často uzavírá na konci scény, postavy jsou snadno rozeznatelné, vlastně není moc kde se ztratit, neodvádí pozornost od obsahu. Sdělení filmu není na povrchní rovině konfliktů jednotlivců. Jeden se rozčiluje nad poškozeným autem a neví, kde se zastavit ve vzteku. Nechce situaci vyřešit, neví co chce, myslí, že ho ten cucák obral o důstojnost a tak se může jenom vytáčet do extrému (to není třeba do filmu zahrnout, je to dostatečně jasné). Přátelé si jmenují své křivdy, hecují se a ikdyž se znají řadu let a patří k sobě (jako členové rodiny, nebo v tomto případě národa), jeden druhému nakonec rozpárá břicho (to je nutné zobrazit, protože je to přece jen překvapivé). V prvním případě tedy křivda nepodstatná a nesmyslně posilovaná, v druhím případě křivda skutečná, přes kterou nejede vlak, která se musí řešit rozbitou lahví. Navíc v obou případech by neřešení znamenalo projev slabosti a už proto se nasilí nelze vyhnout (strach ze slabosti překryt agresivním siláctvím, macho omezenosti). To jsou jen dva příklady, dalo by se pokračovat s tím jak film postupuje. Paskaljevičův film zkrátka usiluje především o dvě věci: o ilustraci společnosti požírané občanskou válkou a o pojmenování zdrojů bludného kruhu ponižování, zabíjení a neüstálého dokazování, oplácení, dokazování něčeho někomu a sobě samému. Mluví přitom srozumitelně, často je vtipný a většinou děsivý a naléhavý.(22.11.2006)
-
F-red
Každá scénka, (poviedka je vlastne mortalitou), ktorá v žiadnom prípade nieje samoúčelnou. Totižto žiť v systéme s rozbitou infraštruktúrou znamená žiť v nedostatku. Morálka je teda niečim vzácnym, pretože na povrch sa pretláčajú živočíšne zvieracie pudy (ako prežiť). Film nekritizuje len tieto ľudské vlastnosti, ale aj vlastnosti všeobecné, ako žiarlivosť, chamtivosť, pátos, a nenávisť a hnev obrátený proti iným ale najmä proti sebe. Ironicky povedané pripíjať si: "Nech sme živý a zdravý!" už nestačí.(9.5.2009)
-
widlash
70%(16.2.2010)
-
Luluk
U mě je to za tři.I když je film natočen realisticky a herecké vykony jsou dobré,přeci jen mě tahle strana balkánké nátury nedělá úlpně dobře a raději zůstanu u Kosturicových cikánských divočin.(24.1.2012)
