Bure baruta
Буре барут
Baril de poudre
Pyritidapothiki
Cabaret Balkan
Sud prachu
Režie:
Goran PaskaljevičScénář:
Filip DavidKamera:
Milan SpasičHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Mira Banjac, Aleksandar Berček, Bogdan Diklič, Milena Dravič, Nebojša Glogovac, Mirjana Jokovič, Predrag Tasovac, Mirjana Karanovič (více)Obsahy(1)
Tragikomedie absolventa pražské FAMU, renomovaného srbského režiséra Gorana Paskaljeviće (nar. 1947), který dnes žije střídavě v Paříži a v rodném Bělehradě, vznikla podle úspěšné divadelní hry makedonského autora Dejana Dukovského. Ten psal toto dílo původně jako filmový scénář, který je mozaikou dvanácti epizod, jež za jedinou noc prožil či zahlédl mladý taxikář. Tématem filmu je srbská národní mentalita. Dušan Petrović napsal, že film se sice odehrává v rozpětí necelých 24 hodin, ale je v něm ukryto na deset milionů autentických událostí, které jsme prožili v průběhu posledních let. Prostřednictvím několika příběhů, jejichž aktéry jsou zástupci různých generací a rozdílných sociálních a kulturních skupin, se rozvíjí výpověď o iracionální nenávisti a právě takové lásce, jakých je schopen homo balkanikus. Režisér Paskaljević o svém Sudu prachu řekl: Až jej uvidíte, pochopíte, že to není film, podbízející se Západu. Je to možná první snímek, z něhož se svět může dovědět, co se odehrává v našich duších a odhalit, že existuje i jiné Srbsko, odlišné od toho, pro které má zahraniční tisk jen negativní přídomky Lidé nejsou ani jen dobří, ani jen zlí. Za to, jací jsou, může často situace, v níž se ocitli. Násilí je nejednou důsledkem ztráty životní rovnováhy a o tu člověk přijde, když už dál nedokáže vzdorovat vnějším tlakům. je schopen homo balkanikus. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Snad az prilis naturalisticke liceni povalecne situace v Jugoslavii spise pripomina dokument. ()
Jedinečné zobrazení balkánsko-slovanské mentality tak, jaká nejspíš ve skutečnosti je. Sice poněkud absurdní, ale přesto až nesmyslně opravdové a palčivé. Srbské deziluze, rozpaky, zklamání a strachy v nejsyrovější možné formě, a to Bělehrad ještě čekala kosovská krize a bombardování, což ke zlepšení celkové nálady jistě nepřispělo. ()
Přesně ten typ balkánského filmu, u kterého mi nesedí vyvážení dramatických a vtipných scén, resp. brutální, černý humor někdy komicky vyzní, jindy vůbec ne. Záměrně nepíšu absurdní, poněvadž dle režiséra samotného se v srbských ulicích prý odehrávaly ještě drsnější situace. Celkově mi to vychází na čistý průměr. ()
Klasický mozaikový film, který trpí nevyvážeností jednotlivých segmentů. V dílčích momentech je velmi silný, nicméně jako celek nepříliš oslnivý. Přesto překvapuje, že je, i přes svou možná až zbytečnou vyhrocenost, uvěřitelný a docela dobře vypovídající o srbské nátuře. ()
Bývalá Jugoslávie je jak jeden obrovský sud s prachem a kdokoliv může škrtnout sirkou. Země má za sebou rozdělení na několik dalších států ve kterých to stále vře, každý si díky tomu prožil své a lidi si tu moc na lásku nehrají. Jeden den očima srbského taxikáře, 24 hodin pohledem Gorana Paskaljeviče. ()
Hektická balkánska koláž viac či menej nesúvisiach scénok, ktorá napriek epizódnosti vôbec nepôsobí rozkúskovane ale prekvapivo celistvo. Nepríjemná naturalistická atmosféra navždy zostane reliktom krutej doby, v ktorej film vznikol a o ktorej rozpráva, bohužiaľ nezaujímavý obsah jednotlivých scén už čas neprežil. ()
Povídkový film o zvláštnostech jugoslávské povahy, pokud tedy něco takového jako jugoslávská povaha vůbec existuje. Jednu chvíli mi to připomnělo film Incident, který byl ovšem mnohem sugestivnější. A Knoflíkáři byli mnohem propracovanější, měli neskonale lepší logickou návaznost jednotlivých povídek a dokonce oplývali skutečným vtipem. Nejzajímavější na Sudu prachu je tak moje překvapení z toho, jak moc se mi líbí jugoslávská hudba. Naše dechovka mi způsobuje bolest ušních bubínků, jugoslávská muzika mě nutí vstát a zmítat se v rytmu hektické hudby. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Naprosto typickým problémem snímku složeného z mnoha povídek je samozřejmě velice kolísavá kvalita jednotlivých povídek. Na jedné straně tedy máme úžasné a vtipné povídky s úžasnou tmavě černohumornou pointou(boxeři, autobus) a na druhé straně máme povídky o hovně(automobilová srážka, bohatý navrátilec), které jsou ke všemu nesmírně otravné. Ve výsledku tedy jaksi nemohu hodnotit lépe než lehce nadprůměrně. Každopádně si pro nás Paskaljević připravil hezkou a trefnou sondu do smýšlení obyvatelstva z oblasti, které se neříká balkánský sud se střelným prachem nadarmo. ()
Poněkud akademická mozaika ze současného Bělehradu. Jednotlivé příběhy jsou docela zajímavé, ale celek vyznívá dost průměrně. Balkán je prostě místo, kde vraždění, mrzačení a týrání patří k místním (nad)národním sportům. Odpovědi na otázky o příčině tohoto stavu tu ale nehledejte. ()
Jak víme, na Balkáně vždy probíhaly války, takže odtamtud mírumilovní lidé odešli a zůstali tam jen zločinci a „Kabaret Balkán“ zobrazuje, jak jejich stát vypadá. Vypadá to, že na věc nahlíží spíše z negativní stránky, ale viděla jsem už několik filmů z Balkánu a všechny v tomto byly podobné, takže to vypadá, že to tam tak skutečně chodí. Neřekla bych, že se film točí kolem taxikáře, protože se tam myslím nevyskytoval více než někteří jiní, spíše jsou to krátké epizody o různých lidech. Tyto epizody jsou plné násilí a utrpení a nešetří se vulgaritami a vypadá to, že je to na denním pořádku. Uvaděč v kině správně řekl, že nám nemůže popřát, ať se nám film líbí, protože se nám tam asi nic líbit nebude. Nekoná se vůbec žádné hraní na city, nic vyumělkovaného se zde nevyskytuje, film se tváří naprosto přirozeně a je na nás, jak na nás srbská realita zapůsobí. Ve mně vyvolala dost silné pocity. ()
Vynikající Paskaljevićův povídkový film, odehrávající se v Bělehradě někdy v období po válce v Bosně (mediálně sviňsky zdemagogizované), který syrově a naturalisticky ukazuje, jak může lehce explodovat potlačovaná frustrace a nasranost mezi obyčejnými lidmi. Tedy ne mezi všemi obyčejnými lidmi - Čech se v podobných případech ventiluje zpravidla tak, že nadává v hospodě nebo doma u televize, zatímco třeba takový Srb bere do ruky nůž. Nebo pistoli. Nebo granát... Krutý a přitom poetický film s jednou krásnou makedonskou lidovou písní, zpívanou ovšem za poněkud tísnivých okolností. Chovám k Srbsku a k Srbům všeobecně sympatie a film na mě opravdu výrazně zapůsobil; dodnes si živě vzpomínám, jak jsem kdysi odcházel z kina jako opařený z jeho existenciální síly. ()
Báječný film, který stylově podává katastrofální situaci na Balkáně v období válek. Několik různě propletených příběhů nám má ukázat kam až může násilí vést...naturalistické zobrazení rozhodně přispívá účelu a celý film neoplývá jen kvalitou, ale i jistou morální hloubkou. Mimo to jsem se u některých scén i bavil a snímek mohu jen doporučit. Balkánská filmařská rodina a pražská FAMU se nezapřou..."Ať jsme živí, zdraví!" ()
Pohľad na balkánsku mentalitu. Silná tragikomédia, ktorá až veľmi realisticky podáva pohľad na situáciu v povojnovej Juhoslávii a hlavného mesta porazeného Srbska Belehradu, ktoré malo ešte pred bombardovaním NATO. Scénky sú veľmi tvrdé a často končia smrťou, ale tak to často aj pri mnohých incidentoch počas vojny a po vojne končilo. Musím pochváliť skvelých hercov, no vadili mi tam prílišné nadávky, ale znova treba pripomenúť, že dodávajú tomu realitu, ale myslím, že aj bez nich by sa to nejak dalo, len to chce veľmi dobrého režiséra, ktorý si to nezľahčí a vôbec nad tým bude rozmýšľať. Vo filme je neobyčajne skvelá hudba, čierny humor, skoro úplne to vynecháva cigáňov, skrátka ukazuje to rozpaky, rozčarovanosť, úpadok kultúry a normálnosti, sklamanie, smútok, depresiu, bláznovstvo a trápenie. Takto je to film pre dospelých a odo mňa má 90%. ()
Juhoslovanská obdoba Pulp fiction, ktorá mi prvú polhodinu pripadala ako meisterstuck, ale zvyšok času ako prehnane cynická paródia s vyberaným južanským slovníkom, v ktorej boli použité skoro všetky spôsoby zabitia, okrem atómovej bomby. Preexponovaný humor stál tento film jednu hviezdičku. IFF BA 2012. ()
Tady název filmu opravdu říká vše. Nějaký motýl zatřepetá křídly a sud prachu vyletí do povětří. jakákoli příčina má nevypočitatelný důsledek. Homo (Sapiens) Balkaniensis (nikoli balkanikus, jak se svou latinou holedbá oficiální distributor) je nejspíš jen pomyslná manýra. Co z něho dělá iracionální zrůdu není nějaký zvláštní dějinný vývoj (i když také stojí za to!), ale momentální okolnosti života na etnickém sudu emocí, stejně nebezpečných jako je střelný prach. Pozn: Sarkastic *** správně, i když vzhledem k nicku podezřele, píše, že mu "nesedí vyvážení dramatických a vtipných scén, resp. brutální, černý humor". Mně také ne, ale to jsem objasnil již dříve. ()
Ať žije filmový klub na "dvojce":-) Výborný film, hodně drsný, naturalistický. Nechápu, proč mezi herci neni uveden Sergej Trifunovič, který ve filmu hrál úžasně jednu z hlavních rolí (epizoda z tramvaje). ()
Nudny pohlad na srbsku narodnu mentalitu, privela planych dialogov : 30 % ()
Zlepenec niekoľkých udalostí odohrávajúcich sa počas jednej noci v Belehrade. Veľmi realistické zobrazenie srbských charakterov, tvrdá realita a ľudské násilie, miestami sprevádzané veľmi dobrým čiernym humorom. ()
39. LFŠ Děsivá sonda do duše národa poškozeného válkou. ()
Knoflíkáři v Bělehradě... Taky taxikář, taky propletené osudy, taky různí magoři... - ale skoro každý příběh vrcholí smrtí. Je to brutální, groteskní, vtipné a šílené. Na konci už z toho máte fakt hodně divný pocit ;) Anglicky se to jmenovalo "Kabaret Balkán", což je možná výstižnější... Čtyři hvězdičky a kousek navrch - jen těch ukrutných hlášek co tam je! ()
Související novinky
Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku
Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (více)