Krug vtoroj
The Second Circle
Obsahy(1)
V druhém kruhu pekla soudí podle Danteho „Božské komedie“ krétský král Mínós hříšníky. Mladý muž v tomto filmu nalézá svého otce mrtvého. Během dní, kdy vyřizuje všechny úřední náležitosti pohřbu, přespává v nehostinném bytě s mrtvolou. Okraden o všechnu hotovost, musí se spolehnout na praktičnost a dobrotu tvrdé úřednice pohřební služby. Film zachycuje oddělenost vnitřního prožívání bolesti a reality při odchodu nejbližšího člověka. (garmon)
(více)Recenze (5)
Fyzicky bolestivý zážitek. Statická kamera, která zaznamenává prázdnotu a destrukci člověka. Podruhé nikdy. Viz. Willblake. ()
Lucky are the nearest and the dearest of ours, who died before us. Svatá pravda. ()
Pro mně místy až nesnesitelně naturalistické ztvárnění lidské bezradnosti a prázdnoty. Pyotr Aleksandrov působí neuvěřitelně přirozeným dojmem, jako by o kameře ani nevěděl. Nadezhda Rodnova svým odstupem a nadhledem jen umocňuje pocit marnosti, který film v člověku vyvolává. Jedinečná podívaná, která nemohla vzniknout nikde jinde než v Rusku! ()
Velmi morbidní film, který ale ve druhé půlce přes svou tíživost a pomalost nenudil. Vlastně nebyl ani depresivní, snad jen velmi bolavý. Věrný. Realistický? Možná trochu expresionističtější, než by byla realita, ale hluboce odprožitý. Výborně napsaná i ztvárněná role pohřebačky! Po Dnech zatmění druhý Sokurov s přiznanou maketou městečka: buď neměl peníze na letecký záběr anebo je to poetika. Atmosférou či pocitem podobné Trys dienos. Rané devadesátky ve východní Evropě - doznívání new romance a punku. První půlka Žiletek se k tomu celkem dá přirovnat. I s tou Pergnerovou celkem. ()
Môj šiesty Sokurov a verdikt stále platí: Sokurov nie je pre mňa. Opäť odfarbený obraz, farba nabieha len občas (ako pri poruche). Keby na tom obraze bolo aspoň niečo zaujímavé, ale to sa stane len zriedkavo, väčšinou tam je niečo odpudivé. Film nemá takmer žiadnu hudbu, takmer žiadny príbeh, skutočne sa len veľmi ťažko hľadá akýkoľvek dôvod, prečo film sledovať. A to "najlepšie" nakoniec. Celý film sa točí okolo mŕtveho tela otca hlavného hrdinu. Chlapík vyzlieka telo, čistí ho, oblieka telo, zariaďuje formality okolo pohrebu, v podstate taký dokument. Prečo by sa na také niečo niekto dobrovoľne pozeral a nebodaj si to ešte aj užíval? Z letargie ma vytrhla len jedna scéna, scéna okolo ukladania do truhly. Tá ženská bola skutočne desivá. ()